Dyje V. - dýně, dýně, dýně

Po půl roce jsme se s PJ-em zase objevili ve Slupi. Prostě nebyl čas se zde objevit dřív - nemoci, moc práce atd. Až k tomu konečně došlo. Takže zase jsem jel busem do Brna, tam jsme přesedli do PJ caru a jeli do Znojma. Odtud dalším busem do oné Slupi.

Ve mlýně smůla. Zákonem stanovená přestávka je pro státní zaměstnance více než boží slovo (tedy moje, protože su božkové, né?*). Řada otázek tedy zůstala nezodpovězena. Vydali jsme se  kolem mlýnského náhonu. PJ skvěle navigoval. Dokonce objevil "nejakó hadicu", ale nejbližší domorodkyně nechápala jeho dotaz na původ onoho artefaktu. Asi nerozuměla jeho vycizelované brněnštině. Došli jsme do nějaké vísky a tam bylo předýňováno. Každý se chlubil svými výpěstky. PJ si liboval, že je "eště pěkné jak ta dyňa", s čímž jsem souhlasil. Hlavně v pase si byl s onou dýní dosti podobný.

Objevili jsme i nějaké sluneční hodiny, ale moc jsme na nich nedokázali určit čas. A všude vystavovali před domy dýně všech barev, typů a velikostí. Za nějakou obcí jsme došli k dýňovému poli. To jsme ještě neviděli a už vůbec nechápali, proč to někdo pěstuje ve velkém. Chápali jsme, že to má komerční účel, ale jaký to jsme nevěděli. PJ si s dýněmi hrál na Fibingerovou, já je pitval. Dostal jsem zásah do obličeje při drcení semen a tak jsme pojali plán na zemědělský horor. Další cestou jsme promýšleli scénář - jedovaté dýně, lidožravý špenát, skákající kél atd. Kdo znáte "Den trifidů", tak to je jen slabý odvar našeho předběžného scénáře. PJ pravil, že Hitchcok je "se svéma ptákama proti nám salaát". Samozřejmě jsem s tímto PJ-ovým oduševnělým názorem naprosto souhlasil.

K večeru jsem dorazili do Načeratic na penzion Arco . Cena velmi příznivá, vytopený pokoj, akorát už nevedou hospodu. I když v okolí není nic turisticky zajímavého, jako ubytování to stojí za to!

Po lehké svačince jsme se odebrali do jiné hospody zdokonalit si pitný režim. I když venku už bylo chladno, pití se nesmí podceňovat. Točené pivo mně nenadchlo ani svoji cenou, tak jsem si dal Krušovickou 12° v láhvi. To už bylo zajímavější a to jsem ani netušil kolik stojí. PJ následoval mého příkladu. Zprvu nebyl nijak nadšen, ale pak si jeho tělo řeklo, že jako zavodňování je to přiměřené a tak tedy zavodňoval. I rychlost a četnost onoho úkonu se jaksi vymykala z jeho kontroly. Já jen tak ucucával a snažil se PJ-e nějak korigovat. Nicméně je to už "velké kluk", tak jsem moc nepochodil. PJ-ovo tělo bylo jako vyschlá houba, tak najednou byl o pivo přede mnou a to až do skvělého finiše. Pak došlo k finančnímu šoku. Při placení se nám jaksi nezdála cena. Točené pivo bylo o dvě koruny dražší než lahváč kvality o několik tříd vyšší. Tak jsme si ještě dali na cestu a vyzkoušeli hospodskou. A nespletla se - ta krušovická dvanáctka stála 16,-Kč. Neuvěřitelné! Leč pro nás velmi příznivé.

Pak si PJ koupil ještě svého otroka. Ne mně. ale jednoho domorodce. U dveří k WC postávali jacísi dva domorodí mladíci a v rukou třímali nějaký papír s nápisem "kupte si mně, budu vám sloužit". Zkoušeli to na mladé domorodkyně, ale vůbec se jim nedařilo. Tak to zkoušeli na nás. Šlo mezi nimi o sázku kdo dřív bude koupen. Tak si jednoho PJ koupil za korunu, ale dal mu dvě, protože jsme menší minci neměli. Chtěli jsme po něm, aby nám donesl dýni do Znojma. Tu dýni jsem zcizil z výstavky u klozetu a PJ se s ním domluvil, že ji nechá do rána u cedule Znojmo. Jako sranda za dvě kačky to vypadalo  dobře. Posléze jsme se odebrali na penzion. Cestou jsem obdivoval PJ-ovy taneční kreace. Na můj dotaz co ho vede k oněm kreacím pravil "že je dobře zavodněné". Mně to spíš připadalo, že je tím pivem velmi příjemně euforizovaný, inu TVN umí svoje.

Ráno se nám ani moc nechtělo vstávat, tak jsme vstali až nám byla donesena snídaně. Domácí nám to dopravila až ke dveřím a přesně v 8.00hod. Snídaně, viz foto, stála pouhých 50,-Kč a skoro jsme ji nemohli sníst, ač jsme jedli naposledy včera asi v šest večer. V oněch končinách ještě nejsou domorodci devastováni nájezdy turistů, proto ony ceny velmi příznivé našim prkenicím. Bylo rozhodnuto, že na dalších etapách kolem Dyje budou Načeratice naším základním táborem.

Zbývalo nám ujít jen pár kilometrů do Znojma. A u cedule opravdu byla ona dýně, kterou měl onen koupený mladík sem dopravit.

Ve Znojmě jsme se zašli občerstvit do nějaké námořnické hospody. Taky to stálo za návštěvu! Výborná držkovka a hlavně výzdoba interiéru. Modely lodí, námořnické uzly, obrázky lodí. Ale nejlepší byl obraz visutého mostu.

Pak jsme jeli zpět do Slupi a konečně se dostali do mlynářského muzea. Jak jsem průvodci na jaře sliboval, tak jsem do zahrnul spoustou dotazů. Tedy taky něco nevěděl, ale já jsem zase o něco více informovaný.

Cestou do Brna byla opět pole s dýněmi. Asi se sklizeň prováděla nějakými mechanizmy, nedokázali jsme si představit, že by se to sklízelo ručně.

Závěrem: tato etapa neměla chybu!

* pozn. šéfredaktora: Ja!

Napochodováno: 20km

22.-23.10.2011