|
Z Vídně do Vídně IV. etapa
motto: Už nikdy nepudu do Vidně pěšky! Alpenstock
---------------- I. den
Poslední etapa měla naprosto stejný scénář - brzké vstávání, přesun na nádraží a hlavně zima. V autobusech skoro netopí, venku jakbysmet. V Mikulově jsem se měl co držet, abych nezůstal v Kodiaku (božkový gulášek, kafíčko a pivínko - to všechno jsem si bohužel nedal, ale měl jsem!). Nacpali jsme se do taxíku a drandili do Rakous. To co jsme minule šli 6 hodin, to teď trvalo 20 minut. Venku, jak jinak, kosa a hlavně silný vítr. Ten nás trápil celý den. Čenda chrchlal jako tuberák, měl nějakou virózu. Byl z toho špatný až do Vídně. Tak jsme šmatlali po nějakých sedláckých stezkách, občas po silnici. Popravdě řečeno, celý den žádný vzrušující zážitek, jenom zima a vítr. Na těch pláních to byl děs. Navečer jsme dorazili do Gawenstahlu a za pár minut našli hotel. Ve výčepu jsme měli debatu se slovenským gastarbeiterem, byl to nějaký antimaďarista. Tak jsem ho trochu rozebral a byl z toho nějaký jetý. Čenda se nacpával pilulkama a zkoušel nechat otisk nohou na zdi. Ale asi tam zůstal jen pachový otisk. Celou noc jsme kašlali a chrápali, teda hlavně PJ a Čenda. Mám na to zvukový záznam v mobilu. Opravdu nic vzrušujícího.
---------------- II. den
Ráno na hotelu bylo skvělé! Snídaně, kafíčko, pohoda. Venku to bylo jinak, zase vítr a zima. Za obcí nás přepadla sněhová vánice. Naštěstí krátká, ale o to hnusnější. A Čenda chrchlal ještě víc. Už jsme ho chtěli poslat někam do bezpečí, ale on nechtěl. Pak jsme narazili na dálnici a bylo zle. Nebylo kudy jít. Vylezli jsme na nějaký most a po zábradlí přelezli nad dálnicí (když jsme zjistili, že je to most pro zvěř, tak nás to moc nepotěšilo). Vedle ní byla stará cesta. Slézt násep taky nebyla sranda a tak si Čenda udělal ze zadku saně a jako jeho vnuci šupajdil k silnici. Na to jak je starý, by už mohl mít rozum.
Dnešní pouť se nějak prodlužovala. Samozřejmě, že na vině byl PJ. Nevím kudy nás vedl (již několikrát jsem pravil, že je nepříliš úspěšný navigátor), ale připadalo mi, že rakouské kilometry jsou nějaké delší než naše. Za Wolkerrsdorfem jsme museli začít řešit nocování. Zastavili jsme u nějakého železničního minimuzea. Můj zeťák Kastról by měl z toho provlhlý textil, ale my textil měli jenom promrzlý. A nervy nadranc. Za městem holá pláň, skučící vítr a hučící větrné elektrárny. A hodně kilometrů před námi. Přes Seyting jsme konečně dorazili do dnešního cíle - Gerasdorf bei Wien. Tam nám chvíli trvalo než jsme našli ubytování. Čenda umíral od strachu, že půjdeme dál, nebo, že budeme spát v autobusové čekárně. Jenže my jsme zkušení praktici, takže bydlení nalezeno, ne zrovna levné, ale bylo. Navíc restaurace, kde jsem vhodně doplnil tekutiny a posléze se odebral do lodge k zaslouženému odpočinku. Na snímcích vidíte sami, jak umím trpět! Ale pořád to bylo lepší, než se válet kdesi v lesích se Solitérem!!!
