GO - zábava, poučení, nebo drama?

Divíte se titulku? Já ne, já jsem to prožil. Očekával jsem první dvě náležitosti, ale skončilo to u třetí.  A to tak, že velmi! Již po několikáté jsem podlehnul naléhání DžaPy k návštěvě Region tour a Go veletrhu v Brně. Jakýsi červík pochybnosti mi vrtal v hlavě (přece znám DžaPu, no né?), ale přesto jsem se nechal zviklat (to jsem neměl). Takže jsme s Beruškou ruče vyrazili do Brna autobusem. Už tady začalo to drama. Venku opravdu nevlídno, na zastávce nikdo a autobus ještě zastavil o kus jinde a dokonce mi účtoval jízdné, i když poněkud snížené!

Po příjezdu do Brna na Zvonařku se Beruška chopila role brněnského průvodce, byť marné. Všichni spolucestující zmizeli ve Vaňkovce, ale my ji museli obejít. Pořád jsme hledali nějakou tu "šalinu". S podivem nebyly nikde koleje. Až po několikerém odbočení jsme našli zastávku. Pak následovala jízda na výstaviště.  I zde jsem exceloval svými znalostmi, ač poloslepý, dokonce jsem věděl kde vystoupit a Beruška ne. Před výstavištěm byla hromada lidí, posunuli totiž začátek o hodinu. Ještě, že jsem nevstal o tu hodinu dřív. V pokladně jsem se ubezpečil, že nic neplatím, tím pádem mi nebudou muset vracet vstupné, když se mi tam nebude líbit. Jako bych něco tušil dopředu.

V tom houfu jsme se spojovali mobilama. Kolegové byli o kousek přede mnou, ale za zábranami. DžaPa s rodinou (samozřejmě) nalepený skoro na bráně, prý aby tam byl co nejdřív a nahamtal* toho co nejvíc zadarmo! Nejblíže ke mně měl Marťa Klimánků s chotí ( prý se tak říká vlastní staré, ale to nevím, já su Hanák) a konečně jsem se mohl pochlubit svým superspolečenským výrobkem - dýňovou kořalkou. Tak jsme si zavdali a počastoval jsem i okolostojící. Kořalka měla úspěch a sklízela pochvalu, i když se trochu obávám, že to bylo tím, že jsem za to nic nechtěl...

Nakonec se brány rozevřely a dav se vrhnul dopředu. My jsme raději chvíli počkali, aby náš vstup byl důstojnější, než jiných členů KSTS. Popravdě jsem očekával jejich rozšlapané zbytky někde u brány, ale nic! Těšil jsem se na předčasné volby. Ještě jsem dumal jestli je stačili odklidit tak rychle, nebo jestli jsou tak zdatní, že se probili tím davem. To druhé byla pravda, bohužel...

Také my jsme se vnořili do útrob výstaviště. Z rozhlasu jsem jaksi pochytil něco o výstavě fotografií Jiřího Kolbaby. Tak jsem jako první chtěl vidět jeho velkoplošné fotografie. Po vstupu do pavilonu F, jsem si připadal jako na arabském tržišti. Nějací potulní prodavači se nám snažili vnutit mazání na ksicht, pochybné zdravotní čaje, nebo přiblblé cestovní polštáře. Ač jsem poměrně tolerantní, tak jsem byl velmi znechucen. Nechápal jsem proč po vstupu do areálu s cestovním ruchem si mám kupovat nějaké hňupoviny. A ti prodavači byli dost agresivní a většinou i dost hnusní, neboť měli na sobě  společenské oděvy a to já nemám rád. Naštěstí Beruška vykoumala číslo stánku s fotkama, tak jsme tam rovnou zamířili. A celkem to šlo, návštěvníci skoro žádní, fotky ucházející. Největší dojem na mně zanechalo foto egyptské Černé pouště. Jenže i výstavu jsme prošli a co dál? Už se mi do pavilonu V moc nechtělo, tak mně ti prodavači celou akci zhnusili.

