U tří dubů

Turistický projekt Toulky s Večerníkem mně tentokrát přivedl na Drahanskou vrchovinu. Je to onen projekt o kterém jsem se domníval, že zhyne v zárodku. Nezhynul a už pořádám třetí ročník. Jde o turistické hádanky určení místa. Je to něco pro mně - mlžím, zahaluju, indicie jsou nejasné. A přesto to zájemci najdou.

Ráno bylo slunečné, leč zima, obloha jasná a bez letadel kvůli popílku ze sopky. Je zvláštní, že mi cosi chybělo a to byla ta letadla. Ne, že bych je miloval, ale jsou už součástí podvědomí a nevnímáme je.

Odjel jsem do Seče, což je horská osada. Z ní jsem šel po žluté značce směrem na Pohodlí. Nešel jsem tudy drahně let a protože jsem měl přes hodinu čas a bylo mi zima, tak jsem svižně vyrazil. V lese bylo dost mokro, ale krásně. A taky nikde ani noha. Tak jsem si pokuřoval, zkoušel fotit a s podivem jsem byl za 45 minut o 4km dál. Liboval jsem si jakou mám kondici, ale až doma na mapě jsem zjistil, že to bylo z kopce. Od letitého domorodce jsem se dozvěděl, že v půl desáté ráno je jen +2°C. A to mně čekalo čtyřhodinové čekání v lese.

V lokalitě U tří dubů akce celkem úspěšně probíhala, s účastníky jsem komunikoval (spíše jsme kecali o všem možném), ale zima byla pod stromy dost neúprosná. Tak jsem si vařil kafíčko a došlo i na čínskou polévku. Na fotu vidíte i asijský jídelní příbor vyrobený z místního materiálu. Hlad je hlad, tak jsem na nějaké odloupnuté odkorky nedbal a celkem jsem si i pochutnal.

Akce skončila a měl jsem ještě hodně času do odjezdu. Rozhodnul jsem se projít asi dvoukilometrový úsek, kterým jsem nešel skoro 40 let. Moje optická kondice byla velmi nízká, tak mi to trvalo aspoň hodinu. Už mně to štvalo, před týdnem jsem PJ-ovi ukazoval kudy máme jít a tady jsem bloudil jako Jeníček s Mařenkou. Na rozdíl od nich jsem nenašel perníkovou chaloupku, ale domorodou nálevnu.

Tam jsem si dal pochoutku, která se v hospodách už moc nevyskytuje. Ač není příliš dietní, zavrhnul jsem rady lékařů (ty jejich bláboly o cholesterolu, trombotických plátech a tak) a vrhnul jsem se na onu pochoutku. Přiznám, že jsem i mlaskal a dokonce chlebem vyčistil talíř tak, že ho mohli ihned použít pro jiného hosta. A bohužel jsem musel i poučit domorodce, zase měli DVH. Ani nevěděli, že když jsem tam byl před lety, tak měli na poličce nad výčepem vycpanou vydru. Toto potvrdil až nějaký letitý domorodec. Ke všeobecném údivu jsem navíc sdělil, že v této krčmě jsem pařil už před čtyřiceti lety, čímž jsem radikálně zvýšil úctu k mé osobě. Asi se začnu věnovat poučování místního obyvatelstva, neb ti nic nevědí. A začnu s tím pravděpodobně v Novohradských horách! Solitér to ocení...

Napochodováno 9km

17.4.2010