---------------- III. den
Ráno nás čekal zoufalý pohled z oken. Sníh se sypal jako na objednávku. Poslední dva kilometry k začátku Vídně byly hrozné. Dojel nás DžaPa und jeho familija. Odjel zaparkovat na okraj Vídně. Tam taky dorazili Standa se Žirafkou. Pak nás čekal pochod Vídní. Ten byl ještě hnusnější než na holých pláních. Sněhová břečka, vítr svištěl ulicemi, Svatoštěpánský dóm v nedohlednu. Popravdě řečeno, skoro jsem se těšil na předvánoční velkoměsto, ale teď bych to v klidu vyměnil za svůj hodně jetý byteček.
Už dorážíme do centra, tak následuje gruppenfoto u OSN. Na mostě nad hlavním ramenem Dunaje jsme se Žirafkou hodili taneček. Jak jinak to mohlo být ve Vídni. Z mobilu nám vyhrávali berlínští filharmonici nejslavnější rakouský hit - Na krásném modrém Dunaji. Bohužel jsem neměl sebou frak, tak to bylo nepříliš slavnostní, ale až mně rakouský prezident pozve na ples do Opery, tak si ho vezmu sebou!
A už je to tady! Jdeme okolo slavného Prátru, ale vůbec nemám chuť tam zajít. Rozmočené boty, silný vítr v ulicích, zima, to všechno bylo proti obdivování předvánoční Vídně. Narazili jsme na obchůdek s holemi, ale bylo tam zavřeno. Tak jsem si ani já sám sobě nepořídil vánoční dárek. A měli tam hůl, po které dlouho toužím!!! No nic, nechal jsem si zajít chuť a plížil se dál k cíli. Natažená achilovka bolela moc, tak jsem spíše šmajdal, než skvěle pochodoval. Nicméně jsme po malém bloudění konečně dorazili k cíli - Stephandome 3, Wien. Na to, že jsme byli v cíli, tak žádná radost. Jen únava, zima, mračna lidí, Rakušák žádný. Tak jsme se nějak probili do katedrály a hledali nějakého klerika. Ale tam žádní nebyli. Je to něco jako chrám sv. Víta v Praze. Jen atrakce pro turisty.
Lidi se drali do chrámu a nevěděli jsme jak předat poselství, které neseme 200km. Jenže já jsem tvrdší než list rozbrušovačky z Čendova železářství a navíc kosířský horal. Mně nějací čuměníchtiví turisti nedokážou zastavit. Jsme v kostele, naší výpravě jsem vydal rozkaz hledat někoho v černé sukni až na zem. Jenže nic z toho! Našli jsme akorát informační pult a tam se vnutili. Naštěstí to tam koučoval Polák, tak to šlo celkem snadno. Dostali jsme razítka, bylo voláno na faru, jenže farář měl dojít až v neděli ráno. Takže nám bylo slíbeno, že naše zdravice a prezenty budou předány. Takže nám nezbývá než věřit slibům učiněným v kostele! Naše pouť byla tímto ukončena po 195km.
Polský průvodce nás pozval do zákristie, kde jsme se všelijak fotili a hlavně tam bylo teplo. Jenže všechno jednou musí skončit. Takže jsme hodili poslední pohled na dóm a odjeli metrem na kraj Vídně, kde jsme čekali na ostatní u garáží. Ani jsme nijak neprobírali zážitky, protože jsme byli promrzlí a hlavně uchození. Standa se Žirafkou nás odvezli do Brna, PaVeAnTo to hodili přes Rakousko domů. Z Brna jsme jeli vlakem, kde konečně bylo teplo. A Čenda už si plánoval, jak se bude v PV "nenápadně" prezentovat. Navíc nám doma na nádraží ujelo MHD asi o 10m. Inu, jsme zase v mé, nepříliš mnou milované, ČR. Cestou ledovka na chodnících i silnicích, tak jsme s Čendou spíš bruslili než šli. Jenže jsme už doma!!!
Ještě poděkování:
Obci Vídeň, Děkanství Velké Meziříčí, Mountainerovi, PaVeAnTo, Žirafce a Standovi za doprovod a hlavně za odvoz zpět!
Napochodováno 62km
9.-11.12.2010
|
