|
Svratecké bórák 8 - Den vítězství
Den vítězství - jak sladce to zní vítězům a hořce poraženým! PJ a já patříme k těm vítězům a nevíme co je porážka, takže tu hořkost nedokážeme posoudit. Ale asi bude hnusná jako žaludeční kapky... My jsme zvyklí na vavříny a ač nám je dohromady 103 let, jiné hodnocení než vítězové si nepřipouštíme! Bylo tomu tak loni, je tomu tak i letos. Můžu hrdě prohlásit, že k titulu "Svitavské bórák" nám o tomto víkendu přibyl další a to "Svratecké bórák". Oba tituly jsme získali jen a jen vlastní pílí, chytrostí, houževnatostí a cílevědomostí. Jen je mi nepříjemné nás tak chválit, ale bohužel s tím nic nenaděláme. Jsme prostě DOBŘI JAK SVIŇA!
Ráno dne poslední etapy nebylo nijak skvělé - špatně jsem spal, vrzalo mi koleno, zrak nějaký zakalený, zkrátka nic moc. Tak jsem se přesunul busem do Brna, kde mně vyzvedl PJ. Nasedli jsme do jeho přibližovadla a vydali se směrem na Žďár n. S.. Provoz na dálnici dosti hustý, tak to PJ u Devíti křížů strhl doprava. Ač jsem tudy jel mnohokrát, nikdy jsem netušil proč se to tak zde jmenuje. Pravíc tohle PJ-ovi, ten mně zavezl k překvapivé lokalitě. Opravdu jsem jen čuměl! U staré silnice stálo 9 křížů a nějaká tabulka s historií. PJ to okomentoval tak dramaticky, že i mistr hororu A. Hitchcock by plakal jako moje vnučka nad rozšlápnutým kindrvécem se Šmoulou. Moje detektivní nitro se radostí zachvívalo a samozřejmě jsem musel ty kříže prohlédnout. A opravdu, ta pověst nelhala. Kříž, pod kterým ležel údajný masový vrah, vespod uhníval. Jako jediný! Prostě záhada... Bude tam asi nějaká anomálie, podle mně spodní voda. Chtělo by to pořádně prozkoumat. A taky bych rád viděl, zda jsou pod kříži opravdu kostry. Pokud budete mít kolem cestu, rozhodně se na to podívejte!
Po příjezdu do Herálce jsme svižně vyrazili k cíli. Svižně proto, že jsme si už od úterý odpočinuli, ale také proto, že byla zima, vítr a vypadalo to na sněhové přeháňky. Cestou jsme potkali jen dvě turistky. Vtipně jsme z nich páčili rozumy, ale jako obvykle DVH*. Dorazili jsme na rozcestí pod vrcholem Žákovy hory a do cíle nám zbývalo jen půl kilometru. To nám dodalo křídla orla, rychlost geparda a sílu tygra, tedy vlastnosti, kterých se nám na 176km putování jaksi nedostávalo. Ale endorfiny se nějak aktivovaly a hnaly nás vpřed.
Konečně! Jsme u cíle, jsme vítězové! Tuhle skutečnost nám nikdo neupře! Prostě, je to tak a ne jinak! Hlavami nám prolétaly zážitky z plnění Svrateckyho bóráka. Celé jsme to absolvovali v zimních podmínkách - mrazu, ledu a sněhu jsme si užili dost. Takže nás ani aprílové počasí v cíli rozhodně nezaskočilo. A navíc byl pramen označen symboly a hesly mého bezstarostného mládí. Dál to nijak nekomentuji.
Vkusná výzdoba pramene Svratky nám vháněla slzy do očí, nitra se nám chvěla (snad to bylo těmi zimními podmínkami) a pohár vítězství byl onou pověstnou třešničkou na dortu. Nastalo ono pověstné pózování, třesení rukama, přípitek a pozvednutí poháru na znamení vítězství. Ó, jak to byla významná chvíle v mém, a jistě i PJ-ově, životě!
Ještě jsme všelijak celovali pohár, pózovali, zkrátka jsme si to vítězství užívali jak se dalo. A samozřejmě jsme spřádali další plány, ale ty odtajníme, až bude ten správný čas.
Na závěr jsme zdolali Žákovu horu, přijali telefonické blahopřání od Solitéra a vrátili se zpět do Herálce. PJ dnes navigoval dobře ( nerad ho chválím, aby mu to nestouplo do hlavy, navíc je třeba chválou šetřit) a bez řečí pózoval pro média. Dokonce se nám podařilo najít hraniční kámen mezi Moravou a Čechami. Svratka v těchto místech tvoří přirozenou hranici mezi historickými územními celky. A to byl úplný závěr našeho treku!
Ještě si neodpustím vsuvku v TV novinách přezývanou "Borec nakonec" . Splnil jsem poslední podmínku udělení titulu Svratecké bórák, tj. foto s pozadím, mapou a klubovou vlajkou! Nechám na posouzení P.T. obecenstva jak se mi to povedlo. Dokonce jsem připravil malou hlasovací anketu, které se můžete zúčastnit!
*pozn. šéfredaktora - domorodci vědí hovno!
Výsledek ankety:
Napochodováno 10km
10.4.2010
|
