To byl zase nápad!

Jistě znáte zazvonění mobilu. Když to nečekáte, vždy vás to zaskočí. Já mám nevýhodu chatrného zraku, takže nevidím kdo volá, tudíž se na rozhovor nemůžu duševně připravit.

Proč tento úvod?

V pondělí večer zvoní mobil. Tak to vezmu a on to Staré Pimpa. Říkám si, že to bude asi výlet, nebo hospoda. Byl to výlet, ale začal jsem silně pochybovat o přítelově duševní kondici. Jeho IQ nezpochybňuju, ale nějaké jeho psychické pochody nechápu, ač ho znám drahně let. Už jsem si byl skoro jist, že mu ruplo v bedně... No, posuďte sami - zve mně na nocování v jeskyni a to 7. března. V ono pondělí mrzlo ažaž a on začne s nocováním v lůně přírody. Tak jsem to odbyl s tím, že se domluvíme koncem týdne.

A taky ano. Bohužel mu v té bedně neruplo, on to myslel vážně. Já tedy, abych si netrhnul šráky, jsem souhlasil. Jako bývalý přírodní drsňák jsem si ale nebyl jist naším stavem po onom nocování. Ač jsme ještě junáci, přec jen máme těch 18 let pryč již několikrát. Já bohužel už třikrát...

Takže po menších technických komplikacích jsme se vydali oné lokality, kde jsme hodlali přenocovat. Tma byla pořádná, hvězdy skvěle zářily, ale chuť potýkat se s nepřátelskou přírodou žádná. Jenže kampak na nás drsné hanácké horaly! Nasadili jsme čelovky a vydali se tušeným směrem k oné jeskyni. Nebyli jsme tam již několik let a potmě už vůbec ne. Chabý svit čelovek nám na jistotě nepřidával. Ona ta LED technologie není nic moc. Takže jsme se motali kolem jeskyně aniž jsme o ní věděli. Navíc nám to komplikoval nějaký plot, o kterém jsme též neměli potuchy. Protože to začalo být dramatické, ba až kritické, pomalu jsme se smiřovali s tím, že zalezeme na spaní do lesa a ráno to dohledáme. Jenže pak se mi podařilo cosi zahlédnout, přivolal jsem SP a byli jsme tam. Ještě jsme se trochu motali než jsme našli tu správnou jeskyňku a bylo to vyřešené.

V klidu jsme tedy rozbili tábor, libovali si jací jsme bóráci a hlavně vedli "mužné řeči". Popravdě jsou to většinou kydy jako v parlamentu, ale nás to děsně baví! Jako obvykle jsme všechno probrali, poplivali politickou scénu, ubezpečili se, že nám nějaký ten křížek navíc nevadí a tak. Zkoušeli jsme  taky noční focení, ale nic moc.

Testoval jsem hliníkovou konvičku z Tesca. Obstála velmi důstojně i když jsem pod ní topil asi deset let starým pevným lihem. Ke svícení jsme použili klasických svíček, což dodávalo načí akci pikantní atmosféru. Zavzpomínali jsme nostalgicky také na staré outdoorové technologie.

Staré Pimpa věnoval obzvláštní pozornost láhvi Tullamore dew a vpravo vidíte spánek spravedlivých v jeho podání. Ještě před upadnutím do komatu se mi poškleboval, když jsem se zavrtával do několika vrstev ložního prádla. No poškleboval není to správné vyjádření, ale je to kultivovanější než kdybych napsal, že se řehtal jako debil.Je to přece jen můj přítel, nemůžu ho tolik hanobit. Já jsem se plně oddal dýmkovému umění, což SP neocenil, neboť před pár dny přestal kouřit. V jeho letech přestat kouřit je životu nebezpečné, tak nechápu, proč to dělá. Nakonec jsem taky usnul za SP-ovo zvukové kulisy. Spánek jsem měl taková trhaný a bylo mi spíš chladno než teplo. A najednou bylo ráno, ptáci řvali jako pominutí, SP řezal dřevo jako dřevorubec, tak jsem raději vstal. Uvařil jsem si kafíčko, zapálil cigaretku a pozoroval probouzející se přírodu. Pohodu mi přerušil vstávající SP za vydání nepříliš lichotivých zvuků jeho chátrající tělesné schránky. Usoudil jsem, že až umře, bude z něj opravdu dost škaredá mrtvola. Zvláštní bylo, že to vůbec neocenil.

Takto příjemně naladěn jsem pozřel snídani sestávající se z tatranky, špeku a sekané a SP se oddával nudlové polévce mé oblíbené značky Vifon. Pokoušel jsem se ho vyfotit s nudlemi v hubě, ale bohužel jsem měl na foťáku zapnutý videorežim, viz ukázka. Ale pak jsem to nějak nafotil.

Pěkně se nacpával, jen co je pravda. A jak nekulturně stoloval! A vpravo je pohled za světla na naše tábořiště. Potmě tedy vypadalo líp. V noci dokonce ani nemrzlo, takže jsme to přežili v pohodě. Pohodu nám přerušil až příjezd Pimpa komanda s halekající velitelkou. Následovalo opékání uzenin a řev mládeže. Prakticky konec akce za osvěžení ducha a mysli dvou statných Hanáků.

Při odjezdu nás Pimpová zase naváděla ke krádeži kamenů z pole na její skalku. Museli jsme jí bohužel vyhovět, takže jsme se bohužel kvůli ní dopustili polního pychu. A to byl už faktický konec.

Pro tyto skalní průchody se ona lokalita jmenuje Průchodnice. Už v pravěku to bylo osídlené a dodnes tam údajně sídlí hejkalové. My jsme na ně dnes neměli štěstí, nebo je snad SP svými bujarými nočními zvuky odehnal? Nevím, nedokážu to analyzovat, tak snad příště.

8.3.2008

A jak se tam dostanete? Průchodnice se nachází 6km severně od Konice.