Kam jsem to dal rozum?

Sám nevím... A dokonce nevím ani proč! Jak tak ráno odpočívám po včerejší akci (můj pivní sponzor to do mně valil fest), vzpomněl jsem si, že včera volal Solitér, ale mrzká spojovací technika nám nedopřála nerušený rozhovor. Tak jsme mu tedy zavolal. Byl v práci, nic na práci neměl, tak radostně mně vyzval ať to položím, že zavolá on. Až bude zase někdy naříkat, že má se mnou dlouhé hovory za JEHO, tak pomněte, že ON volal mně. Probrali jsme počítače a tu jeho fantasmagorii. Pak prý, že musí pracovat. No, asi mně chtěl pobavit. Nicméně bylo krátce před polednem, zpravodajství pro náš týdeník jsem měl hotové, tak co dál. Napadlo mně, že se půjdu projít. Nadějně to nevypadalo, venku zataženo, vítr, zima, zkrátka hnus. Napadlo, mně, že bych mohl ujít kousek úseku mezi PV a Olomoucí. Byl jsem po včerejšku jaksi rozbolavělý. Klouby lehce povrzávaly, záda jakoby patřila někomu jinému, o duševních kvalitách nemluvě. Volba padla na Olšany u Pv. Vyrazil jsem na autobus, který odjížděl ve 13.10hod. Dost jsem nechápal překvapení řidiče. Konsternovalo ho to, že jsem po několika měsících byl jediný zákazník na této lince. Prý tímto autobusem nikdo nejezdí. Tak jsem mu aspoň udělal radost.

Prošel jsem celými Olšanami a zastavil se na "návsi", jak praví pravidla KDT?. Ještě, že jsem znalec místních poměrů, jinak bych tu náves nenašel, protože tam prostě žádná není. Olšany jsou natažená nudle, nemaje prakticky centra.

Šel jsem po staré cestě na PV. Ta se tíhne podél dálnice. Provoz byl na onou cestách dosti slušný. Ale to mi nevadilo, já to tam znám, chodím se tam procházet celkem často.

Byl jsem vybaven pěnovkou, mobilem a holí. Takže jsem si pukal z dýmky, z mobilu poslouchal ze sluchátek namluveného Pána prstenu a poťukával holí po asfaltce. Jen ten vítr byl hnusný. A měl jsem radost z přiblbě čumících osádek vozidel. Ukazovali si na mně, všelijak kroutili hlavami, asi mně nechápali. Jsem zvědav kolik lidí mně zítra oznámí, že mně viděli jít do PV. To zase bude otázek! Proč jsem nejel autem, jestli nemám na autobus a tak. Těžko se jim vysvětluje, že to dělám dobrovolně a to dokonce rád.

Božská cedule! Je sice jetá, ale při bližším ohledání zjistíte, že mi domů zbývá ujít 4km. Ta cedule taky pamatuje lepší časy, stejně jako já. Co z dnešní doby vydrží jako ta cedule je jistě otázkou pro futurology. Já si myslím, že toho moc nezbude.

Tady se nacházím na Držovském kopci. Škoda, že nebylo moc jasno, to byste viděli pro mně nejkrásnější město světa. Takto jsem si připadal jako kněžna Libuše. Mohl jsem si zavěštit : "Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká!". Bodejť by nebylo město slavní, když tam bydlím! Ale k tomu ani není třeba věšteckého nadání, na tu slávu stačím sám.

Směle jsem rázoval na pravidly určenou "návsu". Musel jsem projít kolem svého base campu. A dokonce jsem ani nezatoužil pochod rázně ukončit. Do cíle etapy mi scházelo jen asi 700 metrů.

Hodil jsem oko na teploměr v secesní meteostanici. Tam se chodím dívat rád asi 30 let. Jen ten teploměr není původní. Ten původní měl stupnici  Celsiovu a  Réaumurovu. Na netu jsem našel jakýsi převodník stupnic, tak jsem vám to sem dal.

A už jsem na té naší návsi. Cíl přede mnou. Ušel jsem 9km, trvalo mi to i se zastávkami 2.08hod. Tedy mrskal jsem se dobře, to se musím pochválit. Příští týden to nandám PJ-ovi, ten nebude chápat.

22.3.2009