Záda

Ano, tato část mého, již tak dosti jetého těla, mně trápí poslední dobou čím dál víc. Není to stářím, jak by se někdo mohl domnívat, ale prací jeden nejmenovaný obchodní řetězec. A taky najezdíme za měsíc 4 000km, takže se mi nechce jet ani MHD po PV. Ale konec tohoto týdne mi přinesl událost na kterou jsem se těšil několik let. Ve středu jsme byli v Opavě, tak mně kolega vysadil u dcery. Došlo totiž na to, na co jsem čekal!

1. září jsem doprovázel vnučky za vzděláním! mladší šla do školky a starší do školy. Vzdělanost v Kyjovicích se tím pádem dosti zvyšuje. Všelijak jsem je ráno strašil, že je tam nevezmou, budou je trápit a tak, ale jen se mi vysmály a do oněch ústavů radostně nastoupily! Dokonce tvrdily, že tam nebudou ani dělat "boldel". To já byl z jiného těsta. Zažil jsem ještě tělesné tresty, heč! Netuším jestli mi to bylo ku prospěchu... Ve škole jsem byl nervózní, Venďa ne. Viz zde. Pak jsem jel domů. Záda fakt dost bolela. Naštěstí jsem měl i v pátek volno, které jsem chtěl strávit venku.

Ráno jsem podojil svého druhého zaměstnavatele o mzdu, a tak jsem s radostí odjel do vesnice, u nás zvané Lujsvil. Bývala to slavná turistická ves s ještě slavnější hospodou U Cásků. Ale všechno odvál čas. Odtud jsem se vydal hřebenovkou na sever. Skoro jsem to tam nepoznával, nebyl jsem tam moc let. Ačkoliv mysl byla lehká, tělo jaksi protestovalo - bolesti v zádech, skřípající kyčle, praskající kolena. Tak jsem se šoural jako stařík. Po kilometru jsem se dostal ke krmelci, který by mi mohl sloužit za letní chatu. Od něj je odbočka ke studánce. Je u ní vyvěšen i rozbor vody, ale já si to stejně nemohl přečíst. Ale napil jsem se. Voda překvapivě dobrá, neměla zrychlující účinky a zřejmě ani léčebné. Pak jsem dorazil i na jeden horský velikán, který mi vnuknul myšlenku na Prememoriál. Je to jediné místo o kterém vím v celém širém okolí. Jinak jsem se pokoušel věnovat lovu štoků, leč neúspěšně. Příroda je letos po deštích příliš rozbujelá, všude jen zeleň, tak jsem nic nenašel. Až cestou na autobus jsem našel deformovaný jasan, ze kterého jsem uřízl božkový kyj. Byl jsem udiven, že když jsem přecházel náměstí, maje kyj na rameně, jaké to vyvolalo pozdvižení. Všichni ode mně očekávali nějakou legraci. Tak jsem bezostyšně prohlásil, že se chystám na volby, protože politici už mně dost serou. Moje prohlášení se setkalo s pochopením dokonce i u Městské policie. Jak by po takové pozornosti toužil onen norský vrah. Ten měl samopal a všichni na něho kašlali. Doma jsem se nacpal pilulkama a zaslouženě prováděl gaučink.

V sobotu jsem to chtěl nějak rozchodit. Vyrazil jsem vlakem do Stražiska. Jenže zdraví silně protestovalo. Příroda byla taky proti. Moje oblíbená stezka byla zarostlá, tak jsem holí mlátil do kopřiv a ostružin jako zběsilý. Probil jsem se k silnici, kde jsem to vzdal. Na krajnici jsem si uvařil kafíčko a vymyslel náhradní trasu. Samozřejmě z kopce, jsa horlivým zastáncem nížinné turistiky. Cestou jsem dost odpočíval, tzv. házel záda. Představoval jsem si jak mně pozorují nepřátelské satelity a na oplátku jsem pozoroval já je. Bylo to asi nerozhodně. U této činnosti mně dost rušili cykloturisti. Jezdili jako magoři, k mému potěšení měli technické problémy a občas havarovali. To už mi připadalo dosti zajímavé! Trousil jsem moudra jakože mně se to stát nemůže atd.. K jejich nelibosti, ale to zase dělalo dobře mému hanáckému naturelu. Ulovil jsem jen jeden štok, ale dost se na něj těším. Doma opět gaučink.

V neděli se nic nekonalo, protože ta svinská záda protestovala i proti ležení, tak jsem se v noci plížil bytem a poslouchal rádio. Taky nic extra zprávy. Dokonce se mi i blbě sedí u PC. Takže konec zprávy, odcházím na gauč.

4.9.2011