Dyje I. - splněný sen

Tím splněným snem opravdu není opětovné setkání s PJ-em! Raději to vezmu po pořádku. Po tříměsíční trekové přestávce došlo k plnění pochodového plánu. Plán je prostě plán a ten se musí plnit. Takže zase následoval cesta do Brna, na nádraží PJ a odjezd do Břeclavi. plán byl z Břeclavi odjed do Hohenau v Rakousku. Vše nasvědčovalo tomu, že plán nemá chybu.

Ve vlaku z Brna vládl optimismus, prohlíželi jsme mapy a kuli plány. Ale po příjezdu do Břeclavi se mi něco nezdálo. V ČD centru jsme na přišli! Přijeli jsme sice do Břeclavi, ale blbým vlakem a navíc pozdě. Takže jsme nahonem řešili co dál. Nakonec nejlépe vyšlo další dvě hodiny čekan na další spoj do Rakous. Přihrčel jakýsi supermoderní samohyb, lasičku vyvedenou na boku, vevnitř to vypadalo jako v letadle. Lepá konduktérka nám cvakla předražené lístky a za chvíli jsme byli v Hohenau. Odtud jsme vyrazili za splněním mého geografického snu - trojmezí CZ-A-SK. Počasí ideální: sucho, slunečno, přiměřeně teplo, téměř absolutní rovina. A navíc necelé 4km od Hohenau, tedy nejbližší pěší přístup.

Rakouský hranečník mně potěšil svým pořadovým číslem! Takové se hned jen tak nevidí... Ono trojmezí je ve vodě, ale popravdě, i když bylo teplo, do vody se mi vůbec nechtělo. Opravdu jsem se spokojil s tím místem, kde jsem vyfocen. Na protějším břehu Moravy plechová slovenská vlajka, na protějším břehu Dyje zase česká. A ještě tam byla nějaká socha uřezaných nohou, ale jejich symboliku jsme nechápali. Ví to někdo? Takže jsem si splnil svůj geografický sen! A už mně čeká jen poslední trojmezí. Vyzývám tímto LeLu, ať se připraví, musím tam dorazit co nejdřív, protože pak budu TROJMEZNI BÓRÁK !

Pochod Rakouskem byl dosti fádní, celkem bez vzrušení. Narazili jsme na zajímavou tabulku, bohužel nevím co to znamená. Au je louka, ale i název obce, ale tady si tím nejsem jist. Vedlejší foto ukazuje archeologickou lokalitu Tři vrchy. U ní nějaká nedorostlá rozhledna, spíše bonsai rozhledny. A zde mně Pj začal nejen pudit, ale dokonce SRÁT! Z tohoto místa to bylo na nádraží jen asi 1,5km, ale on se umanul, pomlouval mi Rakousko a pořád blábolil, že půjdeme pěšky do onoho nechutného státu, ze kterého jsme v poledne odjeli. Mně se nechtělo ani za nic, ale vysvětlujte to trubkovi! Na to, že je rekvalifikovaný sociální pracovník a já zdravotně postižený, choval se jako despota a ukrutník. Už jsem mu slíbil, že skončí o kousek dál v onom zdejším pohřebišti... Na jakési plechové mapě mně se stéblem trávy přesvědčoval, že je to jen 6km do nějaké přiblblé průmyslové zóny a odtud určitě jede každou chvíli do Břeclavi autobus a to navíc ZADARMO! U nás je taky průmyslová zóna, několikrát větší než v Poštorné, ale že by do ní jezdilo MHD a ještě zadara, tak to ani náhodou nebo omylem. PJ si prostě nedal říct. Ja naturalizované Brňák! Samozřejmě došlo na moje slova - jezdilo tam kulovy a na tom, jak známo, se jezdit nedá. A to jsem měl navíc od PJ-e slíbeno, že co bude dál jak 6km, tak to mně ponese na zádech a večer můžu vypít piva za JEHO co budu chtít!!! A ani to nedávám jako hádanku jak to dopadlo. I ta dvě piva jsem si musel zaplatit. Tolik na dokreslenou, abyste věděli jak trpím!

Přenocovali jsme v Břeclavi v  jakési ubytovně. Ráno jsme změnili pochodový plán a vzali to do Lednice. Počasí bylo ještě lepší než v sobotu, tak jsme beze spěchu mohli móňat po okolí. Hodili jsme oko do zámku, hodili čum na tah husí atak, Asi to jaro je opravdu tady. Cesta lužním klesem se ukázala být božková. A navíc dosud žádný otravný hmyz.

Cestou jsme studovali tabule naučné stezky a kochali se přírodou. Předjarní lužní lesy mají své kouzlo a navíc se dalo  bádat. Cestou na Janův hrad jsme pozorovali jednu rostlinu, o které jsme neměli ani ponětí.

Vyplývá z ní hádanka:

Jak se jmenuje rostlina, která sice vypadá, ale není jmelí. Liší se hlavně jednou vlastností a jinou barvou plodů. Tož jak se jmenuje?

V Lednici jsme byli po poledni, a odpoledne měl jet do Brna nějaký historický vlak. Tak jsme se vypravili na nádraží, Na kolejích dva ohnilé vagónky, v nich ještě jetější vlakoví úchylové. Striktně nás odmítli svézt a ještě se prsili onou jízdou pro blby. Prý to byla lázeňská jízda. No tak tím bych nejel ani na svůj vlastní pohřeb, kdy už by mi to bylo jednou. Tak jsme se zase vrátili zpátky do hospody, kde jsme byli přivítáni jako ztracení synové. Přejeli jsme autobusem do Podivína, kde kolabující zaměstnankyně ČD, nebyla schopna podat nejen vyčerpávající informaci, ale ni žádnou. Konduktérka ve vlaku na tom byla podobně. Úroveň ČD rychle klesá k mínusu a navíc nechápu, že si ještě někdo může hrát na obdivovatele drah.

Napochodováno: 35km

12.-13.3.2011

-------------------------------------------

Hádanku nikdo zatím neuhodnul, je to

OchMET EVROPSKÝ

A přidávám ještě jednu zapomenutou fotku