Tajemná bubuka

Šéf v práci je "nejaké rozdávačné". Zve nás na podnikové večírky za JEHO, cpe nám prémie a navíc si můžeme vybírat náhradní volno! Že by byl kapitalismus už v soumraku? S kolegou jsme ovšem využili všech těchto výhod a v pátek vyrazili bádat. Cena jízdného byla tak příznivá (0,-Kč), že mi kolega chtěl mermomocí uhradit polovinu, ale odbyl jsem ho s tím, že JÁ na to mám.

Chtěli jsme jít bádat do jeskyně pod hradem Holštejn, kde se údajně objevuje jakási bubuka. Odjeli jsme tedy do Baldovce a odtud to bylo asi 5km. Kolega hned v lese našel prázdnou láhev od rumu. Řádně ji oplakal, protože byla prázdná. Ve středu na podnikovém večírku se velmi důvěrně sbližoval s jeho tmavší variantou, proto ten pláč. Ale pláč nepláč, museli jsme postupovat dál.

V chatové kolonii jsme narazili na  samorostové sochy. Snažil jsem se kolegu naučit alespoň nějak pózovat před fotoaparátem, leč snaha to byla naprosto marná. JÁ to samozřejmě zvládal s bravurou sobě vlastní. Pravil jsem to již mnohokrát, ale musím to zopakovat: "JÁ nemožu za to, že su tak dobré!".

Konečně jsme u oné jeskyně pod hradem Holštejn, kde se údajně vyskytuje nějaká bubuka. Jeskyně se nazývá Lidomorna. Poprvé jsem  zde zažil sucho. To bylo dobré, protože jinak je to tam jako namydlené - vápenec a bláto. Hledali jsme otvor, kterým vhazovali odsouzence do jeskyně, ale ne a ne ho najít. Vchod byl kdysi zazděn, takže tady by Kajinkovi nepomohla ani kotva od kaplana. Prostě Mírov je proti Lidomorně luxusní rekreační středisko. Pátrání po bubuce nepřineslo žádný poznatek. Nebylo tam ani stopy po její, údajně horlivé, činnosti. Žádné její oběti, stopy kanibalismu, krev na stěnách, ba dokonce ani kosterní pozůstatky. Prostě nic. Takže to asi byl jen nějaký komunikační šum mezi domorodci a okolním světem. Jenže jen tak ukončit pátrání nám připadalo podivné. Kolega tedy vytvořil tzv. "chodící svítivou hlavu", aby naše bádání nepřišlo vniveč.

Od jeskyně jsme se přesunuli k Nové rasovně, kde se propadá potok Bílá Voda do podzemí. Tam se spojuje s bývalou Luhou, nyní Punkvou, někde u Sloupu a pak to společně vytéká v Punkveních jeskyních. To je tam jak se jezdí na lodičkách z podzemí ven. Měli jsme štěstí, že je neobvyklé sucho, tak jsme se dostali až k onomu propadání. U Staré rasovny jsem navařil kafíčko. Kolega si zase nevzal hrnek, protože spoléhal na to, že vezmu z domova dva - příště ho nechám chlastat kafé z ešusu. Lehce jsme posvačili a jali se hledat jeskyňku, kde jsem nebyl asi 40 let. Tu jsme nenašli, takže se tam musím vypravit znovu.

Vypravili jsme se i na zříceninu hradu. Byl vystavěn na skalním ostrohu, takže už tam spadlo několik čumilů asi 18m hluboko. Většinou to nerozchodili... Kolega tam dělal ze sebe junáka. Furt lozil kdesi po okraji skaliska a fotil "hlóbkovy véhledy". Ono kdyby sebou švihnul dolů, mělo by to jisté výhody. Nemusel bych mu platit za MOJE zpáteční jízdenku, pohřeb by byl v pracovní dobu a navíc by byl kar za šéfovo. A stačilo by do kolegy jen ta lehce drcnout... 

Ještě jsme obešli skalní masív. Bylo tam dost tabulek po zesnulých. Je tam brutální lezecký terén. Uřízli jsme si ještě nějaké štoky, abychom měli přes zimu co dělat. Cestou na autobus jsme se zastavili v kempu Baldovec na debrecínské párky s křenem, které korunovali naše bádání.

Napochodováno 12km

11.11.2011