28.10.2009

 

Tento den (kromě toho, že je to státní svátek), měl pro mně význam jen ten, že jsem nemusel do práce. A protože Beruška je v lázních, tak jsem ji jel navštívit. Ne, že by můj zdravotní stav vykazoval nějaké kladné hodnoty, ale chtěl jsem ho nějak rozchodit. V autobuse to ještě šlo. Jenže po vystoupení to už nešlo. Bylo mi dost blbě. Vypadalo to, že zase na mně sahá mrtvice jako před třemi týdny. A do toho kyčle. Vrzaly jako dveře na starém hradě a bolely jako týden před výplatou. Taky jsem si v místním supermarketu koupil jakýsi podivný salát a dva rohlíky. Na lavičce jsem to hodil do sebe a pak málem do chodníku. Ale jsa Hanákem, udržel jsem to v sobě, neb to bylo za MOJE!

 

 

Na náměstí jednoho nejmenovaného města jsem u kašny spatřil dva mladíky (vpravo nahoře na snímku), kteří se snažili se nafilmovat na mobil jak močí. Ne ovšem doopravdy, ale využívali chrliče oné kašny. Jenže blbě. Až na moji radu se jim to povedlo a velmi mi děkovali! To se mi v KSTS nestává...

 

 

Postupoval jsem směrem k lázním lesnatým terénem. Jednu chvíli jsem dokonce upadnul skoro na ústa. Jenže bohužel to nebylo klopýtnutím, ale jakýmsi podivným procesem v mozku. Jak jsem tak ležel, ani za nic jsem nemohl přijít na to kde mám mobil, abych si zavolal pomoc. Tak jsem se připravoval na to nejhorší. Jenže po pár minutách se to v hlavě jaksi srovnalo a dokonce jsem si zapálil dýmku. To už mi bylo veselo. Celkem svižně jsem stoupal do kopce, pátral po zbytcích hradu a posléze dorazil k propasti.

 

 

U propasti to bylo jako na Václaváku. Oblak smradu z navoněných lázeňských hostů, přiblblé vtípky, pochybná moudra o propasti, to vše byly zápory při mé kafo-dýmkové relaxaci. A ještě někteří mleli cosi o tom, že se v lese nekouří. Ale, že by tam mohli chodit blbci, o tom nic nevěděli. Tak jsem raději odešel za Beruškou. Naštěstí jsme seděli v dobré putyce na nádraží. Ocenil jsem gulášek, dosti zaleželý. Maně jsem si vzpomněl na nařízení EU o guláších. Čerstvý guláš je hnus a nařízení EU taky. Beruška, ač drží dietu, pošmákla si na klobáse a nanuku. I když pravila, že nemá hlad. Pak už jsem jel domů.

 

A tentokrát vám dám hádanku - ne, že byste něco vyhráli, však mně znáte, ale uznám vám správnou odpověď. Jistě jste si povšimli, že jsem nenapsal název žádné lokality. Beruška je v nějakých lázních poblíž nějakého města u nějaké řeky. A teď už ta otázka:

 

Jak se jmenuje onen svatý, který shlíží na ony nejmenované lokality?

Solitér to uhodl - sv. Jan z Nepomuku

-----------------------

31.10.2009

 

V tuto sobotu jsem se snažil poněkud vyspravit svoji chatrnou kondici pochodem. Odjel jsem vlakem do Dzbelu a dal se směrem na Šubířov. Nešel jsem tudy asi 40 let, takže to bylo pro mně skoro novum.

 

 

Konečně jsem spatřil zamrzlou kaluž, což mně ubezpečilo, že letos asi už teplo nebude. A horko já nemám rád. Počasí bylo jako na objednávku. Tedy moji. Ve stínu zamrzlo, na sluníčku jakž tak teplo, jen mohlo být jasno místo polojasna.

 

 

Tak toto je asi moje představa ráje na zemi. Tady bych mohl bydlet ve srubu, odpojen od všech vymožeností civilizace. Jen bych ocenil mobilní signál k internetu, ale to by byl rájový bonus. Kyčle opět skřípěly, takže moje myšlenky nenabývaly obvyklé vzletnosti, ale zabývaly se krutou realitou návštěvy ortopeda.

 

 

Hodlal jsem navštívit jednu lokalitu, kde jsem též nebyl oněch 40 let. Po cestě jsem narazil na odpočívadlo, kde jsem spočinul. Onen vyvrácený svatý obrázek není výsledkem onoho spočinutí, ale působením přírody. Zkrátka, odehnil sloupek. Došel jsem až do onoho Šubířova, kde jsem zbloudil. Po nalezení správného směru jsem zbloudil opět a tak jsem to vzdal. Prostě, když mozek dneska makal na 100%, tak zrak vykazoval nějaké abnormity. Rozhodl jsem se jít po silnici do Konice. Netušil jsem jaký je tam kolem poledne provoz. Domorodci dřeli své škodovky těžkými náklady, kolem poledne jeli vyžrat bábu a všichni nechápali proč pochoduju. Kdybych jim řekl, že to dělám pro zdraví, asi by dostali infarkt myokardu. Já zase nechápu proč pořád spravují baráky, hrabou se v poli a tak. Stejně umřou, mladí to prodají a nastěhují se do města do paneláku.

 

31.10.2009