Jak mám Kosíř doma

Je tomu opravdu tak, mám doma kousek Velkého Kosíře!  Byl jsem onehdy s vnučkou na Kosíři na kontrole a donesl jsem si vrcholovou prsť. Protože jí bylo více, tak jsem ji rozdělil do dvou sklenic. Z jedné je "rodná hróda", něco jako měl Komenský, ten nesl ve váčku prsť až do Holandska. Já to mám sofistikovanější - prsť mám ve skleničce a dokonce i s nápisem.

Záložní hlína byla uložena do mého nejoblíbenějšího kusu nábytku k případnému dalšímu použití. Dcera si povšimla, že tam něco klíčí. Zkoušeli jsme vydedukovat co. Nicméně naše názory jsou zatím v oblasti teorií. Určitě se jedná o nějaká náletová semena, pravděpodobně travní. Kdo ví z jaké vzdálenosti pochází. Velký Kosíř je v naší hanácké krajině velmi významnou překážkou větrům. Příčinou je jeho extrémní výška a mohutnost pohoří.

Rozhodnul jsem se to vypátrat. Do sterilní sklenice (získal jsem ji z kontejneru na sklo ve Velkém Meziříčí, kde občas pracuji jako odborný krajinář - zametám parkoviště u obchoďáku) jsem přesypal onu vzácnou prsť.

Ze snímku můžete sami posoudit, že se mi to povedlo skvěle. Je pravdou, že u mně to ani jinak být nemůže. V hlíně už jsou vidět ony klíčící výhonky. Ještě si povšimněte z čeho se skládá půdní pokryv hlavního kosířského vrcholu. Celý masiv pohoří je původně mořská usazenina a zemské desky ji vyzvedly do nadoblačných výšin. Takže sporý pokryv vrcholu tvoří převážně erodované mořské usazeniny, drobné částice hanáckých polí, přinesené větrem a zbytky nepatrné vegetace.

Pak už stačilo obsah sklenice lehce zvlhčit vodou. Ona voda pochází z podhůří Kosíře. Jinou jsem ani nezvolil , neboť mi připadalo dosti barbarské, použít na to nějakou balenou vodou dosti nejasného původu. Byla by to naprostá neúcta k prsti mé rodné hory!

Zde je již výsledek. Je to instalováno na jižní straně mého nového base campu. Krycí sklo je použito z rámečku na foto, které mi věnoval Solitér na památný beskydský trek. Onen rámeček bohužel nepřežil  stěhování, ne tak nepodobné stěhování národů. Ovšem ono foto mám pečlivě uschováno ve svém "hiking memory book". Takže teď mi nezbývá než jen čekat co tam vyroste. Doufám, že se mi podaří vypěstovat skvělou ukázku vegetačního pokryvu mé rodné hory. Pokud se to zdaří, určitě vás o tom budu informovat!

25.3.2011