Jihlavské bórák 6

motto:  Už zase vítězství!

Bohužel už se pro nás stává nudnou praxí sbírat treková vítězství. Leč, sami jsme si to zvolili, takže máme co jsme chtěli. Na druhou stranu, být vítěz, a to i několikanásobný, není zase tak hrozné.  My s PJ-em jsme se s tím naučili žít.

Tak tedy scénář jako obvyklý - brzké ranní vstávání (tak brzo bych do práce ani nešel!), nevalná snídaně, přesun mrazivým ránem na nádraží. Cestou vonná cigaretka* na zlepšení nálady. A to jsem potřeboval, neboť zase budu celý den vidět PJ-e. Naštěstí většinou zezadu a navíc špatně, neb jsem silně slabozraký. Takže následoval přestup v Brně a odjezd do Pohořelic, kde jsme minule skončili. Zde se rozplynula moje touha po ranním kafíčku z automatu. Ten nefungoval, tak jsem si rozložil bufet na popelnici a dal si kafíčko z ruksaku. Nepříliš tedy chutné... Posléze PJ začal navigovat, no není to nejpřesnější výraz, ale nechtěl jsem ho v tento slavnostní den příliš deptat. Dorazili jsme do Nového dvora, což byl lovecký zámeček nějakého kníži a nyní je to více či méně nápravné zařízení pro feťáky. Ale nám by se to jevilo nejlépe jako naše trekerská základna - plochá krajina, zámeček opravený, dostatek prostorů na hodnocení akcí a navíc by tam mohlo být muzeum například s JÁ. PJ by taky dostal nějakou tu komůrku , aby se mohl prezentovat. Rozhodli jsme ukončit své vize pokračovali. Za onou lokalitou vyleze z PJ-e: "Dal bych si black and white!". Už už jsem ho chtěl pochválit za konstruktivní a přínosný návrh, navíc za jeho, ale bohužel jsem si povšimnul, že se tam laská s nějakými kočkami v barvách skotské whisky. Jestli on neměl na mysli kočičí gulášek! Musel jsem mu to rozmluvit, neboť dnes jsem sebou neměl lihovárek a ešuš. I když onu výše uvedenou laskominu bych taky uvítal. Dál jsme pokračovali drsnou jihomoravskou krajinou, tolik mi připomínající rodnou Hanou! Naštěstí krajina klesala ve zběsilém úhlu cca 1m na 1km. Ještě, že jsme to nešli opačně. Tolik invektiv, které by ze mně létaly, jistě toto místo nezažilo.

Pár kilometrů před cílem jsme Jihlavu již po několikáté překročili a vstoupili jsme do obce Ivaň. K našemu překvapení se ulicemi potulovaly krojově oděné postavy. zdálo se, že někoho vyhlížejí. Nenápadně jsme se optali koho. Prý nějaké dva bóráky (ta výslovnost jim moc nešla). Nevěděli kdo to je, ale prý jdou k ústí Jihlavy. Už jsme pochopili, že přiznat co jsme zač, asi bychom dnes to vítězství neslavili. Tak jsme se zapřeli a nenápadně vytratili. Obzvláště když jsme o kousek dál zahlédli rituální pohřebiště. Dominovala mu jakási uřezaná hlava, o které jsme ani nechtěli vědět, kdo byl jejím původním majitelem. Kolem toku jsme už nemohli zabloudit a po protipovodňových náspech jsme spěchali k cíli. Turistická tabulka nám ukázala hrozivý údaj - ono místo se nachází v obří proláklině a hloubce -269m pod vrcholem mé nejmilovanější hory! Bože, kam až jsi to vedl mé kroky?!?

Konečně jsme dorazili k cíli! Tím cílem byl soutok Jihlavy a Svratky. Trvalo nám to 10 dní, ušli jsme 180km a na lodi ujeli 14km. Toho hladu, žízně a trýznění drsnou přírodou co jsme zažili! Už je to za námi a nejbližší týdny budeme jen odpočívat, upravovat rozbitý pitný a stravovací režim, protože nás čeká daLší trekový projekt. A navíc jsem dnes asi v polovině etapy splnil svůj pochodový limit 500km.

PJ vylévá vodu, kterou jsme nesli celou trasu a byla nabraná v prameništi Jihlavy. Na tento okamžik jsme se těšili! Posledních několik set metrů jsme se probíjeli pobřežní vegetací, páchnoucím bahnem, tlejícími organickými zbytky a zakopávali o nesčetné množství PET lahví. Přesto jsme k onomu soutoku dorazili!

PJ se zde snaží naznačit linii ústí Jihlavy svými velmi skromnými prostředky. Bohužel, nepříliš úspěšně. Pravil něco jako, že " Dneska je velká kosa, nesu dosť zavodněné" apod.. Jako dokumentarista jsem mu nemohl předvést drobnou ukázku jak se to dělá. Kdo by fotil a filmoval! Tak jsem tedy onu pomyslnou linii dodělal v počítači.

A to nejlepší nakonec - udělení titulu Jihlavské bórák. A navíc s povinnými fotografiemi!

Co dodat: Asi nic, je to za námi a musíme hledět vstříc světlé budoucnosti.

*pozn. šéfredaktora: To je pro Solitéra!

Napochodováno 19km

23.10.2010