Pátrací výprava

Jeli jsme na dovolenou jako loni do Kácova na Sázavě. Tentokrát se přidal i Solitér s Květou a Ogarem. Měli jsme nějaký plán co navštívit, jenže jsem netušil, co z toho někdo udělá! Najednou přijel klan DžaPovců a Žirafci. Zak jsme v sobotu večer vtipně odjeli do kácovské pivovarské restaurace. Bohužel jsme si dopřáli jen několik 12° piv. Cena byla dosti přemrštěná - 14,-Kč za půllitru. A pak to pijte za takovou drahotu!  Tak jsme jen tak ucucávali ty drahá piva...

Na druhý den jsme se přepravili  do Číhoště, kde se nachází střed ČR. Čekal tam na nás Guliver s Kopretinou a dělal děsného machra jak už tam byl. Ale jen pár minut před námi. Přitom my to máme ke středu ČR každý aspoň 200km a on to má za barákem!!!

Všichni se tam fotili jako kdyby jim šlo o život. Ještě jsme zavolali starostovi, nakoupili pohlednice a já začal z něho páčit jak to bylo s tzv. číhošťským zázrakem. A jenom jsem valil svoje několikrát operované bulvy! Já osobně na žádné zázraky nevěřím, skoro vždy se dá najít logické vysvětlení, ale teď jsem si připadal jako za dob Jiráskova Temna.

Kostel se rekonstruuje, Takže už nevypadá jako v době údajného zázraku. Verzi, kterou jsem znal já, jsem rychle odsoudil k zániku. Křížek před oltářem se měl ohýbat pod úhlem 45°. Měl jím hýbat farář nějakým lanovodem. Jenže starostův bratranec tvrdil, že se křížku akorát zkroutil dřík. To by zase mělo zdůvodnění v materiálu křížku a klimatických podmínkách v kostele. Náboženští fanatici z toho udělali ovšem jinou záležitost. Takže číhošťský zázrak odkládám na smetiště dějin jako náboženský blud.

Guliver se ujal role místního znalce (!) a odjeli jsme do obce s názvem Hulice. Ó, jak se mi tak božkově hulilo. Šli jsme se podívat na zatopené mosty, které nikdy nebyly funkční.  Něco jako pohraniční pevnosti, ze kterým si tehdejší betonová lobby mnula ruce. Ale už příjezd byl divný. G. podivně se svým vozidlem kličkoval, až jsme nabyli dopjmu, že to tam nezná. A taky ano! Takže jsme víceméně roli průvodců zvládli sami. On tam fakt nikdy nebyl!

Ty mosty jsou dva, přes jeden jsme přešli pracným způsobem. Jistě se od účastníků dozvíte historky zdolávání mostu, takže se zde o nich nebudu rozšiřovat, abych nebyl znovu napaden, že fabuluji. Druhý most končil nad hladinou přehrady. Ale ta přehrada tam byla až po něm, takže takto divně končí. Dříve tam tekla jen říčka, dnes je to vodní nádrž Švihov. To je to co teče Pražákům z vodovodu.

Opět nastalo hromadné fotografování. Já jsem to házel jako obvykle z ruky, ale bylo tam pár fotoúchylů a nemůžu odolat zveřejnit jejich činnost. Nelekněte se tedy při spatření následujících obrázků.

Posuďte sami: objevené kouzlo samospoště dělá z důstojných staříků štvanou zvěř a mladí se musí opičit! Zatím jsem neviděl výsledky jejich snahy, ale asi to nebude nic moc...

Po návratu do Hulic jsme se lehce občerstvili v místní restauraci. Byli jsme kolem poledne v Ledči n. S. na obědě v hotelu Centrál. Dost jsem se vytočil, obsluha mizerná, blbý kuchař, ceny jako v Paříži. A navíc jsme na jídlo čekali hodinu. Kdyby vnučka "nepočebovala žižek z pasátka", tak jsem tam odsud zmizel jako raketa. NIKDY TAM NIKDO NECHOĎTE!!! O to víc jsme byli překvapení v oněch Hulicích. Ceny lidové, obsluha jako blesk - TAM CHOĎTE!

18.7.2010