Pohřebiště

Dnes jsem se rozhodnul provést průzkum jedné lokality, která v budoucnu bude velmi slavná. Zatím je veřejnosti neznámá a to je dobře. Jakmile bude uvedena ve známost, stane se cílem poutníků, zvědavců a televizních štábů. Budou se tam dít zázraky, projevovat paranormální jevy a setkávat se tu fanatici i bludaři. Proto jsem si to chtěl vychutnat sám a v klidu.

Vyrazil jsem tedy autobusem po vzoru průkopníků Divokého západu také na západ a držel jsem se hesla "Go west, young man!". Autobus narvaný k prasknutí jakousi školou v přírodě, k tomu pár domorodců se zásobami. Tak jsem naslouchal rozhovorům. Ti mladí byli naštvaní, že musí jet do jakéhosi blbého kempu - míněn byl Baldovec, kde jsme před lety ncovali při setkání KSTS. Domorodkyně nadávaly na počasí, protože "třešně letos nésó, kerlátke take, akorát só jahode a te só jak šošně". Na dotaz jedné stařenky kam jedu (chtěl jsem jít z Nivy do Baldovce přes Bílý kříž) jsem se dozvěděl příběh onoho kříže. "Cegáni ho okradle a fčil je tam drohé, ale strome to viděle a só na nich oče. Štere, protože cegáni take bele štere." To už mně zaujalo a tak jsem tam švihal rychleji než S. na pivo! Kříž tam byl nový a na stromech kříže a čísla. Akorát ty oči sem neviděl. Na jednom snad, ale to byl buk, který na kůře vytváří něco podobného jako oko. Tedy pro mně žádné překvapení, ale pro pověrčivé domorodce to bylo asi boží znamení.

Záhada tedy pro ně snadno vysvětlitelná. Domorodci alespoň mají novou pověst a kdoví, co s ní udělá čas.

O kus dál jsem narazil na nějaké mladíky na kolech i s učitelem. Ptali se na cestu a jakmile jsem jim sdělil pikantnosti o kopcích, tak ihned učiteli spílali a chtěli stávkovat. Vůbec se jim nedivím - kopec? fuj!!!

I když jsem tudy nešel drahně let, troufnul jsem si na zkratku a vůbec jsem se nezmýlil! Trefil jsem úplně přesně jako za mlada. Dorazil jsem do našeho bývalého tábořiště (už je to 40 let, co jsme ho budovali), ale tam jen spoušť.  Kdysi nás balo šest - trampská osada Green fools - dnes jsme už jen tři. To mně tak jaksi divně naladilo. Tak jsem se potuloval okolím a vzpomínal a připomínal si časy, kdy jsem byl mlád, plný energie a nadšení. Dnes z toho už nic neexistuje. Našel jsem zbytky latríny, kterou jsme kopali v roce 1969, Připomínal jsem si kde stál můj stan v tehdejším skautském táboře a tak. V onom fotografovaném zborceném přístřešku jsme zažili mrazivé noci. Naše výstroj byla vojenská celta a deka a tak se muselo topit celou noc v ohništi. Ale stálo nám to za to! Dnes mám na to vzpomínky a revma.

Dokonce se objevila i voda v asi 20 let vyschlé studánce. Letos je asi vody dost. Prohlédl jsem si Medvědí paseku, Poradní skálu i Mravenčí stezku. Na té ovšem už žádní mravenci nebyli. A kdysi se tudy nedalo projít, kousali jako termiti a byli asi centimetr velcí. Ti kousali i v noci až tekla krev.

A pak chtě nechtě, došel jsem k onomu avizovanému pohřebišti. Tady je to budoucí slavné místo! Už vidím ty davy, vzývání, pláč i všelijaké zázraky, což jaksi patří ke slavnému pohřebišti. Ono je to tedy spíše rozptylová loučka. A to ve stádiu očekávání, proto že tam jednou budu pohřben JÁ!

Napochodováno 8km

24.6.2010