Jihlavské bórák 1

Letošní druhý bórácký projekt začal. Vše při starém - PJ, Brno, nechutný pochod, chátrající zdraví... Tentokráte volba padla na řeku Jihlavu a já jsem trval na tom, že půjdeme od pramene. Jel jsem tedy v pátek do Brna, kde na mně čekal PJ. na prvním snímku PJ ukazuje na turistické mapě kde se onen pramen nachází. Na druhém ukazuje jak umí trpět! To už je v Jihlavě na ubytování. Bylo to asi 100m od nádraží a dokonce tam byl bufet, kde jsem si několikrát upravoval pitný režim. Ta poloha u nádraží byla velmi výhodná, neboť jsme v sobotu za ranního kuropění odjížděli k prameni.

Vystoupili jsme v obci Jihlávka. Po necelých dvou kilometrech se objevila šipka k prameni. Počasí vcelku příznivé, pramen objeven brzy, tak jsme věnovali propagačním záměrům. PJ nemohl odolat pózovat u tabulky nejmenované televize, která vysílala seriál o pramenech. Já jsem z onoho seriálu viděl asi dva díly. Lhali tam a stárnoucí umělec mně tedy vůbec nedojal. Nesnáším seriály o "turistice", neboť je to jenom kšeft s dírou v programu. Nabrali jsme si do láhve vodu z pramene a chceme ji donést až k ústí řeky. kdy to ale bude nevíme ani my.

Kousek za pramenem jsme narazili na golfové hřiště, tak jsem se chvíli pocvičil v odpališti. Skromně jsem si nechal říkat Tiger Alp, neb mi to šlo mimořádně dobře. A za hřištěm se nacházely lázně sv. Kateřiny, oáza poklidu. Následoval svačinka, cigaretka a tak. Ani se mi nechtělo jít dál a už vůbec ne pěšky. Bóráctvi je těžká řehole a museli jsme dál. Narazili jsme na divné turistické značky. PJ tvrdil, že je to rybička, já že je to nějaká podivná šipka. Čert ví co to bylo. Ona značka nás zavedla k vrcholu Lísek, což byl nejvyšší bod naší pouti. PJ se musel zvěčnit do vrcholové knihy, zkrátka šlo o jakési zviditelňování se. Moc to nechápu, já to nemám zapotřebí a trpím sociální fobií.

Tam, kam PJ ukazuje, je Jihlava, zatím jen malý potůček. Je s podivem, jak se ty řeky po pár kilometrech dokáží zvětšit V Jihlavě je to už pořádná řeka. Ani já, jako zapřísáhlý odmítač piva na treku jsem neodolal dal si jedno. Opravdu jen jedno, neboť PJ chtěl pořád pochodoval (asi to chytnul od Solitéra), kdežto já jsem byl ochoten se věnovat studiu kvality piva Poutník. Je to přece jen příhodný název! Přesto jsme dorazili do Kostelce u Jihlavy a odjeli na ubytovnu. Tam už jsem se studiu piva nevěnoval vůbec, i když jihlavský Ježek není špatný. Ale náruč Morfeova nebyla taky špatná, Odpoledne jsem si přestál záchvat dny (nejde o DNA, ale krutou nemoc z blahobytu).

Ráno nás brzy zastihlo v onom Kostelci. Čekaly nás asi 2km po kolejích. Našli jsme tam nějakého hada, jehož studiu jsem se věnovat. PJ začal prchat, had mně kousnul, tak jsem probíral zbytky svých zoologických vlastností a přemýšlel o hospitalizaci po uštknutí hadem. PJ mi nechtěl ani vzít batoh, kdyby na mně šly nějaké mrákoty. O kus dál se nacházely zbytky srny, ta trať tam žije asi svým vlastním životem. I řeka Jihlava pomalu mohutněla. Jen mi bylo dost podivné, že ačkoli jdeme po proudu, jdeme skoro pořád do kopce. Nějak mi to v mém plánu nevycházelo - pokud řeka neteče do kopce, tak proč mi do něj jdeme. Můj logistický plán byl logický, ale PJ-ovo vůdcovství nějaké divné. Prostě mi to nešlo nějak na rozum.

PJ nad řekou na tzv. Zaječím skoku. Zkrátka pořád do kopce, ač je to absurdní jdete-li po proudu, tedy z kopce. Jinak bylo přes den velké horko. Únava se násobila a tak jsme rádi dorazili do plánovaného cíle, tedy Jihlavy. Pak už jen cesta domů, což nemám rád. Rád jsem někde, ale nerad tam dojíždím, připadá mi to jako ztracený čas.

Napochodováno 41km

31.7 - 1.8..2010