Trojmezí

Středa ráno, nemohl jsem dospat, Beruška spal jako zařezaná, Alpencar čekal na svoji pouť, kufry byly nacpané, konzervy se nemohly dočkat konzumace, zkrátka předstartovní horečka. Nakonec jsme přece jen vyjeli. Čekalo nás asi 300km jízdy. Takže jsme naskočili na dálnici a hrnuli ve stylu "Go west, young man!". Tedy jako já na západ. Beruška byla šofér, ale nikoli jako ten z Anglie ve stylu "Jeďte Jamesi!". Což bych velmi ocenil, mačkala by v hrsti šiltovku a její jediná odpověď by byla "Yes, sir!". Bohužel nejsem příznivcem ženské emancipace a už vůbec ne v řízení vozidel. Leč můj zrakový handicap vylučuje moji možnost pevně uchopit řízení vozu, finanční možnosti zase vylučují onoho anglického řidiče. Tak jsme tedy jeli dle stávajících možností.

První zastávka byla na Mírově. Chtěl jsem pozdravit jednoho neprávem odsouzeného a vyjádřit mu svoji lítost nad zkorumpovanou justicí a naprosto nevhodným vězeňským systémem. Jenže nebyli jsme vpuštěni, takže k tomuto zlovolnému aktu budu přihlížet při parlamentních volbách. Byli jsme v obci jen pár minut, ale zato jsme se dozvěděli, že když onen neprávem odsouzený odtud prchal, tak mu kaplan donesl kotvu, ke které si připojil lano z lajntuchu, příkop zdolal v nejužším místě a prchnul. Škoda, že nebyl šas se tam déle zdržet a dozvědět se nějaké pikantnosti onoho případu. Sál jsme pokračovali lesními stezkami, o kterých bylo těžko uvěřit, že jsou ještě regulérními silnicemi. Jedinými vozidly, které jsme potkali byly náklaďáky s kládami. Ale krajina se mi moc líbila, musím se tam někdy podívat.

Další zastávka byla v Hořicích. Konečně jsem si dal hořické trubičky v Hořicích. Trubiček tam bylo všelijakých druhů. ale zůstal jsme věrný těm co mám rád už aspoň 50 let - takové ty zvenku do poloviny máčené v čokoládě. A jsou balené po dvou, nikoli po čtyřech, jak by se jistě líbilo DžaPovi. I Beruška se cpala choroba nechoroba. Kdysi jsem byl v Hořicích, dával si trubičky, sice hořické, ale vyrobené kdovíkde, takže dnes to bylo vše v originále!

V Ostroměři Beruška objevila muzeíčko místních rodáků. Eduard Štorch, Karel Zeman a Matěj Kopecký kdoví kolikátý. Kistodka byla poněkud starší, ale znalá věci. Ráda se pochlubila. místním loutkovým divadlem. Beruška se tam prezentovala jako Matěja Kopecká. Bohužel s námi nebyly vnoučata, to bych se vnutil za loutkoherce a zahrál bych jim nějakou pohádku, třeba "Jak Kašpállek kopl čelta do pdele", nebo nějaké podobně vhodné téma.

Odpoledne jsme dojeli do místa, které mi chybělo do sbírky trojmezí. Takže teď se skromně mohu nazývat Trojmezním bórákem.

Je to trojmezí u Hrádku nad Nisou.  Graficky jsem zvýraznil jak to tam s těmi zeměmi je. Beruška si taky zamachroval, je to její druhé trojmezí, i když silně pochybuji, že ta další dvě navštíví. Není to tam nějak skvostně vyznačeno, ale mně to stačí. Beruška na fotu už stojí v Polsku. Chybí tam most do Německa a do vody jsme taky raději nevlezl, bylo jí nějak moc. Ale byl jsem v Polsku i v Německu. Pak už následoval odjezd do kempu v Semihorkách, kde jsme potkali Guliver gang a Pastelka band. Tak jsem u piva splkli, koštovali kořalku a tak. Dnešní den se dost vydařil!

14.9.2011