Beskydská anabáze

Jinak se asi ani naše expedice nedá nazvat. Ještě bych přidal několik adekvátních výrazů - masochismus, diletantství, tortura, výplach mozků a kdoví co ještě. A to si ještě honem nevzpomenu na další. To vše na jedné akci v Beskydech. A s dvěma úchyly, protože jak jsem posléze zjistil, nikdo jiný po Beskydech s ruksakem na zádech nepochoduje.

Absolvoval jsem několik vyšetření po lékařích specialistech a všude mi bylo naznačeno, že nechápou proč jsem do těch Beskyd vůbec jel, a už vůbec nepochopili, proč jsem pochodoval s ruksakem na zádech a spal v lese. Prý už nejsem nejmladší a měl bych mít rozum. Teda kromě toho věku s nimi stoprocentně souhlasím! Tudíž jsem jaksi nefunkční, nemůžu v noci bolestmi spát a ještě musím pracovat! Výstroj už je ve skříni, aby mně náhodou zase nenapadlo jít někam do hor!!!

Na výpravě jsem si nevedl žádné zápisky, tedy nemůžu psát nějaký cestopis. Můžu se zmínit pouze hnusných kopcích, těžkém batohu, šíleném vedru a aktuálním zánětu ischiasu a artritidě v kyčlích. A pak už jen o tom, že při svém vidění jsem toho moc neviděl a tím pádem se mi šlo více než blbě. Jediné moje požitky byly tyto - večer před spaním jsem si dal voňavý doutník a pak ve skanzenu v Rožnově trochu toho rumu. Jinak nic, vůbec nic kladného.

Jen tak mimochodem se zmíním o těch dvou mladících, co jsem vzal na cestu sebou. 6 dní jsem je hnal před sebou, protože se jim jinak moc nechtělo, pořád by se někde povalovali a lelkovali. Párkrát jsem se ujal velení, ale to zase měli strach, že bych jim zmizel v dáli, takže mně došli s vyplazenými jazyky a raději se nechali znovu popohánět. A to už jim ani nevytýkám neschopnost číst mapy. A taky občas zabloudili, ale to na ně neprásknu, jsou to přeci jen bývalí vojáci z povolání... Takže velení zase zbylo na mně, ač jsem z toho neměl velkou radost, ale přece ty mlaďochy nenechám ještě dnes bloudit vyčerpané v beskydských hvozdech. I když mi chvílemi pili krev, tak krutý opravdu nejsem.

Jak jsem již naznačil, zápisky nemám, ale mám nějaké fotky z akce a tak zkusím nějak popsat naši anabázi. Zaujalo mně hlavně nocování, takže dnes to bude o spaní v přírodě. Z fotek vám bude jasné, že já jsem ten tvrďák a moji kumpáni zhýčkanci par excellence.

První noc jsme absolvovali v bufetovém přístřešku. Noc klidná a pohodová. Solitér se povaluje vyčerpán výstupem na Velkou Čantoryji. Fakt to byl pěkný stoupák.  Víc fotek nemáme.

Druhá noc už byla krušnější. Začalo pršet a tak jsme se rychle utábořili. Zde už je patrné, kdo je pořádný horal a kdo zhýčkanec. Ten chatrný přístřešek je můj a stan těch zhýčkanců. A to v noci byla pořádná bouřka, ale tu jsme v pohodě překonali.

Třetí noc jsme strávili v autobusové zastávce kousek od Hrčavy. Slušný nocleh. Akorát Bob nechápal proč musí spát v prostředku. Ujistili jsme ho ,že je to z bezpečnostních důvodů. Ne tedy jeho, ale mého a Solitérova, protože kdyby došel medvěd, tak vytáhne snadno z čekárny Boba a ne nás. Ale jaksi to Bob neocenil...

Čtvrtá noc se odbyla na Muřínkovém vrchu. Celkem slušné nocležiště. Solitér si postavil stan přesně na hranicích, já dál ve vnitrozemí. S. vyřvával něco jakože se slovenských pohraničníků nebojí, když on dělal pohraničníka drahně let na hranicích s NSR. A na prvním snímku je vidět co všechno se vejde do tří batohů. Bylo to skoro neuvěřitelné.

Pátá noc byla někde v lese u obce Konečná. Tam nás žraly muchničky jako já guláš s knedlíkem. Nocování jakž takž, akorát jsem zde dokouřil poslední voňavý doutník. Nicméně onen doutník dobře fungoval jako muchničkové odpuzovadlo. Bob byl zklamán svým sprejem antimuchinem. Tady prostě nefungoval a prý ve  Švédsku mu moc pomohl. Asi tam mají nějaké slabčáky hmyz.

Šestý den nás zastihla bouře a pravý beskydský déšť, takže jsme se utábořili na Masarykové chatě. Tam to bylo jako v ráji - postýlka, sprcha, porcelánový záchod, pivínko, whiskey, klobáska, polévka prdelačka a na snídani česnečka s tvarůžkama. Tak to mělo být od začátku výpravy! To bych neměl svoje tělíčko tak zdevastované.

Další noci jsem už trávil v kempu v Hovězím. Byl jsem tak zdevastován, že jsem první noc spal 14 hodin. A navíc na mně dolehly zdravotní problémy. Kolegové ještě přešli Javorníky a Solitér pak za mnou dojel do kempu. Sice dělal machry jak se mu spalo po lesích báječně, ale v chatičce se rozvaloval docela slušně. A to jsme navíc měli asi 15m k výčepu, takže nám vůbec nic nescházelo. Akorát WC mohli dát poněkud blíž.

Takže první vyprávění o Beskydech mám za sebou, jak mi vybude čas,  pokusím se pokračovat.