Radar

Zmíněný radar v titulku není totožný se silničním radarem, ani s radarovou základnou, kterou nám USA vehementně vnucuje (Ami, go home!), ale je to radar meteorologický. Nějak měří mraky a jsou jen dva v ČR. Nešel jsem tam záměrně, jen jsem potřeboval vypadnout na výlet. A už jsem tam nebyl několik let. Beruška jako obvykle odmítla jet na výlet, tak jsem odcestoval sám.

Na doplněnou - již delší dobu se chystám udělat nějaké slušné závětří k lihovárku z pivních plechovek. Mám jedno závětří vysoce funkční, nikoli estetické. Jako estét jsem tím silně trpěl a donutil se zjednat nápravu. Pořád jsem sháněl něco, nevěděl jsem pořádně co, čím bych svoji touhu naplnil. Před pár dny jsem štrachal v kredenci a můj chabý zrak uzřel hliníkový hrnek sovětské výroby jen málo používaný. Tak jsem ho porovnal s oním neestetickým závětřím a bylo rozhodnuto. Jen jsem musel dořešit jak na to, neb nejsem manuálně příliš zručný. Ani moje nástroje nejsou ty nejlepší. Navíc nemám dílničku, nýbrž jen svá kolena, na kterých si vše vyrábím. Tak jsem si na PC vyrobil papírovou šablonu, pracně vyvrtal několik desítek otvorů a chtěl jsem si vyzkoušet funkčnost své utility. Proto došlo k oné návštěvě radaru.

Odjel jsem tedy autobusem do Protivanova a namířil si to k nejvyššímu vrcholu Drahanské vrchoviny. Poblíž něj stojí onen radar. Počasí téměř ideální - sluníčko, větříček, teplota taková, že jsem měl chvílemi i husí kůži. Po několika měsících veder jsem si to vychutnával.

To je onen radar a vpravo je nějaké říkání o něm. Zde jsem chtěl vyzkoušet svůj výrobek. Jenže nevyzkoušel. Pořád tam jezdili jacísi podivní cyklisté, motali se tam ještě podivnější houbaři, tak jsem to vzdal. Šel jsem raději navštívit skautský tábor u Oborského dvora. Ale ani cestou nebyl klid. Pořád nějací cyklisté, vyptávali se mně na cestu a ačkoliv jsem jim dobře radil, stejně neposlouchali co říkám. Inu, komu není rady, tomu není pomoci...

Tak to je kuchyně s jídelnou v onom skautském táboře, kde moje dcera byla na mnoha akcích. Dokonce i s vnučkou, které se to dost líbilo. A vpravo se již předvádím se svými výtvory. I s těmi lihovárky pořád experimentuju. Nejhorší je lít do sebe to pivo, abych měl prázdné plechovky!

Experiment se zdárně vyvíjel, vařil jsem sice jen vodu, ale nějak se mi nezdály ony lihovárky nové konstrukce. Takže musím znovu bádat. Závětří se ovšem osvědčilo i ve větru a ještě je pěkné.

Zde je již výsledek onoho experimentu - čínská polévka a kafíčko. Poté jsem se odebral zpět na autobus. Onou cestou jsem nešel asi 10 let, tak jsem si nebyl vůbec jist zda jdu správně. Ale šel jsem, jenže se to tam nějak změnilo - stromy vyrostly, z úzké lesní cesty je skoro autostráda, kolem potoka náletové křoví. Dorazil jsem na silnici, kde se proháněli blbí motorkáři. Zřejmě se snažili zvýšit počet mrtvých za tento rok. Ale na druhou stranu, když vidíte svá náhradní játra nebo ledviny uhánět po silnici, taky to není špatný pohled.

Pak volali Pimpovi, ať s nimi jedu do Lhoty na koně a že mně naloží. Tak se i stalo. Po příjezdu do stájí jsem se věnoval zanedbanému pitnému režimu a to tak, že velmi. A po odjezdu do PV jsem ještě nějaké ty ionty doplnil v restauraci, kde za mnou došel i Staré Pimpa. Takže jsme vedli mužné rozhovory. Výlet zase tak špatný nebyl!

30.8.2008