Staré Pimpa má blbyho koňa...

Tak jsem se dnes těšil na tento název reportáže! Hned v úvodu jsem nucen popřít onen titulek. Titulek, nikoli ono tvrzení. Došlo k tomu takto - Někdy na jaře volám Starymu Pimpovi, jestli nechce jít se mnou pátrat po stopách mých předků. Nechtěl, prý tam byl na koni před týdnem. A nic neviděl. nevím kdo neviděl, jestli SP, nebo onen kůň. Raději jsem titulek svedl na onoho koně...

Věc se má takto: v roce 1947 můj otec se svými budoucími švagry vykopal v hliněném břehu v předhůří Drahanské vrchoviny malou zemljanku. A tu jsem hodlal ještě jednou v životě navštívit. Byl jsem tam naposledy asi v roce 1972, tedy relativně nedávno. V oné zemljance jsem za mlada několikrát přespal. Letopočet kopání zemljanky byl mými předky a příbuznými vyznačen ve stěně a doplněn jejich monogramy.

Vyrazil jsem tedy pravděpodobným směrem. Mátlo mně skoro všechno. Lesní cesty pokryté asfaltem, v pustinách chatové kolonie a navíc jakási přehrádka, o které mluvil SP v mobilu. Tak o té jsem neměl ani tušení. Pořád mi to vrtalo hlavou. když nám to tatík kdysi ukazoval, tak skoro k zemljance dojel autem lesní cestou. Přesně si to vybavuju, ale ono místo ne a ne najít. Pátral jsem v okolí cestou necestou, skákal přes rozvodněné potoky, padal v rozbahněných svazích. Po dvou hodinách jsem to vzdal. Špatné je to, že se nemám koho zeptat. Bohužel už jsem jediný žijící svědek, předci zemřeli asi před deseti lety a můj kamarád z mládí taky. Zřejmě to bude moje neobjasněná záhada.

Vypravil jsem se dál jen se tak projít. orientační problémy jsem kupodivu neměl. Zde se nacházím na samých hranicích Barbarska. Hraniční plot je poničený barbarskými nájezdy. Vlevo od sloupů se nachází zemský ráj - Haná, vpravo je Barbarsko.  Pohraniční pás v Barbarsku je dočasně anektován hanáckými osadníky. Zatím je v pohraničí klid. Rozhodně se nehodláme anektovaných území vzdat! Naštěstí je dostatek kolaborujících barbarů, kteří za kus žvance jsou ochotní zaprodat i duši.

Moc mně to rozbahněné putování nebavilo, tak jsem se odhodlal k návratu. Od babrbaských svahů je vidět do mého rodného města. Ono je totiž pohraničním městem, držícím Barbary na uzdě. My jsme totiž hraničáři a horalé. Vlevo můžete spatřit Velký Kosíř, takže mám jasný důkaz, že nekecám!

Napochodováno 8km

15.5.2010