Staré Pimpa asi nemá blbyho koňa...

Tentokrát ten titulek myslím vážně! Vydal jsem se znovu po stopách předků a s vysokou pravděpodobností úspěšně. Lokalitu jsem našel zemljanku nikoli.

Jako výchozí bod pátrání jsem zvolil onu "no name dam", která mně minule rozhodila v akci. I podle map není tam kde má být, ale tentokrát jsem to bral jako omyl kartografů. Chtěl jsem pokračovat tam, kde jsem minule skončil.  Jenže to nešlo, po levém břehu přehrady jsem se probíjel houštím, mokřadem a hlavně kopřivami.

Jsem zdatný pátrač, jen tak se něčeho nezaleknu, ale tohle bylo horší než močál na Šumavě, který jsme s PJ-em brodili. A jestli jsem spílal močálovým muchničkám, tak to byla sranda proti kopřivám v Barbarsku! Ještěže je všechno nasáklé vodou po přívalových deštích, jinak by se asi lesní podrost vzňal od mých spálenin. Za přehradou se už nedalo projít, tak jsem se musel přebrodit a vzít to vzhůru svahem. Chvílemi po čtyřech. Dostal jsem se do chatové oblasti, kde jsem byl minule a tam jsem už musel korigovat terén s dedukcí. Nějak mi to bylo povědomé... Pak jsem došel k posedu a najednou jsem měl jistotu, že jdu správně. Ovšem to "jdu" nebylo správně. Zapadl jsem do terénní rýhy a dále jí prostupoval pády, skluzy a klopýtáním.

To je ona rýha. Na fotu nevypadá nijak zvláštně, ale terén byl hlavně kluzký a sesouvající se. Ale byl jsem na místě! Vše tomu napovídalo, jen porost byl jinačí, než jsem si pamatoval. A tam kde bylo kdysi pole, byl borový les. Takže jsem pátral po oné zemljance, až by mi Lewis a Clark těžce záviděli. Leč marně. Ani jsem nedokázal odhadnout přibližné místo oné zemljanky. Podle tvaru roklinky se břehy po léta sesouvaly a asi je vše pod vrstvou zeminy. Asi po hodině pátrání jsem to odpískal. Šel jsem po proudu potoka a narazil na onu křižovatku, kterou jsem si dobře pamatoval.

Zde je odbočka do oné roklinky. Až sem otec dojel autem, tedy kdysi, dnes by tam neprojel asi ani LKT. Všude spadané a pokácené stromy v různém stupni hnití, kopřivy, páchnoucí bahno, voda. Tedy bordel par excellence. Tak jsem si to pátrání rozhodně nepředstavoval.

Zemljanku jsem sice nenašel, ale zato jsem si musel pochválit paměť. Našel jsem to po pouhých 38 letech a to napodruhé. Pátrání tedy končím svým oblíbeným citátem: "Já nemožu za to, že su tak dobré!".

Napochodováno 8km

23.6.2010