Jihlavské bórák 2

Druhá etapa JB začala v pátek 13-tého. Naštěstí se nám vše špatné vyhnulo, takže pověrčivost neslavila s námi úspěchy. Hned po vystoupení z vlaku jsme si zašli spravit pitný režim v bufáči na ubytovně. Horko ve vlaku bylo příšerné, tak nám nějaký ten Ježek nejen upravil osmonalitu krve, ale dokonce nás to euforizovalo před dalším pochodem. A na závěr malá příhoda - nějaký Zdeněk božkově hodil záda u brány. Přispěchali jsme mu na pomoc, postavili ho na nohy a udali mu směr. Protože to nebyl drsný treker jako my, tak šel tak nějak podivně, spíše tancoval. Ale nám to stačilo - zachránili jsme lidský život a ještě nám to dodalo inspiraci na další pochod. Dva dny jsme z toho měli srandu a nový příměr: "házet zdenka". PJ na fotu "háže zdenka" a vedle ještě "žraciho zdenka"!

V sobotu ráno (nepříliš časně) jsme vyrazili hltat další kilometry. Moc chuti jsem neměl, neb ve čtvrtek jsem byl v práci 15 hodin a celý den na parkovištích obchoďáků, přesto jsem nezapomněl láhev s vodou z pramene Jihlavy - viz foto. Od nádraží jsme šli z kopce, tak jak to mám rád, dorazili jsme do nějaké zazobané čtvrti a tam  narazili na parkovací tabulky. Ta jedna mně dostala! Tak bych se teda chtěl jmenovat; asi se nechám přejmenovat. Líbilo by se mi třeba Bórák Alpenstock Panovník. Musím se optat u nás na radhauzu co by to obnášelo.

Cesta za těchto myšlenek příjemně ubývala. Jenomže v PJ-ovi se zase probudil "hóbolog" a neustále mi ukazoval kde co roste. Nevím proč to ukazoval zrovna mně... A pak našel značku, ze které byl mírně řečeno konsternován. Kroutě hlavou pravil "Vole, bólu na značce sem viděl, ale dulek eště né!". Takže má zase nějaké novum.

Došli jsme do Luky nad Jihlavou. Luka vypadala jako rakouské městečko. Všude čisto, vymalováno, hospod a cukráren jako naseto a všechno otevřené. Tam asi vědí co je turismus! Někdy se tam podívejte. A za obcí zase houby. PJ byl mimo, pořád by chtěl houby sbírat. Když jsem mu navrhnul, aby mi nějaké nasbíral, tak začal blábolit o zapaření a pomačkání hub. Zkrátka, vykašlal se na mně!

Procházeli jsme chatovými koloniemi a silně jsem záviděl. Chataři se váleli po verandách, dokonce ani houby za chatou nesbírali, občas byl slyšet cinkot lahváčů, jen my pochodovali jako blbci. Po noční bouřce to chvílemi vypadalo tak jako na snímku vpravo. Navíc bylo dusno a kruté vlhko, něco jako v Amazonii. Ale den jinak uběhnul v pohodě, zdenka jsme neházeli.

V obci s podivným názvem Bransouze začala nedělní část. A taky nijak zvlášť brzo ráno. To se mi začínalo líbit! Čím později vyjdu, tím míň toho ujdu . Tomu říkám přímá úměra. PJ sice měl vize kolik toho dnes urazíme (mínil bohužel kilometry a ne piva), ale vyvedl jsem ho z omylu. Já se chci kochat přírodou, ležet na mezi, čumět na mraky a ne hltat v potu tváře kilometry. A navíc nechápu jak to má PJ logisticky zabezpečeno. Ač jdeme po proudu řeky, tak pořád zdoláváme nějaké hnusné kopce. Jestli on nevyužívá chatrnosti mého zraku a nevleče mně někudy jinudy. To popírá logiku mí nížinné turistiky.

A pořád houby a houby. PJ byl z toho na prášky a najednou jsme šli kolem Jihlavy a to dokonce z kopce. Přesně podle mé teorie! Najednou to šlo. V cíli etapy jsem si vyfotil tabulku s nadmořskou výškou. A představte si, ono nádraží bylo na kopci, tedy dost vysoko na řekou. Aspoň mám jistotu, že příště začneme chůzí z kopce, přesně tak jak to mám rád!!!

Napochodováno 32km

14.8. - 15.8..2010