Big 4

Po vzoru dobyvatelů velehor jsem se rozhodl následovat příkladu mého hrdiny R. Messnera a dobýt všechny vrcholy nejdrsnější hanácké hory - Velkého Kosíře, který se vypíná do nebetyčné výše 1449ft.  Ony vrcholy jsem chtěl dobýt v jednom dni, abych zdůraznil svoji kondici a momentální formu, ač jsem stižen rozličnými neduhy a zrovna aktivní artrózou obou kyčlí, o ischiasu nemluvě. Nastudoval jsem předpovědi počasí a ačkoliv meteorologové slibovali nádherný podzimní den, stejně zase kecali. Celý horský masív tonul v mlhách a to takových, že jsem potkal jen dva houbaře za celý den a jednoho uchyla coby ochránce přírody.

Celou akci jsem pracovně nazval Big 4, nebo-li Velká čtyřka. Ještě se to mohlo nazvat Top 4, ale to mi jaksi neznělo dobře, neboť ona nejdrsnější hanácká hora se anglicky jmenuje Big Fleshing Knife a nikoli Top Fleshing Knife.

Takové počasí mně přivítalo při dobývání prvního vrcholu a bohužel to tak bylo po celý den. A to ani u nás v PV nebylo o moc lepší. Celkem jsem měl obavy z provedení akce v tomto počasí. Při čekání na místní tuk-tuk jsem se zabýval postranní myšlenkou na vzdání se akce. Jenže, jak je o mně dobře známo, jsem přece jen drsný hanácký horal a mně hned tak něco nezkruší. Takže po příjezdu do cílové stanice jsem se ihned odebral na úpatí nejvyššího vrcholu dnešní pouti a jal se jej pracně dobývat. Viditelnost byla hodně mizerná, jenže já to tam znám jako svoje Hi-Tecy.

Chvílemi jsem se skoro modlil u všelikých svatých obrázků, které zde nainstalovali domorodci na paměť nějakých tragických událostí, a to jsem přísný ateista. Bylo opravdu zle. Nepřízeň počasí, krutá příroda, drsný terén - to vše na mně útočilo se zavilou zběsilostí. Ale já jsem přece jen narozen ve stínu Velkého Kosíře, tak jsem tyto jeho rozmary bral jen jako připomínku, abych byl opatrný.S naší horou se opravdu nedá laškovat jako třeba se Sněžkou, nebo Ještědem.

Konečně jsem u svého prvního vrcholu - Sýkorníku. V lese mlha nebyla tak patrná, tak jsem mohl kromě vrcholu obdivovat i naši vysokohorskou flóru. Fauna se jaksi vzhledem k počasí nevyskytovala. Asi byla zalezlá doma jako domorodci. Zde už mi bylo veseleji a začal jsem věřit v úspěch akce.

Poté jsem se po vrstevnici a krátkém, leč strmém, stoupání dostal až na nejvyšší místo své pouti - na Velký Kosíř, onu posvátnou horu všech Hanáků. Je to pro nás něco jako Kailás pro budhisty, nebo Sinai pro judaisty. Byl jsem zde již mnohokrát, ale vždy mně znovu uchvátí svou mohutností, tajemností a mysticismem. Takže jsem provedl jakési díkůvzdání této hoře, dal si kafíčko a vyrazil dále určenou trasou.

A jsem u třetího vrcholu - Vápenice. Je to onen vrcholek ztrácející se v mlhách. A to jsem foto značně vylepšil na PC, abyste aspoň něco viděli. Tento vrchol je nejnižší ze všech čtyř, ale za to byl pro mně navigačně nejtěžší vzhledem k panující mlze. Poblíž se nachází Trpasličí hory, do kterých jsem si tentokrát netroufnul. Dnes to tam vypadalo jako v horském deštném pralese (něco jako Ruwenzori v Africe).

Konečně jsem u cíle na Malém Kosíři! Tahle domorodá svatyně pro mně znamenala konec utrpení na trase. Ač ateista, pro jistotu jsem vzdal dík kosířským horským bohům za úspěch horského přechodu. Byl jsem dost rád, že to mám za sebou. Tento vrchol tak uzavřel moji Big 4.

I když jsem byl na všech vrcholech celého masívu, nikdy jsem je nepřešel tímto způsobem.

Musím se navíc pochválit, že "su drsné jak šmirgl OO", neboť i ve vysokohorském prostředí jsem si pokuřoval dýmku a ne jako někteří čuchal kyslík z flašky.

A dokonce jsem celou trasu absolvoval v šortkách, což jednoznačně svědčí o mé značné otužilosti. Inu, jak se říká u nas: "su dobré jak sviňa, nésu přece žádné salát!".

11.10.2008