Žirovnice

Jak už to tak bývá, když se sejde rok s rokem, tak je tu zase další setkání KSTS. Dost jsem se na ně těšil, neb některé xichty vidím jen jednou ročně a tak se dají přežít. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Poslední dobou jsem nějak časově zaneprázdněn, tak akci měla na starosti Beruška. Já se tomu věnoval až ve čtvrtek večer a to ještě jen v návštěvní knize KSTS. To mně celkem pozitivně naladilo na ranní odjezd do místa konání. Náš team byl jen  tříčlenný, přibila k nám akorát Pánvička Tak jsme tedy vyrazili. Náš car praskal ve švech. Není divu, je to takové prdítko.

Beruška jela po dálnici jako obvykle - smrt ji koukala z očí, pneumatiky kvílely, vnučka byla na kinedril, ale dojeli jsme do "mekáča". Tam jsem při spatření menu málem omdlel. Pánvička schramstla pytel hranolků. Já měl sice hlad, ale ne zase takový, abych si něco z nabídky vybral. Pak jsme vyrazili k cíli. Proti svým  zásadám jsem Berušku dokonce popoháněl, abych byl ve 12.00hod v Žirovnici v hotelu Perla, jak jsem večer před tím avizoval v návštěvní knize KSTS. Protože JÁ nikdy nelžu, tak jsem to dokázal, viz foto. Číšnice to sice nechápal, když mně musela u toho vyfotit, ale ale bodře jsem ji ujistil, že večer bude hůř. A opět jsem nelhal. Dali jsme si oběd a pak dorazil Pepa E.. S podivem jsme sami dva postavili klubový stan. Pak přijel Gulivergang a ozvučení jsme rozchodili asi za 10 minut. Jestli to nebylo tím, že jsme na to neviděli. Tak jsme se asi nedopustili nějakých technických chyb. Na nádvoří byly nějaké sochy. Posléze jsem zjistil, že se jedná o Minotaury. Tak jsem před Beruškou lehce zamachroval, zalovil v paměti a ona jen podle nějaké tabulky zjistila, že nekecám. Dokonce i vnučka o tom něco věděla! Ale to je zase tím, že je celá JÁ! V té budově na posledním snímku se nachází fara, kde jsme byli ubytovaní. Dost jsem nechápal, že nás tam nechali nocovat, ale kšeft je kšeft.

Sobota ráno, nádvoří zámku.  Jako obvykle valná část členstva lelkovala, některým bylo nevolno po páteční výroční schůzi. I JÁ přiznám, že mi bylo také nevalně, neb porada se jaksi protáhla. Asi nás unavil noční etnograficko-sociologický průzkum nočního života Žirovnice. Opravdu jsme se snažili průzkum dělat pořádně.

Slavnostní průvod nádvořím zámku byl celkem impozantní. Živá kapela se snažila seč mohla. Na to, že byla jednočlenná ve složení kapelník, harmonikář, zpěvák, tak to docela ušlo. Název kapely je Pastelka, to jen na dokreslenou. Členové KSTS se jako obvykle natřásali a všelijak exhibovali - viz fota. Jen škoda, že návštěvníků nebylo nijak velké množství. Lépe řečeno "množství menší než žádné". Ale to nám na náladě neubralo. Poté následoval jako obvykle předsedův nepříliš kvalitní projev. Ale i na toho jsme již zvyklí. Sice nevěnujeme pozornost jeho projevu, ale jeho projevové tanečky jsou již pověstné. Dokonce jsem musel napomenout firmu Toman a Toman, aby se nesmáli příliš nahlas.

Pak došlo k něčemu, co přede mnou dlouho tajili. Cosi jsem z nějakých narážek tušil, leč ne všechno. Pokud kliknete na onen "degrét", tak se dozvíte vše. Sice mi dost vadilo, že jsem se musel svlékat před veřejností, ale stálo to za to! Nějaké lesní žínky mně svlékali a oblékali, kolegové záviděli, zkrátka, bylo to božkovy! Nemám k tomu co celkem dodat, ale přesto: "Děkuji všem!".

Z časových důvodů nebyl program nabit, ale nějaká soutěž se provedla. Pokud se vám zdá, že někteří důstojní členové KSTS vypadají jako úchylové, tak vězte, že jste tentokrát na těžkém omylu! To byla jen soutěž "Jednorožec". Mimochodem to byl záměr, neboť Žirovnice má jednorožce ve znaku. I když zase tak normálně u toho závodníci nevypadali, takže by se snad i dalo eventuálně uvažovat o nějaké té větší či menší úchylce.

Ještě zbyl nějaký čas na soutěž "Hrnečku vař". Bohužel se příliš nevyvedla, neboť vařit na lihovárku je jen pro velmi nadané jedince (třeba JÁ). Ale i přesto soutěž měla své vítěze a poražené.

