Jak jsem se stal in

Na pro mně významný svátek VŘSR se nikde nekonala oslava, tak jsem odjel za Beruškou do lázní. Potkali jsme se v Hranicích a spekulovali co podniknout. Počasí turistice opravdu nepřálo - bylo to pravé dušičkové, tedy zima, mlha, mrholení. V infu nás taky nepotěšili nějakými místními atrakcemi, akorát jsem se dozvěděl, že tam jednou spal Béda Smetanů a na vojenskou školu tam chodil bratranec nějakého Frenkieho Kafky. Tedy rozhodně nic zajímavého...

Beruška soší na rathausu v Hranicách

Tak jsme se vydali na pouť k lázním po zelené značce. Město bylo vymetené, provoz skoro žádný. Dorazili jsme ke hřbitovu u kostelíčka a tam už to bylo božkové. Objevil jsem dobrou křížovou cestu, která je vytvořena soškami (ale na to jsem přišel až doma u PC).

Byl tam i můj biblický milec Pontius Pilatus. To je ten čistotný pán, který si pořád myje ruce, zřejmě, aby se nenakazil nějakými křesťanskými bacily. A pak jsme pochodovali drsnou podzimní krajinou celkem bez bloudění až do Teplic nad Bečvou. Kromě toho, že bylo dost kluzko, tak nikde nic vzrušujícího, ale za to klid a pohoda. Mám moc rád když je venku hnusně, aspoň tam nikdo nechodí a hlavně netrousí blbá moudra jako politici naší pochybné pravicové scény. Až doma jsem zjistil, že fotky jsou na h...., asi jsem někde něco špatně zmáčknul a nepřišel na to. Takže  se raději jimi nechlubím. A to jsem chtěl! Tak až někdy jindy.

-------------------------------------------

V neděli jsem se probouzel velmi těžce. Moje choré kyčle si v noci rozhodně neodpočinuly a tedy ani já. Jenže venku zase svítilo sluníčko. Tak jsem dumal co podniknout. Ale s chůzí to bylo špatné, tak jsem raději znovu ulehnul. Bohužel jsem nevydržel povalování moc dlouho. Šel jsem se tedy takzvaně "vyprdět".

V parku jsem se probíral záplavou listí mého oblíbeného stromu, který už byl na zimu přichystaný. Vzpomněl jsem si na Foglara, Rychlé šípy, Uctívače Ginga a tak podobně. Pak jsem naskočil do autobusu, který jel až na mé budoucí pohřebiště, ale vystoupil jsem na Plumlovské přehradě.

Ta zrovna prochází revitalizací. Již několik desítek let je voda kontaminovaná sinicemi a jedna nejmenovaná pravicová strana (ta, co ji vůbec nemám rád!) si z toho udělala reklamní kus.

Jenže jako obvykle se peníze na chemikálie kdesi zašantročili, politici si svoje mlácení prázdné slámy odbyli v médiích a sinice zůstaly. Takže po vyhozených milionech došlo k tomu, co muselo nevyhnutelně přijít - vypuštění přehrady. Na snímku je patrná stará hráz dřívější menší přehrady. Ta byla v roce 1933 rozšířena. A už se dopracovávám k tomu jak jsem in. On totiž kdo nebyl na vypouštěné přehradě, je společensky jaksi mimo. Je to pro Prostějov děsné vzrůšo když se přehrada vypouští. Jak se jen tetelí dušičky mých spoluobčanů, jak se těší až budou popisovat ono vypouštění a jak se budou pošklebovat těm co tam ještě nebyli! To je skoro lepší jak dovolená v Chorvatsku. Potkával jsem tam lidi, o kterých evidentně vím, že jim nějaká přehrada neleží ani v patě, ale společenská povinnost je zkrátka společenská povinnost.

Lidí tam teda bylo asi víc než v Tescu před Vánocemi. Je ale fakt ten, že přehrada ještě vypuštěná nebyla. Málo vody si pamatuju, tak jako moc vody, ale vypouštění ne. A ty spekulace a zaručené informace jak se tam najdou mrtvoly, trezory, kradená auta! Zatím se nic nenašlo. Rybáři se tam snaží něco ulovit a taky nic. Kolují pověsti, že tam jsou sumci jako klády, úhoři tlustí jako noha, kapři 20 kilo a zatím nikde nic. Lovci pokladů taky neměli žně, prý sem tam něco našli.

Na hrázi je vidět jak postupuje vypouštění. Ještě ke dnu cosi zbývá. Třeba tam budou ty poklady. I Němci za války tam prý shazovali bedny a prý jsou tam i nějaké výbušniny, jak tvrdí pamětníci. Zkrátka, žádné pikantnosti vám nesdělím.

Tak je tedy další víkend za mnou. Proběhl v poklidu, což zase není tak špatné. Já už mám heroické časy za sebou a ani po nich už jaksi netoužím.

8.11.2009