Dyje II. - ve znamení Venuše

Další díl dyjské pouti se odvíjel ve znamení Venuše, nikoli tedy té Řeky zvané Afrodité, ani planety Venuše, ale té pravěké věstonické. Dva sny jsme se toulali krajem lovců mamutů - Pálavou. Ranní scénář stejný jako minule: brzký odjezd do Brna, PJ, další přesun a začátek v Lednici. Jenže tentokrát zima a vítr jako v prosinci.

V Lednici pusto, turista žádný. Začali jsme svačinkou v obchoďáku a vydali se k Dyji. Protože byla kosa, tak jsme šli dost rychle. Narazili jsme na nějakou vodní stavbu a skoro nás to zmátlo, že jsme už u Novomlýnských nádrží. Ale zase tak rychle jsme nešli, byla to nějaká nová vodní elektrárna. Tak jsme přemýšleli, že prachy za ni bychom do smrti neprotrekovali! Následovala zajímavá obec Bulhary. PJ se musel vyfotit s nějakým starousedlíkem. Cosi mu valil do palice a ještě si liboval, že nedržkuje jako já. PJ je divný, co vám budu vykládat, já totiž nedržkuju, ale trousím moudra! Zašli jsme do hospody na kafíčko a tam jsme obdivovali pivní tanky. PJ kydal cosi jakože vidí čtyři tanky, ale nevšímal jsem si jeho stupidních invektiv. Nechápal jsem kde pořád vidí ten čtvrtý tank! Já jsme tam hrál přece tankistu střelce. To by PJ měl rozhodně vědět, když dělal velitele tanku! Fakt je "nejaké divné".

Konečně jsme dorazili k Novomlýnským nádržím. Spodní nádrž jsme obcházeli po hrázi, ale vítr byl děsivý, fakt nám moc teplo nebylo a navíc tam bylo turistických značek jako naseto. Asi tam značkaři trénovali malbu. Došli jsme do Pavlova. V dědině pusto, prý se tam všechno chystá na večerní pařbu. Zašli jsme do infocentra, kde se hlavně prodávalo víno, tedy nic pro mně. Obsluha chtěla být vtipná a zeptala se mně co bych potřeboval. Tak jsem řekl že plzeň dvanáctku. Prodavačka málem omdlela. Vedla řeči jako že tam se prodává víno a já na to, že "scanky nepiju". No ta vám byla konsternována. A na dotaz jak je to daleko pěšky do Dolních Věstonic nedokázala vůbec odpovědět. Prý tam jela vždycky autem. Takže dojem z infa mám velmi negativní, nic nevědí a ještě tam nemají pivo!

Zastavili jsme se na nějakém hotelu a tam jsem se konečně odměnil onou plzničkou. Tedy pouze dvěma, protože mně PJ brutálně odtáhnul do hnusného počasí, místo abych v teple a klidu relaxoval, neboť pochodovou normu jsem právě v Pavlově splnil. Asi měl strach, že bude "kašové", protože jsme tam byli o tři hodiny dřív, než byl plán. V Dolních Věstonicích jsme na pivo nešli, protože za chvíli odjížděl bus do Mikulova. Akorát jsem stihnul vysošit místního Majkla. Přesun proběhl bez problému, zakvartýrování taky a tak jsme dostali zavčasu do Kodiaku, naší to oblíbené mikulovské destinace. Začali jsme guláškem - jestli se tam někdy dostanete, tak si ho rozhodně dejte! Plzeň tam neměli, ale Budvárek ano, tak jsem zvolna, později rychleji, upravoval pitný režim. A byla tam nějaká oslava, tož tam bylo dost veselo. Staříci křepčili a padesátky se nakrucovali jako hurisky. Zkrátka spontánní zábava.

Brzy ráno jsme museli vyrazit na autobus. Sice svítilo slunce, ale bylo pod nulou, takže zase zima. Před týdnem jsme se pekli na slunci a dnes přidávali další vrstvy šatstva. Já jsem se tak dokonce ponížil, že jsem si vzal jégry. A to jsem je za letošní zimu neměl ani jednou na sobě! Muzeum Venuše bylo zavřené, ale někdy se tam musím podívat, asi to bude stát za to. Na hrázi měli nějaké ty infotabulky a přemýšlel jsem, jak lovci mamutů vařili v těch hliněných ešusech. Guláše asi tehdy neznali. I když takové mamutí ragú, nebo jelení haše mohlo být dobré. Pochod po hrázi mezi auty taky nebyl nijak skvělý zážitek. Tak jsme akorát zkoušeli vyfotit mušovský kostelík, to je ta atrakce ve vodě, co vidíte nalevo když jedete z Brna do Vídně.

Do Pasohlávek jsme to vzali přes kemp. Moc se mi tam nelíbilo, samé chatky, karavany, hospody zavřené, no v létě mně tam neuvidí. Tam by se líbilo akorát mým vnučkám, ale to bych se musel namáčet do vody a to já nerad. Akorát na té lodi bych se svezl. V Pasohlávkách z občerstvení taky nic nebylo, protože jsme šli zjistit jak nám co jede a ono to jelo za pár minut. Tentokrát se nám to jaksi vymykalo z logistických plánů. Byl jsme doma už před třetí odpoledne, pochodový plán splněn, tak jsem odpoledne relaxoval na otomaně. To bylo lepší jak ještě tou dobou pochodovat a dělat si hlavu jak se dostanu domů.

Napochodováno: 30km

19.-20.3.2011

------------------------

Nechci nějak zvlášť machrovat, ale musím upozornit, že jsem znalec pravěkého umění. Ta věstonická Venuše má obdobu v Rakousku, kde jsem její zvětšeninu podrobně studoval - viz foto. Je to tzv. Willendorfská Venuše.