|
Valečov
Sobota nás zastihla ráno celkem svěží. Pastelka nás nutil pít lihoviny celkem záhy, což, jak uznávám, nebylo vůbec na škodu. Snídaně se trochu protáhla, neb personál nebyl svěží jako my. Následoval odjezd na hrad Valečov. Pro nás samozřejmě s komplikacemi. Místo na hrad jsme dpjeli do Kosmonos. Tam otáčka a zpět ku hradu. Nakonec jsme tam nějak dorazili.
S kratším zpožděním, kvůli kterému Le s Lu téměř omdlévali, začalo slavnostním nástupem 9. setkání KSTS. Ve všeobecném zmatku se zformovala čtyři* závodní družstva a podle těchto barev se nastupovalo ke slavnostnímu dekorování. Přeceda měl neskutečně krátký projev, asi tuší, že jeden z posledních. Nicméně jeho typické stepování se nezměnilo. Pak na podium vystoupil dva podivní moderátoři s čímsi ještě podivnějším na hlavách. U toho pána bych to celkem chápal. V zákulisí jsem si všimnul jeho řídnoucího vlasového porostu, ale proč to měla na hlavě ta starší (snažíc se tvářit mlaději) dívka, to jsem nepochopil. Duše umělců bývají většinou dosti rozervány, takže ony paruky snad měly znázornit jejich snahu po zviditelnění ještě výrazněji. Nicméně dosáhli alespoň chabého potlesku. Vím, že je nutno lid bavit, ale parukami?
Probíhaly různé soutěže. V přetahování jsme moc úspěšní nebyli - Litl s Jareczechem byly jaksi handicapováni svými vyhcrtlými postavami, tudíž naše družstvo nijak nepodpořili. Ani v dalším kole to nebolo lepší. To se musela čepice přendávat z jedné hlavy na druhou. A zase problém - byli jsme nejvlasatější družstvo, takže nasazování trvalo déle. Červené družstvo na tom bylo dobře, těm se čepice na hlavách ani nepřibrzdila - viz foto s Jaroui v popředí. Litl aspoň nějak zabodoval při lovení jablek ústy z vany. Přihlížející usoudili, že je to genetická danost, DžaPa má přeci jen ústa velikosti garáže na Tatru. A stejně jako ta Tatra, tak i on je hlučný.
Doslo i na vyhlášení Alpenstockova prememoriálu, tedy soutěže na moji předsmrtnou počest. Podmínky splnilo 6 účastníků a vyhrála Le, protože Lu mi poslal mail o šest minut později. To asi aby doma neměl peklo... Mezitím si moderátoři znovu převlékli hlavy, asi pro ještě lepší zviditelnění. Onen postarší junák měl nějakou přednášku na téma, že zima se blíží a tak se exhiboval starším, leč ještě dosti funkčním spodním prádlem. Nějak jsem vyrozuměl, že ony spodky jsou víceúčelové a že prý se dají naplnit i jakýmisi výměšky, aniž by ztratil. Což jeho kolegyně zkontrolovala, pravíc, že asi nekecá, neboť tam cosi zahlédla. Pravděpodobně z minulé zimy. Pak došlo na vyhlášení "Bóráků". Všimněte si toho mládežníka ve žlutém tričku, ten nasbíral asi víc titulů než ostatní dohromady. Pak už následovalo jen hromadné foto a odjezd na Krásnou vyhlídku.
Z Krásné vyhlídky jsme vyrazili do Drábských světniček, kde soutěžení pokračovalo. Skály tam byly impozantní, véhledy taky. Taková ta zúženina se jmenuje Studený průchod, o kterém KK 41 prohlásil, že by se tam dobře chladilo pivo. Věřím mu, on je odborník na pivní kulturu. Opice jako vedoucí našeho družstva poněkud zklamala - nepřesvědčivé velení, malý důraz na naše kvality atd., to vše se zúročilo ve špatném konečném výsledku. Něco jako naše všelijaká sportovní reprezentace. Zklamán těmito výsledky jsem jí při focení doporučoval, aby se posunula asi o metr vlevo. Vtipně jsem dodal, že tam bude mít panoramatičtější záběr. Ale ona, snad v depresi nad výkonem svého družstva, neuposlechla mé dobře míněné rady. Tak jsme pokračovali skalním městem dál.
Opice to nevylepšila ani na opičí dráze. Jenže naše fanoušky zajímal slušný výsledek a ne nějaká indispozice a nezájem reprezentantů. Pro jistotu jsem se kochal přírodou, abych rozchodil onen nevalný výsledek. Jdu si tak lesíkem a náhle spatřím nějakou reklamní akci. Květa tam rozdávala jakési mazání plnými hrstmi a to navíc ZADARMO! Já jsem k takovým akcím skeptický, tak jsem mazání nechtěl. A dobře jsem udělal! To nebyla reklamní akce, to se Květě jen vykýbloval do batůžku nějaký, jistě ne levný, krém a ona se ho potřebovala zbavit. A jsme zpět na Krásné vyhlídce. Litl tam naříkal, že trpí hlady, protože utrácejí nekřesťanské peníze za suvenýry, místo aby je věnovali na jeho stravu v nějakém tom občerstvovacím řetězci. Na fotu je zřejmé, že jeho stížnost je oprávněná. Rád mu dosvědčím, že dříve byl na tom lépe - klikněte na jeho bývalé břicho.
Večer pak už byla jen taková slezina vedle ohně, protože nás kdosi předběhnul. Ale oni neměli špekáčky a my ano. Takže oni opékali jen pomyslně, my opravdově. V nočních hodinách jsme filozofovali o dalším dění v klubu. Zvláštní bylo, že noční hlídač chodil krotit jenom přecedu. A to ani DžaPa nepoužíval své zvučné helou, pořád říkal jenom čtyři. Tak nevím co se onomu hlídači nezdálo. Tím bylo setkání de facto ukončeno.
V neděli jsme už jen cestovali domů. Lenča jela s námi. Ani jsem se nedivil, že má fobii v autě, já taky musím jezdit s Beruškou. Někde po cestě jsme zastavili a tam jsem udělal tato dvě fota. Bohužel ne čtyři, ale jen ona dvě. Zkuste uhodnout kde to je!
Jako první to uhodnul Ivoš Žižka - viz jeho mail:
Ahoj, Alpe,
A moje odpověď je: Ja!
* pozn. šéfredaktora: Jak příznačná číslovka tohoto setkání!
17.9.2011
|
