|
TREK S DIBLÍKEM
V úterý jsme se v Českých Budějovicích setkali s dalším členem naší výpravy. Přijel nás poučit o trekování. Předem upozorňuji, že marně. Vzhledem k počasí, kvalitnímu pivu a objemným batohům jsme s PJ-em vyměnili hike treking za lodge treking. Onen třetí sice protestoval, leč marně. Ani jsme mu nežrali jeho snahy vydobýt posty v nějaké soutěži, sestávající se z lezení do nějakých pochybných objektů a navíc lezení do kopců. Po celodenním pochodu v dešti velice rád přijal naše zamítavé stanovisko k archaické formě turistiky. Moderní doba si prostě žádá své! Je bohužel velice smutným faktem, že lodge treking ho velice zaujal a jeho vodorovná poloha v lodge nabývala na neúměrnosti. Ale je to již postarší pán a my tolerantní kamarádi. Asi není nutné popisovat jeho stále chřadnoucí snahy jak nás zpacifikovat.
Stále si jen zapisoval moje trefné i adresné výroky, kterými se hodlá pyšnit v nějaké pochybné reportáži. PJ-e přinutil dělat mu externí harddisk, neb jak pravil "nejenže si hovno pamatuje, ale dokonce zapomíná". Já, ač po mozkové mrtvici, mám brilantní paměť. Onen diblík zabodoval slovy: "Jaro, připomeň mi, že ti mám připomenout, abys mi připomněl, že mám zapsat Alpova moudra". A že těch mouder bylo! Nemohu za to, ale u nás v kraji pod Kosířem jsem znám jako přírodní filosof a renesanční člověk. Jsem tedy dosti zvědav, jak ta má moudra bude prezentovat.
Historek by bylo přehršel, ale jaksi se mi nechce je tu vytrubovat. Na to jistě přijde někdy čas a určitě budou uměle dotvořeny - něco jako historky starých zbrojnošů. Přesto mi nedá nějaké dát do placu.
Jedna je o navigaci, čtení v mapách a fyzické kondici. Na jednom lesním rozcestí jsme se rozešli s tím, že já půjdu po silnici a PJ s oním diblíkem zkratkou přes kopec. A prý budou ve Stropnici o 20 minut dříve než já. Jenže já tam byl o 2,5 hodiny dřív. A to jsem jim neustále volal, že už jsem tam a restauratér mně nutí pít vícestupňová piva. A navíc jsem kouřil po vzoru amerických hrdinů vítězný doutník. Není tedy divu, že jsem byl zpit totálním navigačním vítězstvím, ale i euforizován oněmi vícestupňovými pivy. A navíc mi cestou do lodge podráželi nohy! Toto uvádím jako striktní fakta, protože oni tvrdili, že budou tvrdit, že jsem byl opilý.
Druhá historka souvisí s oním diblíkem. Druhý den v lodge nás odlovila postarší matka majitele. Prý je matkou onoho staršího pána (byl starý asi jako PJ), který nás ubytovával. O onom, dosud nejmenovaném, třetím členu výpravy pravila, že je "plejboj". To jsme se opravdu museli s PJ-em zasmát. Představa, že bychom ho viděli v plavkách a slušivé kapuci s králičími oušky nás moc pobavila. A ona hausmutr ho navíc nazvala diblíkem! Stokilový diblík není jen tak hned k vidění!!!
Ale dosti již historek, bylo jich víc a také neméně vtipné. Nechám zase hovořit jen obrazové záznamy. Není jich mnoho, neb mně můj digi nechal na holičkách a rozhodnul se zemřít. Budiž mu čest a chvála!
Napochodováno 56km
Post scriptum - Ještě jedna story. Ležíce na kavalcích v lodge, probírali jsme různé filozofické a tělovědné problémy. Přišla řeč i na DNA. S údivem jsem zjistil, jak kdo na tom je. Vyhledal jsem na netu příslušná vyobrazení, můžete porovnat sami. Není tedy divu, že jsem s nimi nevýslovně trpěl!
15.-19..6.2010
|
