Svratecké bórák 7/4

Úterý, mrazivé ráno, jasno, slunce. Tady jsme nocovali za hříšný peníz v nevelké kvalitě. Jenže to bylo lepší než nocovat v lese. Taky chuť pochodovat se jaksi vytratila. Naštěstí nás čekala krátká etapa. Po prochrchlané noci se mi nechtělo ujít ani krok. Bohužel, těch zbývajících kroků mně čekalo i tak dost. PJ byl na tom podobně, chuti k treku též nemaje. Jenže my jsme Svratečtí bóráci! Došli jsme do Křižánek, vhodně se občerstvili v sámošce a vyrazili. Na konci dědiny jsme objevili zkratku vedoucí do nějakého průsmyku.

Narazili jsme i na jakési bubuky na stromě. Nebo to byla lidová tvořivost? A o kus dál na turistické značce varování. Nad značkou zkřížené hnáty, zřejmě femury nějakého neopatrného trekera. S nejvyšší opatrností jsme postupovali pravděpodobně nepřátelským územím. Ale nikde ani noha, natož domorodec. Zřejmě jsou částečně civilizovaní a tedy i zmořeni Velikonočním veselím. Tak jsme asi měli kliku. Cesta byla slušně značkovaná, pravděpodobnost kanibalismu snad nepatrná. Nicméně se na to spolehnout zcela nedalo, neboť jedno místo v lese se nazývalo U nebožtíka. Neměli jsme moc chuti pátrat po původu onoho nepříjemného názvu. Bohužel foto místa nemám, neb digi jaksi stávkoval.

Cestou po nějaké staré asfaltce jsme narazili na koňské spřežení, které se PJ snažil stopnout. Jenže osazenstvo dostavníku nám nebylo nijak zvlášť nakloněno. Tedy nezbývalo než to dnes dojít po svých. Pořád mi vrtalo hlavou, jak je to tady v těch odlehlých končinách s civilizovaností obyvatel. Turistická tabulka mně taky nenadchla - už ono určení nadmořské výšky cosi iniciovalo. 666 je satanské číslo! Že by to nějak souviselo s oněmi kostmi na téže trase? PJ ovšem byl těmito úkazy dosti zaskočen. Já jsem se to snažil odlehčit matematickou hříčkou. To ho uklidnilo, ale mému vysvětlení, že to satanské číslo je na moji počest taky moc nevěřil. A přesto, pouhý součet dvou pro mně magických čísel dal dohromady ono hrůzné číslo 666. Nevím jestli je to náhoda, nebo jsme oním tajemným průsmykem prošli bez úhony jen tak tak. Byli jsme rádi, že ho máme za sebou.

Snažil jsem se zdokumentovat ledasco, ale foťák prostě byl jako zakletý. To v onom kolečku je PJ při překonávání posledního vrcholu dnešní etapy. A pak už nás čekalo klesání, které já mám tak rád. PJ naposledy navigačně zaperlil a místo po jakési asfaltce jsme šlapali jakousi učebnicí koprologie. Naštěstí to bylo jen od skotu. I přes tuto nepříjemnost jsme přeci jen dorazili do Herálce. Odtud to máme do cíle jen 4,5km, ale z časových důvodů jsme museli trek ukončit a následně odcestovat. Takže závěr Svrateckyho bóráka bude exhibiční lahůdka!

Napochodováno 9km

6.4.2010