RAKOVECKÉ ÚDOLÍ

Na dnešek hlásili v rádiu, že snad bude pršet a bude chladno. Odmítnul jsem návštěvu aquaparku s vnučkama a vydal se na nádraží. Chtěl jsem  vyrazit někam do lesů, abych se trochu ochladil. Rozhodnutí padlo na Konicko. Navíc jsem chtěl zkontrolovat jeden vodní pramen. Už ráno bylo dusno a vedro. Po noci strávené v přehřátém bytě mně to moc neosvěžilo. Jak tak čekám na autobus, lehce pokuřuju, spatřil jsem něco, po čemž jsem okamžitě zatoužil!

Letní byt nějakého homeless. Vzdušná veranda nákladového nádraží, ložní vybavení jako v levném penzionu a hlavně přirozená klimatizace.  A navíc neplatil za pronájem, vodu a topení. Což mně po ránu naštvalo nejvíc. Raději jsem odcestoval a jisté zadostiučinění mi dalo jízdné v mé nejoblíbenější ceně.

Došel jsem do Rakoveckého údolí. Cestou mně trápilo dusno a všelijaká havěť. Zastavil jsem se u křížku připomínajícím nějakého zesnulého, který skončil právě tady. Zase tak nejhorší místo ke skonu to není. Nějakou dobu jsem rozjímal v přilehlém altánu a hlavně si užíval klidu, kterého se mi poslední dobou opět nedostává. To ticho bylo neuvěřitelné.

I cesta byla jak má být, dokonce ji tam asfaltují. Takže žádné bláto, blbá tráva či kopřivy. A už vůbec ne mokřina jako na Šumavě. Jen to dusno bylo odporné. Ale i ta pěkná cesta skončila a po překročení potoka jsem se dostal do Žlebu.

Již mnoho let ve Žlebu stojí dům, který je pomalován obrázky zvířat. Na štítě je obraz "Pohřeb myslivce". Je už několikrát přemalován. Dřív tam bydlela nějaká letitá paní. Jednou jsem s ní mluvil - žila tam bez elektřiny, v zimě jezdila pro zásoby na lyžích a absence rádia a televize ji vůbec netrápila! To údolíčko je tak zapadlé, že tam není ani GSM signál. Taky by se mi líbil takový život!

Ochozská kyselka. Všechno je tu nové, koryto potoka vybagrované, voda ze studny dobrá. Před pár lety povodeň strhla strou studnu, takže tam pár let nebylo nic. Vzpomínám si jak jsme tam kdysi tábořili a napájeli se onou železitou kyselkou. Celou noc jsme měli jakousi očistnou kůru a raději jsme pili vodu z potoka. A navíc jsme si přepírali prádélko.

Pak už jsem se vypravil do Konice na vlak. Příšerné dusno, havěť, bujná vegetace, to nebyl ten pravý závěr výletu. Nějak jsem se do té Konice dopotácel. Byl jsem tam dost brzy, tak jsem chtěl zajít do hospody, jenže ta byla zavřená. Kolemjdoucí domorodá vědma pravila: "Fčerá bele na sračko, tož majó dneska zaryglovany!".  Tak závěr výletu nedokonalý.

Napochodováno 12km

5.6.2010