Judgement Day

Za zvuků tibetské relaxační hudby začínám pomalu zúčtovávat s končícím rokem. Ač mám jakés takés ponětí o účetnictví, nemám radost z převažujících pasiv. Bohužel velmi výrazných pasiv. Takže se nedivte, že jsem zvolil tento titulek - den zúčtování! Letos se mi nedařilo vůbec nic! A dokonce se mi ani nepodařilo umřít v Beskydách, což jsem si ještě před pár lety přál... Nevím zda existuje nějaký bůh, či co, ale někdo mně asi zkouší co vydržím. Letos jsem toho musel vydržet celkem dost. Nejvíc mně mrzí zanedbávání pěší turistiky, tedy mé celoživotní lásky. Hlavní důvody byly pracovní a zdravotní. Zřejmě už dochází u mně k akumulaci přepracování a věku, budu s tím muset něco udělat. K příštímu roku mám 40 dní dovolené bez výhledu ji vybrat. Tedy vyhlídka celkem chmurná. Raději ani nemyslím na plány, které jsem letos měl, proto si na příští rok neplánuju nic. Takže když se mi to splní, můžu být spokojen. A všechno co bude navíc, bude jen do kolonky "pozitiva".

Zdá se, že ta relaxační hudba má na mně nějaký účinek. Vnučka Batanec Poklička mi sice nechce dát pusinky, ale zato mi vyrábí z plastelíny "jabičkovó zmdlinku".  Ostatní "familija" londá kdesi po městě, naštěstí bez mé účasti. Dopoledne jsem byl jen s velmi malou částí rodiny v obchoďáku, ale i toto rodinné torzo mi zdatně ubližovalo v prkenici. Za celý život jsem nepochopil, jak ženské, i ty nejmenší, poznají, že mám ještě nějaké "peniky".

Ale abych jen nežehral na osud, samozřejmě nějaká ta pasiva jsou - vnoučat čím dál víc, příbuzných míň, takže to co teď lítá po bytě je už jen moje rodina. A pořád dělají "boldel"! Aspoň vím, že to nejsou žádní ufňukánci. Nějak se mi ten "Alpenjugend" rozrůstá... Takže nezbývá než doufat, že se mi podaří z nich nadělat turisty, lepší než jejich děda.

Všem čtenářům tohoto neperiodického periodika přeje Alpenstock family mnohem lepší příští rok než byl letošní!!!

28.12.2011