Bagr

Oním bagrem nemíním ten bagr, který je v pozadí stránky, ten rozhodně ne. Míním úplně jiný bagr a to vojenský. Ale nikoli bagr k hloubení jakýchsi zákopů, ale bagr žrací. V éře, na kterou rád vzpomínám, sloužil vojákům k přesunu potravy z ešusu do úst a následně do zažívacího traktu.  Bagrem je tedy míněn slangový výraz pro lžíci. Mladí asi neví o co jde, staří nostalgicky zavzpomínají na vojenské doby s tímto nástrojem. Byl to takřka univerzální nástroj, vyroben z nerezové oceli, tedy dosti pevný. Ne jako dnešní blátová nerez ocel asijské provenience. I já jako mladík vyznávající kouzlo přírody jsem jej vlastnil. Bagr posloužil k ledasčemu. Dala se s ním loupat cibule. krájet chleba, vyhrabovat hlína, vykopávat stružka kolem celtového stanu. Mistrovsky jsme bagrem pobíjeli nechutný hmyz a uštědřoval bolestivé rány při pupendu. Navíc se s ním opravdu dala dolovat potrava z konzervy, či ešusu. Jednou, nemaje jiné zbraně, jsem s ním tloukl přes hlavu otylého domorodce. Leč byl jsem jím přemožen, protože vážil jen asi o 40 kilo víc než já. Ale hlavu měl dotřískanou přímo mistrovsky. Tak tenhle můj bagr mně doprovázel na mých toulkách přírodou. Pak jsem nějak o něj přišel, ani nevím jak a musel jsem ho nahradit bagrem hliníkovým. Mockrát jsem na ten starý s láskou vzpomínal. A právě dnes jsem objevil svůj poklad z mládí. Ne tedy ten sám, ale úplně stejný kus! Byli jsme s kolegou na sběrném dvoře, on tam pořád něco shání. Tak jsem jen tak lelkoval kolem kontejnerů a když jsem se v jednom prohraboval, narazil jsem na hliníkový šufánek. Ten mně nezaujal. A kousek dál jsem našel šufánek alpakový, to už jsem se zaradoval. To je dnes starožitnost. A pod ním, světe div se, jsem našel onen vojenský bagr. Slynouc chatrným zrakem, tasil jsem lupu, abych zjistil, že má opravdu vojenskou značku. Měl! Moc jsem se rozveselil a onen poklad ihned strčil do kapsy. Můj kolega to moc nechápal, proč se tak raduju. Ale mně bylo najednou skoro o 40 let míň a hlavou se mi rojily vzpomínky na mládí. Byl to neuvěřitelný pocit. Myslel jsem si, že už onen bagr nikdy ani nespatřím a najednou jsem znovu jeho majitelem. Vypadá dost zachovale, tak ho pořádně přeleštím a budu se s ním "nenápadně" vytahovat před přáteli. Nevěřil bych, jak takový kousek kovu dokáže potěšit! I když dnes u nás bylo hnusné počasí, tak já jsem měl slunečno. A už se vidím v sobotu, jak zamachruju před PJ-em na treku ke Svitavám.

9.3.2009