Animal day

Nepříliš osvěžen nočním spánkem jsem vstal jako obvykle v sobotu o půl šesté ráno. Ne, že by to bylo naschvál, ale jsa postarším jinochem, už jaksi nemůžu spát. Noc taky neprobíhala ideálně - trápila mně vyskočená plotýnka, chrchlající vnučky a ani já jsem nebyl s to provádět jiná dechová cvičení, než-li lehké kouření. A samozřejmě kafíčko. Bohužel ani na záchodě to nebylo nijak skvělé a ani zdaleka se to nepodobalo běžnému standardu. Souhrnně řečeno - ráno nic moc a navíc jsem zase musel do Brna za PJ-em. Tak jsem tedy odjel vlakem. Za spolucestujícího jsem měl nějakého jehovistu, debata tedy náramné. Pak už jsme přestoupili na další vlak a hrnuli do Tišnova.

Potřeboval jsem důkazní foto do Svrateckyho bóráka a takto to dopadlo! Nevím kam to zařadit. PJ je buď uchyl, exhibouš, nebo dokonce megaloman? Jinak si jeho americké gesto na moravském nádraží nedokážu vysvětlit.

Naštěstí jsme museli vyrazit na pochod. Počasí jako na objednávku, viz foto. Ale bohužel po pátečním dešti všude ledovice. Já už nechci led vidět ani v irské whiskey! Raději se obětuju a budu ji pít v pokojové teplotě. Led už byl tak nechutný, že jsme se občas přesunuli na kolejiště a radši poskakovali po pražcích.

Pokud si na záznamu vpravo všimnete zledovatělé cesty, tak vězte, že by nebyla schůdná na bruslích. Zato by tam mohla trénovat velmi neúspěšná česká hokejová reprezentace. Ja jejich kvalitách a výsledcích by to nic nezměnilo a konečný efekt by byl stejný. A nic by to nestálo! Když si představím tu částku, kterou stát vyhodil na jejich výlet do Kanady, tak se začínám rozehřívat, ba dokonce nasírat! Za ty prachy bychom s PJ-em mohli pochodovat několik let a určitě bychom byli slavnější!

Pak se stalo něco, co jsme nebyli schopni jaksi vstřebat. Vejdeme do osady Podolí a někdo má na plotě hrníčky. tak jsme začali dedukovat proč tomu tak je. Úvahy, že tam bydlí vodník, nebo někdo suší hrnky se ukázaly liché. Po rozmluvě s majitelem se to uvedlo na pravou míru. On tam ty hrnky  dává ze srandy a my jsme nepochopili, že je nikdo nekrade a nerozbíjí. V dnešní době věc nevídaná... Byl to starý vodní mlýn i s náhonem a Pj se jako mlynářský synek jen tetelil blahem. Slíbil jsem majiteli poslat nějaké hrníčky a o to bych rád poprosil i vás. Nemusí prý být nijak exkluzivní. Tak se do toho dejte spolu se mnou. Adresa je trošku podivná:

Pan Petišé

Podolí 34

Borač

592 61

A určitě se tam zajeďte podívat, stojí to za to!

Celkem znaveni jsme si trochu zalenošili ve vlakové čekárně, která byla přizdobena lidovými moudry. Jedno z nich mně dosti zaujalo, neb mám podobnou zkušenost. Víte jakou?

PJ se zaradoval při spatření kouzelného koštěte. Prolétával se kolem zastávky, svézt mně nechtěl, tak co s ním? Raději jsem jeho satanistické sklony ignoroval a odkázal,  mimo jiné, i do NĚKAM.  No uznejte sami, mně bolí nohy, Pj poletuje kolem a medí si, tož to by jednomu taky hráblo.

byli jsme nuceni postoupit dál. PJ--ovi jsem odebral koště, aby neměl nečekanou výhodu při plnění Bóráka. A zase jsme měli na výběr jen koleje, nebo led. většinou to ty koleje vyhrávaly. A jinak jsme zaregistrovali už jaro. Ptáci řvali, žížaly se producírovali a mravenci se taky činili. Zkuste se podívat na zde! Až jsem z těch zvířátek dostal nápad pojmenovat dnešní etapu Animal day. A to jsem navíc netušil jak to bylo prozíravé. To čekání na vlak je někdy dosti obtížné.

Jsme téměř v cíli etapy. Jako správný záhadolog vám dnes dávám hádanku -

co zde představuju?

Nic vám nenapovím a taky vám nic za případně správnou odpověď nedám. Tak kdo bude první?

18.26hod  to Pimpová uhodla - 100km kolem Svratky!

27.2.2010