Po stopách muže jedné věty /o spoustě literárních děl nemluvě/

Na počátku mého tipu na výlet nebylo slovo, ale rozhlasová inscenace. No jo, věřte, nevěřte, ale na stanicích, které poslouchám, se takové záchvěvy minulosti jako je mluvené slovo ještě objevují. A víte, jak se dobře usíná za doprovodu kvalitního rozhlasového pořadu? Že ne? Tak si nalaďte některou ze stanic, ale ne tu, která béká od rána do večera a moderátoři se předhánějí, kdo z nich bude uječenější a kdo vyhraje soutěž o největšího prznitele spisovného jazyka.

Ale abych nezdržoval, přímo vidím, jak Alp naskakuje u monitoru a oprašuje vulgarismy národa Hanáckého. Takže zkrátka všelijak a tak podobně- souhra náhod. U postele přijímač a v něm x-tá část "Dostavníku do Výmaru", na posteli kniha Zdeňka Šmída "Na návštěvě u Čechožroutů", v ní kapitola věnovaná také JWG, na bývalém ašském náměstí socha věnovaná témuž, a co hlavní- v okolí spousta míst spojována s výše uvedeným autorem. Takže nápad na výlet se nabízel přímo sám, stačilo jen se dokopat k jeho realizaci.

A v tom byl ten háček. Než se dostavilo ono "dokopání se, tak socha byla odstraněna z důvodu rekonstrukce průtahu městem. A navrácena bude kdo ví kdy. Pro zájemce, jak taková likvidace vypadá:

http://www.muas.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=52&id=225860

A to měl být prosím start mé výpravy po stopách JWG!

Znechucen ztrátou místa startu jsem pomalu na můj úmysl zapomínal. Ale znáte to- najednou je člověk nějaký nervózní, neví co by, chodí jak tělo bez duše- zkrátka absťák po chůzi přímo vzorový. Pomalu bych propadal depresi, to bych také mohl skončit jako hrdina jednoho z prvních románů onoho spisovatele. A neradil bych číst "Utrpení mladého W" současným divačkám telenovel! Tolik místa na hřbitovech nemáme- ono totiž pod vlivem toho románu stoupl tehdy počet sebevražd.

Ale abych pořád nekecal- zkrátka, jednoho pěkného podzimního dne jsem se vydal navštívit místa spjata s mužem, jehož jednu větu bych podepsal i po půlnoci a v jakékoliv situaci, střízliv i pod vlivem. A dopadlo to jako se Švejkem, který šel do Budějic směrem od Budějic. Já chtěl jít přes ona avizovaná místa z Aše do Hazlova, ale nakonec jsem šlapal z Hazlova do Aše. Kdybych měl vylíčit, jak k tomu došlo, tak by to vyžadovalo samostatný článek a Alp by mě roznesl na kopytech, tedy, ne že by nějaká měl, i když jeden nikdy neví. Taky bych mohl dostat jednou z jeho holí, takže se pokorně vracím k tématu.

Opouštím Hazlov a mašíruji směrem k rybníku Ovčín. Dříve to bývalo místo letního koupání lidí z širokého okolí. Poté se starosta a zastupitelstvo nechalo ukecat, pozemky v okolí prodalo a vzniklo golfové hřiště. Naslibováno

z úst kupce bylo mnoho, nové rekreační koupání, spousta peněz pro obecní úřad, rozkvět obce... Dopadlo to typicky česky- v širokém okolí není místo, kde by se mohla drobotina oddávat letním radovánkám, adresa golfového hřiště byla přenesena do Františkových Lázní, takže obec má z toho prodeje jen oči pro pláč. Nekecám, podívejte se na foto 1 a 2 - přesně takhle to dopadlo.

Konečně se dostávám ke Goethemu kameni- obr.3 a 4. Na tomto místě údajně onen velikán trávil chvíle odpočinku na cestě po lázeňských městech, možná dumal i nad tím, zda by přece jen neměl zaplatit daně, které po celý život - od chvíle, kdy opustil Frankfurt, onomu městu dlužil, a proto mu také dodnes nemohou přijít na jméno. Anebo také myslel na Ulriku, svou mladou obdivovatelku, se kterou se seznámil v Mariánských Lázních, kozel jeden stará. Vždyť jí bylo 17 a jemu přes sedmdesát. I když na druhou stranu- proti gustu žádný dišputát. A několik set metrů za oním balvanem začínají Goethovo skály. Nadmořská výška 670 metrů, snažím se vypočítat, kolikanásobek je to VK, ale protože jsem v zeměpise nebyl nikdy silný, tak si nevzpomenu na nadm. výšku onoho VK- 360?420?

Ony skály mají něco do sebe. Pravá divočina, spousta místa na bivakování. Začínám si pohrávat s myšlenkou, že tady je to pravé místo, kde by Ogar Onďa mohl být zasvěcen do tajů noclehu v přírodě. To sice bude ještě nějaký ten měsíc trvat, ale nápad se mi líbí, Ještě podumu. Už slyším ty reakce jeho rodičů: "Dědku, ty si se definitivně zbláznil!". Malou ukázku na obr 5 a 6, jinak doporučuji název skal dát do vyhledávače - tam je to to pravé ořechové, takže zajisté propadnete onomu kouzlu. A já se přiznávám- v těchto místech jsem poprvé! Ono obyčejně, co má člověk pod nosem, to nevidí.

Poté slabých 7 km domů, přes Nebesa a místo jedné z bitev sedmileté války. Ale o ní jsem se zmińoval v některém z předcházejících výplodů, takže se nebudu co? - správně, nebudu se opakovat, jak by řekl por. Hamáček.

Jo, a ta věta, o které žvatlám od počátku, věta, kterou pronesl onen literární velikán, dovolím si citovat z publikace "Zapomenuté náměstí",vydané jako katalotg jedné z výstav ašského muzea, str.2:

"JWG, který Aší často projížděl, přenocoval v roce 1806 v hotelu Pošta a při té příležitosti nakreslil náměstí s kašnou.Zanechal nám tak nejen první autentické zobrazení ašského Tržního náměstí, ale i známý výrok o Aši jako o nejošklivějším místě celé Evropy." Tož tak.

Jak se tam dostat: Nic složitého, po modré TZ z Hazlova až do Aše. Suma sumarum okolo 12 km.