Jihlavské bórák 3

Třetí etapa Jihlavskyho bóráka nezačala dobře. Náhlý volný víkend mi asocioval další pochod, tak jsem PJ-ovi volal, jestli nevyrazíme na další pouť. Začalo to vypadat dobře - prý bude v pátek v podvečer v Olomouci, tak mně naloží a ráno brzo vyrazíme. Jenže příjezd do PV se opozdil a já byl nucen čekat v restauraci. Je jasné, že jsem tam vodu nepil. Pak tedy PJ dorazil i s přítelkyní, která ono zdržení údajně zavinila. V Brně jsme byli poměrně záhy a tak jsme pojali plán probrat zítřejší etapu v hospodě. Plán vyšel a to dokonce i s pěkným přeplněním původního záměru. Jenže pozdní návrat a budíček za svítání udělal své. Následoval přesun na druhý konec Brna a pak první rána osudu - šofér "mastné tyče" nám ujel, i když nám scházelo asi 30m. Nelze citovat naše slova... Takže jsme na nádraží jeli další "tyčó". Jenže zase nám ujel pár minutama rychlík. Takže následoval osobák. Dorazili jsme do Okříšek a začali to hrnout. No, ono to bylo z kopce, tak nám to šlo. Dobíjeli jsme kalorie jak to šlo. PJ ukazuje úspornou formu pečiva - trekový rohlík. Ten tvar je kvůli úspoře místa v batohu. Pochodovalo se nám jaksi dobře, terén slušný, počasí chladnější a navíc vítr do zad. To se to šlapalo!

V Třebíči jsme byli za dvě hodiny. Zašli jsme k Viet-congům na oběd a počuměli v židovském městě. Do synagogy jsem nezašel, protože tam chtěli vlezné a nebyl tam rabín, se kterým bych probral otázky judaismu. Chytla nás bouřka, tak jsme se ukryli v hospodě. Tak drahé kafé jsem pil u nás jen jednou a to v Planet Hollywood, Ale tam se číšník ošidil a tak jsem za to kafé dostal ještě zaplaceno 500,-Kč. A za Třebíčem začalo trekové peklo. Kopec za kopcem, husté křoviny, neprůchodné traviny, bažiny. A na mapě to vypadalo jako rovná čára! Houby jak vidno, pořád rostly, ale my je nesbírali. Chvílemi jsme šlapali po kolejích, pak podmáčenými loukami

Když jsme docházeli k Vladislavi, tak už jsem toho měl opravdu dost.Ani foto značkové volavky, kterou dosud nemám ve sbírce, mně nepotěšil. A navíc na kole projíždějící domorodec nám podal zmatečnou informaci.  Z půl kilometru to bylo 2,5km. Pak jsem se nechal ukecat a že prý půjdeme zkratkou. A zase všechno blbě. Kopec jako kráva, louky jako prase a na závěr stoupák jak sviňa! Už jsem měl dost a to tak, že jsem vypil jen jedno pivo. Prožral jsem se ruksakem a pak následoval 11-ti hodinový spánek. A PJ byl tak mrtvý, že ani nechrápal.

Nedělní etapa měla být pohodová, Zpočátku byla. Dva kilometry k přístavišti byly celkem z kopce. Měli jsme se přesunout lodí o 14km dál. Netušili jsme, jak zdolat zatopené schody. Radil jsem PJ-ovi, ať se vysvleče do svých trekových slipek (stejně potřebovaly oprat), ale on nechtěl. Tak jsem jako bývalý sportovec našel způsob překonání můstku.

Nemohl jsem se lodi dočkat, protože jsem konečně mohl dát odpočinout svým přesunovadlům. Konečně jsme se dočkali. Ovšem brutální cena za lodní lístek mně šokovala! A dokonce mi nebyla nic platná kouzelná průkazka. Ovšem co se dá čekat od hnusného kapitalismu. Jediné co mně těší, že už tam nikdy nepojedu znovu. Jediná výhoda byla, že jsem nemusel chodit, pohyboval jsem se po ABSOLUTNÍ ROVINĚ, nebyly tam kopřivy a ostružiny, zkrátka, až na tu cenu by to šlo. Jestli já nezaložím lodní treking! Na fotu s JÁ je i voda z pramene Jihlavy. My než ji dopravíme do ústí, tak asi vyschne, ale zatím ji obětavě vláčím sebou.

Kolem Dalešické přehrady to vypadalo moc pěkně, žádné chaty a hospody, žádná civilizace, kromě přístavních můstků. A nastal konec vodní pouti a následoval zase hnusný, ba až odporný kopec. Hodlali jsme se vyčerpávající plavbě občerstvit, ale ouha! Z čočkové polévky byla květáková, k pití zónka (ta nebyla špatná), druhý bufet majitel zavřel, když přišli turisti. Tam jim teda turistický boom nic neříká. Zato jsem si mohl z dálky prohlédnout moji druhou nejoblíbenější stavbu ČR. Víte, která je tou první? Jenže nás bolely nohy a přesun po nich byl utrpením, proti němuž ukřižování Krista byla sranda. Konečně jsme dorazili ke kopci, který jsme měli sejít.

Hráz přehrady je sypaná, což moc nechápu, a je v ní elektrárna, což taky nechápu. Kousek odsud je atomová elektrárna, tak proč taková rozmařilost. Pod hrází to vypadalo jako v skateparku, tak jsem to tam taky hodil. Jsou tam takové kusy potrubí a všelijakých plechů, asi zbytky ze stavby. Na prohlídku jsme nakonec nešli, protože nás začal tlačit čas. Takže zase vzhůru do hnusného kopce! Opravdu nechápu, že když jdeme po proudu řeky, pořád chodíme do kopce. Takže jsme došli do náhradního cíle. nevím jak budeme pokračovat dál, je to takové hluché místo. Zatím máme za sebou asi 103km, měli bychom tedy být za polovinou.

Napochodováno 31km

28.8. - 29.8..2010