A pak došlo na "ZLATÝ HŘEB SETKÁNÍ KSTS". Oním hřebem byla svatba dvou členů, přesněji člena a členky, aby nedošlo k omylu. Byli to Papejda se Sovou. Celá svatba proběhla v duchu tradic KSTS - šílený úlet! Skoro všichni jsme byli v šoku. Ženich se objevil v papežském hábitu (jmenuje se Papež), nevěsta v soví masce, neb se jí přezívá Sova. jednu chvíli jsem si myslel, že starosta sežeru tu medaili co měl na krku. matrikářka nebyla vůbec nadšená. Jaksi jsme se jí nezdáli dost důstojní. Tak se tvářila, že sežrala pravítko. Pokud se pořádně podíváte na snímky, tak jedině ona a starosta neměli slušné oblečení na svatbu. My všichni jsme ze skříní vytáhli svá nejlepší oblečení a oni to tak odbyli. Snad si mysleli, že si děláme srandu! My a sranda?!? My jsme slušný, důstojný a hlavně ÚCTYHODNÝ klub, ne nějací saláti! Třeba JÁ, JÁ jsem technik v dětském koutku a ne nějaký starosta s nejasnou budoucností. A navíc jsem byl jmenován ochráncem Hanáckých velehor . Jak jsem již několikrát prezentoval "JÁ nésu žadny jihočesky máslo!". když se večer v zasedací místnosti probírali svatební podrobnosti, tak to byla síla. Moc jsme nechápali starostův proslov, neb ten se asi cítil podveden, když Papejda dorazil ve svém božkovém oblečku.  Sova zase těžko sháněla svoji soví masku. a vrchol byl, když se svatebčané odešli obléknout do svého budoáru. Ten se pohříchu nacházel na faře. Cestou na zámek u kostela potkal kolegu faráře. Ten se jistě zmrskal svěcenou vodou, protože takovou konkurenci asi ještě neměl! Zjednoduším popis akce hanáckým rčením: "BYLA TO PRDEL JAK SVIŇA!"

Odpoledne byla na plánu svatební cesta. A ne jen ženicha a nevěsty, ale nás všech. Nevěsta byla unesena a my ji měli hledat. Na můj argument " šak ona donde sama", nikdo nebral zřetel a pořád se někde hledaly nějaké indicie. Přesunuli jsme se busem do Počátek a tam co nevidím, i když blbě vidím, nějaký trubka se potápí v kašně. A ta trubka byl Solitér. Lovil nějaké klíče, podle kterých se mělo postupovat dál. O kus dál další podivín. Stojí ve forhauzu hospody a cosi ukazuje. A on to KK41. Prý je to jeho druhý domov. A pak jsme zase pochodovali a to i přes mé protesty DO KOPCE!  Jako kdybych jich letos neměl dost! A najednou jsem prokouknul záměr pořadatelů akce. Měli jsme dojít k pramenu Jihlavy. Jenže mně neošidili, já to tam znám jako svoje hi-tec botky, já tam už byl s PJ-em. Až ho zase uvidím, musím mu vytknout, že tam minule nebyly žádné láhváče!!! Tentokrát tam byly. A dokonce ZADARMO! To bylo něco pro moji spořivou hanáckou povahu... Jeden nejmenovaný zoufalec se dokonce z pramene napil, jako kdyby tam nebylo piva dost. A ještě jedna záležitost - celý život slýchám přísloví, že "někdo sedí jako žába na prameni". Tady na tom prameni teda žába neseděla, ale za to tam seděla Opice. Tož nevím kdo ta lidová moudra tvoří.

Nemohl jsem odolat a ukecal jsem Papejdu, aby mi to svatební kvádro půjčil. Působil jsem v něm tak přesvědčivě, že jeden nejmenovaný člen KSTS propadl kajícné hysterii a chtěl se ihned vyzpovídat. Tloukl hlavou o zem a na má vlídná slova "vole, nerozbi si palicu" skoro nereagoval. Učinil jsem potřebné úkony a dal mu rozhřešení. Byl v sedmém nebi. Nějak podobně se tvářil Solitér v Novohradských horách, když se dozvěděl, že nebude spát ve svém jetém a páchnoucím stanu, ale na penzionu se sprchou a porcelánovým klozetem! Esli já nésu nejaké mystik!

A ještě jednou moje vnučka PÁNVIČKA I. , kosířská princezna, následnice kosířského trůnu, budoucí vládkyně Kosířskéch velehor. Té se hrozně líbilo moje mocnářské roucho. Musel jsem ji prostě vyfotit, aby měla radost.

P.S. na rozdíl od jiných setkání se mi toto líbilo a to tak, že velmi! Asi něco vykrystalizovalo, ubylo pomlouvání, závisti asi jsme vůči sobě víc tolerantnější. Esli se mně v tym spolku nakonec nezačne libit!

17.-19.9.2010

P.S. 28.9.2010 - Až dnes jsem se dostal k věcem ze setkání. Nažhavil jsem svůj postarší skener a jal se archivovat. Až při zvětšení Guliverovy PF-ky jsem si to pořádně prohlédnul.  Akorát jaksi nemůžu rozeznat, jestli ta jeho Daisy stojí vedle něj, nebo ji má na zádech. Jinak je Guliver "rychlé jak prujem" jak se říká u nás na Hané! Už v září má PF!