Zážitek

Sobota ráno. Cítím se se asi na 85 let. V kyčlích vrže tak, že doplížit se do koupelny je hrůzný zážitek. Trochu to vylepším snídaní - ovesné placičky na špeku + ohřívaná uzenina. Začalo mi bát lépe!  A tedy plán na výpravu platí. Nějak jsem se oblékl a dopravil na nádraží. Zde jsem zažil duševní otřes. Mračna důchodců - turistů jela někam na nějakou akci zvanou " Nejaké kaléšek". Prý tam dostanou štamprli slivovice a to zadarmo! Dost jsem se smál jejich naivitě. "Vtipně" se mně vyptávali kam jedu a proč nejedu tam jak oni. Vysvětlil jsem jim svůj odpor k hromadným akcím, což nepochopili. A navíc si libovali jak dostávají od dráhy slevu jako důchodci. tak jsem jim kontroval svojí kouzelnou průkazkou. Já mám slevu ještě větší! Tak mi začali závidět, místo toho aby mně litovali. Inu, krajané Hanáci. Příjemně naladěn jejich závistí, vystoupil jsem v Konici a rázoval ke svému cíli. I když rázovat není úplně to správné slovo. Ale zní lépe než pochybné přesouvání se za skřípotu kyčlí.

Tak jako Solitér při jeho poslední výpravě, i já potkal domorodce. Jako obvykle věděli hovno, ale zato byli komunikativní. Leč na některí moje dotazy odpovídali podobně jako předseda KSTS někde na setkání v ranních hodinách.

Zde je cíl dnešní výpravy - Průchodnice. Údajně se zde zdržují hejkalové. Byl jsem zde jednou nocovat se Starym Pimpó. Hejkali nic, zato SP po vypití nějaké irské tekutiny je zdatně nahrazoval. A to tak zdatně, že jsem skoro nespal. A navíc si ráno liboval jak se božkově vyspal. Byl opravdu na zabití.

Toto je onen skalní útvar zvaný Průchodnice. Už zde dnes byla dost zima Nevím jak zde mohli pralidé bydle i v zimě. Přesto bydleli, o čemž svědčí archeologické nálezy. Dnes zde zimují netopýři, bydlí tam jezevec a všelijaké myšice.

Název Průchodnice je odvozen od dvou průchodů skalním útvarem. Původní průrvy byli upraveny už v pravěku nějakými kromaňonci.

Kromě těchto průchodů jsou tam i nějaké menší jeskyňky a v jedné z nich jsme se SP nocovali. Protože kyčle dost vrzali, zavelel jsem si k ústupu.. 3el jsem zpátky tou samou cestou co sem. Ještě jsem zkoušel uříznout nějaký štok. Nakonec jsem aspoň jeden našel. Tak jsem ho použil jako oporu. Po vykročení z lesa na louku jsem spatřil houfek postav. Někteří se váleli po zemi.  Tak jsem je tipoval na domorodce. jenže chyba. Jeden z nich říkal : "Ty vole, začátek řujna a už só tady lyžaři!". Připravil jsem si peprnou odpověď a než jsem se k ní dostal ozvalo: "Ty vole, to néni lyžař, to je Katyn!". Ten Katyn jsem já, to je moje přezdívka už asi 40 let. Takže místo peprné odpovědi jsem se snažil rozeznat o koho jde. A co jsem neviděl i když blbě vidím? Jakési obstarožní pány, dosti vyvinutých postav, lokajících rum a pivo. To mně zaujalo. Jenže při bližším ohledání jsem zjistil, že jde o kamarády trampy, se kterými se znám skoro 40 let. Takže nastalo bouřlivé uvítání, vzpomínání atd.. Lákali mně do Javoříčka na pivní dýchánek, kde byli další známí. Bohužel se mi to nehodilo...

Dokonce jsem hochy nechal obdivovat svůj štok! jejich chvála mi popravdě dělala dobře. Ti hoši s mými holemi se jmenují Snak a Salys. Když jsem jim sdělil, že jsem rád, že špatně vidím, tak to nechápali. Ale důvěrně jsem jim sdělil, že aspoň nevidím jak zchátrali. Na to jsem se dozvěděl, že jsem vymaštěný jak za mlada, což mně potěšilo. Pak jsem se ještě dozvěděl, že se zdravím jsme na tom stejně. Všichni jsme jaksi zchátralí, probrali jsme důchodovou politiku, politiku a ženské jsme neprobírali, nebo´t tabletky na cukrovku jsou zajímavější téma.  To setkání s kamarády, ač značně jetými, mně dost potěšilo. Jenže pak jsem skoro dobíhal na vlak. Už jsem skoro jako Solitér, ale mně zatím nikdo nevozí z výletu domů autem!*

* pozn. šéfredaktora : Su prostě dobré!!!

3.10.2009