Průchodnice - ráj hejkalů

Dcera přijela do PV odložit vnučky. V sobotu bylo konečně hnusně po velkých vedrech. Takže jsme chtěli jet v neděli na výlet. Nakonec odjela jen drsná dvojice - Venďa a Dedý. Protože dopravní dostupnost o víkendech je čím dál děsivější, tak jsme zvolili jako pátrací lokalitu Průchodnici, ráj hejkalů. Je o nich tam mnoho pověstí, hejkalice prý utancovávají chasníky k smrti. Já mám štěstí, že netančím. Ne, že bych to neuměl, ale vrtět se jako trotl po place, to programově odmítám. Takže přímé nebezpečí mi nehrozilo. A na Venďu dohlédnu se svou pádnou holí. Přesunuli jsme se na nádraží, tam nastoupili do horského autobusu (zadarmo!) a jeli vstříc dobrodružství. Nějakou dobu to trvalo, protože bus vymetal půl okresu. Ale byli jsme rádi, že vůbec nějaký jel!

Tady ten zalesněný vrch je onen ráj hejkalů - Průchodnice. Svůj název má od dvou průchodů přes vápencovou skálu. Už v pravěku byl obydlen nějakými lovci. A dnes i námi. Venďa se dost bála těch hejkalů. Jeskyňky jsme prolezli, ani to nedalo moc námahy. Nejvíc práce mi dalo tam Venďu dostat!

Venďa se vžívala do svého budoucího povolání - bude, dle jejího programového prohlášení, učitelka. Nejsem z toho nadšený a to dcera jde zítra dělat vychovatelku do družiny! Taky došlo na oběd. Vytáhnul jsem prastarý skládací vařič na pevný líh. ten poslední líh mám asi 15 let, tak zrovna moc nehořel. Ale čaj a čínskou polévku jsem s tím uvařil! Já jsem pojedl tatranku s čajem. Nebyl jsem zrovna zasycen, ale mohl jsem dopít aspoň obarvenou vodu z oné nudlové polévky. Lepší něco, než-li nic. Pak jsme dost spěchali na autobus, protože tam jede jen jednou denně a nesměli jsme ho zmeškat. Ještě v autobuse jsme probírali zážitky dvouhodinového výletu, víc času jsme opravdu neměli.

28.8.2011