Leč hned po vstupu jsem byl příjemně překvapen, byla tam expozice nového keltského archeoskanzenu z Nasavrk. Také tam jsme popili dýňové kořalky, vyrazili jsme si mince a příjemně pokonverzovali. Ještě jsem hodil oko do stánků Agentury Dobrý den a v tom volá DžaPa. Prý kde jsme. Tak jsem se mu to snažil popsat a on, že se za mnou vydá. Pořád něco blábolil, že ví kam má jít, ale nevěděl, zkrátka funkcionář klubu! Ale nakonec jsme se potkali a při volání mobilama jsme byli od sebe asi 15 metrů. Lehce jsme si zakouřili, ale PaVeAnTo pořád něco luštili a třásli se na výhry. A ještě se chlubili tím, co kde vysomrovali zadarmo! Nám s Beruškou to bylo jedno, při posledním úklidu jsem takových blbostí vyhodil půl popelnice.

Zajímavá byla návštěva stánku Turistických známek. Neježe jsem si pokecal s bývalými spolupracovníky, ale ještě tam byla k vidění obří turistická známka. Tak tu bych chtěl mít doma na zdi! Pak jsem se dozvěděl, že zde mají stánek mikroregionu kolem rozhledny Veselice-Podvrší. Tak jsem tam zašel, vřele se pozdravil se starostou Vavřince Milošem Novotným. Nestačil jsem se divit, že si udělali infocentrum v kulturáku. Jak tak plynula řeč, ke stolu přisedali představitelé onoho mikroregionu a jak to už bývá došlo i na historky "z natáčení".  To jsme se tedy dost pobavili. A opět slavila úspěch dýňová kořalka. Pak došlo i na Milošovu slivovici - móc dobrá byla! Zkrátka řečeno, dost jsme trpěli...

Jak jsem si tak byl zakouřit, chtěli jsme si s Beruškou dát kafíčko. vytahuju peněženku a co čert nechtěl, vypadla mi dvacetikouruna do jakéhosi kanálu. Málem jsem dostal infarkt, ještě štěstí, že jsem měl cévy roztažené onou dýňovou kořalkou!!! Beruška šla tedy pro kafé za její obolus a já marně páčil mřížku z kanálu. Jenže já su Hanák, tak jakýpak odpor! Vypáčil jsem mřížku vedlejší a štokem přisunul dvacku tak daleko, kam až jsem dosáhnul rukou. A vítězství bylo moje! Přece nenechám zbohatnout BVV na moje náklady. Beztak se mi výstava nelíbila (kromě výše zmíněných expozic). To bylo to drama, na které jsem upozornil již v titulku.

Na výstavě jsem se potkal i s kolegou Mountainerem a založili jsme Handicap section KSTS. Z nevraživých pohledů DžaPy jsme usoudili, že to byl správný nápad. Jsem zvědav, jak se taková moderní instituce jako KSTS postaví ke svým handicapovaným členům. Doufám, že nás neodbudou jen nějakými těmi slevami, ale zajistí nám i důstojné možnosti reprezentace (nejlépe za klubové), či dokonce místo člena ve výboru klubu (bohužel, je opět před volbami). Uvidíme na Velikonoce, myslím si, že za dva měsíce se toho dá nabídnout dost!

Večer se nachyloval, odjezd přibližoval, takže jsme hodili "dálkové foto". Chyběl tam Martin s ch. a Opice, která tam údajně taky byla.

Na závěr jsem se nechal ukecat k návštěvě brněnského infa. Moc se mi do kopce nechtělo, ale nakonec to spravila jedna dřevěná pohlednice, kterou jsem ještě neměl! A pak jsme s KK zašli na jedno na nádraží. To bylo konečně to pozitivní za celý den. Jenže jsem byl brutálně odtržen od stolu Válečkem, kterého vyslala Beruška s tím, že nám ujede vlak. Jako kdyby jich nejelo, ještě několik!

Toliko zpráva z výstaviště. Příště se moc dobře rozmyslím, jestli tam pojedu. Už jen tak snadno nepodlehnu naléhání DžaPy ve stylu "vole dojeď, je to tam božsky!". No nebylo, božsky jsem si to musel nainscenovat sám!

* hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tam ty!