Andělská zmola

V rámci fyzické přípravy na "mužnou expedici" jsem vyrazil jen tak nalehko - triko, trenky a sandály - na Kosíř. Kam také jinam, co když na oné expedici zahynu bídnou smrtí a už Kosíř nikdy nespatřím... Lidi v autobuse čuměli na moji výstroj a v ranním chladu se ještě hlouběji choulili do svých bund. Pravda, i mně bylo jaksi chladno, ale co bych pro trénink neudělal. Nakonec jsem dobře zvolil a ještě jsem se na nádraží při odjezdu slunil. Spolucestující turisté důchodci se pěkně pařili ve své výstroji, sestávající se ze šusťákových oblečků, kamaší po kolena a flanelových košilek. Inu, KČT, ti si poradit nedají. Takže jsem vystoupil ve Stařechovicích. Opět za očumování domorodců, kteří nechápali, že v sobotu dopoledne nespravuju barák, neseču trávu, nebo aspoň nemyju auto. Jejich starosti bych chtěl jednou mít! Chtěl jsem jít jen tak bezcílně, ale jaksi mi nedal pokoj neúspěch několika pátrání po tajemném prameni na úbočí Velkého Kosíře. Tak jsem tedy zamířil do Andělské zmole. Zatím jsem nevypátral proč se tak jmenuje.

Pži vyústění zmole je několik menších skalisek a to vpravo je podle pověstí bublající kámen. Údajně je v něm slyšet bublat voda, která z pod něj vytéká. Takže jsem se rozhodl to propátrat.

Přiložil jsem ucho ke skále a snažil se něco zaslechnout. Všude byl klid a ticho, tak jsem si říkal, že by to tentokrát mohlo vyjít. A na druhém snímku je patrno z mého výrazu, že by snad... nebyl jsem si tím jist, neb vlastním lékařský posudek o svém sluchu a ten tedy je jaksi, no, nebudu se příliš rozepisovat.

Cosi jsem opravdu zaslechnul! Tak jsem přikládal uši ke kamenu v různých místech a pozicích, snažil jsem se identifikovat a rozkódovat ono zaslechnuté. Pro jistotu jsem si zapálil dýmku, která nejen dokonale osvěžila moji mysl, ale napomáhala mi odhánět nechutný hmyz, který se po dlouhém a studeném jaru rozhodl ze mně udělat raut. Nakonec jsem to identifikoval! Ony zvuky, které jsem zaslechnul nebylo bublání tajemného pramene, ale šumění v mé hlavě, neboť, jak jsem zjistil doma, jsem si zapomněl vzít prášky na tlak.  Značně zklamán dalším pátracím neúspěchem jsem se vydal Andělskó zmoló ( je to správně napsáno v hanáčtině) pátrat znovu po onom tajemném prameni. Opět, jako již po několikáté, se mi to nezdařilo. Ona zmola je plná spadaného listí, nahnilých větví a páchnoucího bahna. Nedaří se mi sehnat podrobnou pozici onoho pramene. Jsou jen nepatrné zmínky v literatuře, pamětníci již nežijí, takže se mi nedaří a nedaří. Ale snad jednou... Nad Andělskó zmoló jsem narazil na nějaké zbytky značení po nějakém turpochopdu. Tak jsem se po nich vydal. Bylo to kousek, ale zato dosti drsným terénem. A to tak drsným, že jsem si při sestupu a podklouznutí sandálů cosi podělal s kolenem. Původně mi v něm jen tak ruplo, ale teď večer mi v něm i u PC nějak podivně chrastí. Už jsem ho měl dvakrát operované a potřetí bych nechtěl ani ze srandy! Nějak jsem se probil kosířskou divočinou k nádraží a odcestoval domů. Tedy trénink se mi zrovna nepovedl.

10.5.2008

A jak se tam dostanete?