Věrozvěst

Tím věrozvěstem myslím sebe. Nabývám dojmu, že Cyrda s Metudem byli lempli a to misionářství měli jako kšeft. Taky bych se procházel přes půl Evropy za něčí peníze. A taky bych se zrovna na Moravu nehnal. To by bylo samé TVN, tanečky s domorodkyněmi, pozvánky na hostiny a tak. Jenže já jsem na tom jinak. Jsa známým propagátorem pocitové turistiky, misionářsky působím u nás v práci. Kolegu jsem už asi nalomil, ostatní to čeká. Přemlouvám je k vycházkám, badatelským akcím a všeobecnému pobytu v přírodě. Tak tomu bylo i tentokrát. Využili jsme státního svátku a nepřítomnosti šéfa.

Kolegyně Jane to měla na trefpunkt kousek. Bydlí asi 1km od startovního bodu. My jsme tam museli dojet vlakem a dojít pěšky. Jane to vzala po hanácky - donesla vlastní slivovici a častovala nás. Po ránu v chladném listopadovém počasí to byl přímo balzám na obstarožní cévy kolegy (ty cévy promazával během dne ještě několikrát).

V Čelechovickém lomu jsem ukázal kolegům bývalou prachárnu, která se mezitím stala obydlím nějakého bezadresného individua. Měl tam i svou kuchyni, ale bohužel jsem nevydedukoval co vařil. Asi něco na pivu, soudíc dle plastové pivní láhve. Kolega se snažil dostát své trampské přezdívce Pavók a lozil po zvětralých stěnách lomu, bádaje po zkamenělinách. No, Barrande byl proti němu učeň archeologie. Za lomem mně chtěl Pavók logisticky zblbnout. Málem se mu to povedlo - byla mlha, špatně jsem viděl. Skoro mně zviklal, ale nakonec jsem prosadil svou. Pevně jsem uchopil vedení do svých rukou a bylo po bloudění. Pak jsme si v úvozu uvařili zasloužené kafíčko. K tomu nějaká ta laskomina. Potom už jsme to rázovali k dnešnímu cíli.

Počasí nám opravdu nepřálo. Dost jsme se nasmáli, když si Jane natáhla vojenské rukavice. I mně jsou dost velké, natož jí. Rukavice měla prostě jako ploutve. Kolega se asi též stane hůlkovým úchylem. Pořád házel oko do křoví a snažil se získat nějakou kuriozitu. Tenhle úlovek prý bude ozdoben hadí hlavou. Konečně jsme dorazili na Malý Kosíř. Jane to sem má z domu cca 3km vzdušnou čarou, ale ještě tu nebyla. A asi o existenci Malého Kosíře taky nevěděla. Je to klasický příklad syndromu DVH*. Na poučné tabulce naučné stezky je něco, co objasňuje vitalitu Hanáků a bujnost tvarů Hanaček. Masív Kosíře je prostě posvěcený kraj!

Snímek ležícího JÁ zcela přesně ukazuje jaký mám kříž se svou turisticko-misionářskou činností. Tak teda Cyrda s Metudem určitě netrpěli! Pak jsme ještě hledali prameny, které jsou prý léčivé. Jako plznička teda nevoněly. Zašli jsme na gulášek do hospody, tedy do klasické, nikoli lázeňské. Cestou na nádraží jsem kolegům ukázal sochu knihy, což mi před tím taky nevěřili. Nevím proč, JÁ nikdy nelžu!**

Po návratu do PV se to nějak schumelilo. Zašli jsme s Pavókem "na jedno", bylo toho tedy víc a pak ještě následovala návštěva dalšího kolegy doma. Slivovici měl dobrou, ale štrúdl rozbablaný. Moc to nevadilo, byli jsme vyhladovělí po dnu plném bádání. Jen cesta domů nebyla bez úskalí. Kdo ví co přinese příští výprava...

*pozn. šéfredaktora: Domorodci vědí hovno!

**pozn. šéfredaktora: Nanejvýš lehce poupravuju skutečnost!

Napochodováno 8km

17.11.2011