Křížová cesta

S přibývajícím věkem se stávám jaksi filozofičtější, pořád něco srovnávám a hledám lecjaká podobenství. Jednou jsem si tak soukromně pátral o Ježíšovi. Celkem mně zaujala jeho křížová cesta. Vlekl se se svým křížem, padal pod ním, učedníci ho zapírali, dav na něj plival a nakonec došel svého cíle. Ukřižováním se stal nesmrtelným a vstoupil na nebesa. Můj osud je podobný - mám podivné kamarády, kteří mně zapírají, někteří mi dokonce podrážejí nohy a nejhorší je na tom to, že mně dokonce pomáhají ukřižovat. Ale o nějakém mém nanebevstoupení nechtějí ani slyšet! Protože já nikdy nelžu, následující fotografie o tom vydávají svědectví.

Nacházíme se za městečkem Sázava na počátku tzv. Čertovy brázdy. Tu údajně vyoral s čertem sv. Prokop, zakladatel Sázavského kláštera. Bohužel na mně zbyla role sv. Prokopa, protože Solitér chtěl za každou cenu roli ďábla pokušitele. Ta mu celkem sedí, protože, jak je nechvalně známo, mně tahá kdesi po jakýchsi kotárech a to i přes protesty Berušky a mé nemocné matky!

Za onou brázdou je je netradičně pojatá křížová cesta. Za prvé jsem ji chtěl S. ukázat, za druhé jsem si myslel, že pochopí ona podobenství a za třetí to mělo přispět k jeho duševní očistě, když ne k nápravě. Ale dopadlo to jako vždy, tj. zcela bez účinku. A ještě mi onen kříž zasednul Nemám příliš dobrý sluch, ale zdálo se mi, že zezadu slyším něco jako "mrsk, mrsk!". Opravdu doufám, že jsem se přeslechnul.

Jak příznačné se mi zdálo hned vedlejší zastavení křížové cesty. Tak nějak to vypadalo letos na treku v Novohradských horách. Já obtížen těžkou výstrojí jako Kristus křížem, vedle si vykračoval S. vojenským krokem jarého hraničáře a z druhé strany PJ, netvářící se příliš nadšeně z pochodu. A že by mi někdo z nich chtěl poponést můj kříž ( tedy batoh ), o tom jsem si mohl jenom nechat zdát a to ještě tak po několika plzních - a to navíc za MOJE! Alespoň mám to štěstí, že žádný z nich není Jidáš. Se svými neholenými xichty by mně v nějaké restaurační zahrádce olizovali a 30 stříbrných by nevrátili do chrámu, ale určitě by je prolili hrdlem.

Když jsem se chtěl vžít do role ukřižovaného, tak to S. nevydržel a začal si hrát na římského katana. Dokonce k tomu zmanipuloval moji milovanou vnučku!  Začal jsem věřit tomu, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Co jsem si mohl pomyslet o kamarádovi a vnučce, když mně zvesela přitloukají na kříž?

Přesto jsem citlivé povahy a alespoň pro tentokrát jsem jim odpustil. Dokonce jsem je vzal do nebe, nikoli do království nebeského. Nejsem sice Ježíš Kristus, ale milosrdenství mi není cizí. Leč ani toho si nevážili a měli pořád nějaké námitky na počasí, komáry a horko, takže nějaká duševní očista se nekonala. Bohužel!

19.7.2010