Šifrová jeskyně

Tento pátek opravdu nepatřil k mým nejšťastnějším dnům. Navíc odjely vnučky domů. S PJ-em jsme odložili další pochod ze zdravotních důvodů, takže jsem přemýšlel co o víkendu. Předpověď počasí taky nic moc. Beruška chtěla jet na chatu konečně přezout zimní gumy na autě. Vymyslel jsem si návštěvu jedné lokality poblíž. V noci mně tak bolelo oko, že jsem ráno byl jako zlámaný. Takže korekce plánu. Navštívím Šifrovou jeskyni. Našel jsem to náhodou na mapě a při cestě na chatu. Dalším "móňánim" na internetu jsem se snažil získat nějaké informace. Těch bylo pomálu a navíc se lišily názvy. Jednou bylo Šifrova a podruhé Šifrová jeskyně. Žádného Šifra neznám, šifry nějaké ano, takže jdu pátrat.

Zastavili jsme na Vrchní Boudě a vyrazili po červené značce. Beruška to po chvíli vzdala, já ne. Nemělo to být daleko.Taky nebylo, ale takový sešup z kopce jsem dlouho nezažil. Děsilo mně pomyšlení, že to budu muset vyjít zpět. Navíc začalo pršet. Moje treková výstroj, sestávající se ze sekáčového trika, vojenských trenýrek a nazouváků á la DžaAn, začala být velmi nedostatečná. Přece jen jsem byl v horách, přesněji v Jívovské vrchovině. Takže mi byla zima,klouzal jsem blátem a po mokrých břidlicových úlomcích. Věděl jsem jen, že by ta jeskyně měla být při červené značce. Ty fotky nahoře opravdu neměly vypovídající hodnotu. Tak jsem trochu pátral v terénu a hlavně dedukoval kde ta jeskyně je.

Nakonec jsem ji našel. Ale nebyla nic moc. Mříže, nějaká tabulka a hlavně asi jen metr vysoký vstup. Takže jsem byl nejistý, zda jsem na správném místě. Jaksi se mi do té nory nechtělo vlézt. Byla tam tma a vlhko, venku dost pršelo.

Tak jsem jen trochu propátral okolí a pomalu se vracel k autu. Pořád mi vrtalo hlavou jak je to s tím šifrem v názvu. Maje za přítele Staryho Pimpu, amatérského geologa, usoudil jsem, že ten šifr asi bude nějaká hornina, zde asi břidlice. Stejně sem SP pošlu  , aby to vypátral. Ona to ostatně není jeskyně, ale sloj. Lámala se zde břidlice, ale nechápu proč v podzemí. Že by ten šifr nebyl na povrchu?

Na chatě jsem už jen relaxoval. Šlo mi to vážně k duhu. Když jsem si představil, že jsem měl dnes v potu tváře pochodovat, tak to jsem opravdu raději ležel na matraci a četl mraky. To je taky moje velmi oblíbená činnost!

25.6.2011