Dreilandereck, aneb nikdy více

Jo, jo. To je tak, když jeden se snaží vyhovět sběrateli turistických suvenýrů. Sotva jsem se vrátil z mého minivandru, můj počítač /on vlastně patří dceři, ale to "můj" zní hezky/, zkrátka - ten žrout času začal dělat "ksichty", to abych si vyzvedl poštu. No a v ní žádost sběratele z Kynšperka, jestli bych nemrknul na Trojmezí, že tam je nějaká slavnost. Chystal se tam, ale závažné důvody mu výlet překazily. A hlavně mám mrknout, jaké suvenýry jsou na onom místě k sehnání.

Co bych pro kolegu sběratele neudělal. Na onom Trojmezí, přímo u HM 1/1, tomu místu se říká Kaiserův hamr, no zkrátka přímo tam, kde cedule oznamuje, kolik km je to na Hrčavu, se každým rokem odehrává, jak praví plakát, "Přátelské setkání občanů Čech, Bavorska a Saska". Pořadatelem jsou hraničtí zahrádkáři a městský úřad v Hranicích. Jestli se nepletu, jak říkal Sam Hawkins, tak je to nejméně osmnácté hen to oné. Ani jednou jsem tam nebyl, nemám rád tyto rádoby lidové veselice. A nebyl bych ani letos, nebýt oné prosby.

Nejprve jsem vybral dopravní prostředek - vyhrálo to kolo, přeci jen, je to poněkud z ruky, pěšky by se také dalo, ale co si jednou nevyjet. Starší mladej se rozhodl, že bude dělat doprovod. Asi měl strach, že bych po cestě zabloudil nebo zkolaboval. Nechápavě jsem hleděl na jeho přípravy - cyklometr, no, to vím na co je, ale proč si připravuje pití do bidonů, to jsem nechápal. Proboha, nač se zásobuje pitím, a to ještě nějakýma těma energetickýma sr…, teda nápojema, to mi hlava nebrala. Vždyť z kteréhokoliv místa v Ašském výběžku to není dál jak 5 km do nejbližší osvěžovny, kde se dají koupit pořádné vitamíny, třeba ty z Budějovic, a ne jakési ionty či co. Ať mi naplní tu cyklistickou láhev slivovicí a na TdF nebudou stíhat! Kolo vypulírované, to já si musel nechat  ukázat které je vlastně moje, jezdím totiž tak často, že v té přestávce vždy zapomenu, jak ten zadkorozbíječ vypadá.

Po všech těch jeho přípravách nám pod koly šustí asfalt, to mé vydává jakési podezřelé zvuky, vím, co mi chce oř sdělit, ale tůdle! Žádná údržba nebude! A mám pro to i vysvětlení - podle druhu zaschlého bahna mohu vzpomínat, kde jsme všude byli. Je to lepší, než si psát deník. No zkrátka, nabrali jsme směr nejdříve do obce Krásná, poté na několik málo km v HP, podél rPS Újezd k rPS Pastviny, na bývalé ŽTZ. Na to jsme vyjeli v místě, kde kdysi dávno stálo stanoviště SkH, kde stávala bouda psů k ÚnV a také Pz pro PH "Třicítka". Odtud jsme se dali přímo k SH, to po cestě PchH, a v místě SkP jsme stáli u HM 6/2. Normálně bych pokračoval po našem území, ale starší mladý se rozhodl jinak - dnes to vememe Bavorskem!

Přejíždíme tedy hranici a pokračujeme přes vesnici Fasmansreuth. Při projíždění toho sídla jsem si uvědomil, oč je pěší turistika výhodnější. Jak jsme totiž jeli přes tu vesnici, tak můj zrak zaregistroval nějaký divný oplocený parčík, plný stromů a keřů. Míjeje ono oplocení, stačil jsem zaregistrovat před každým tím zeleným jakousi ceduli. Došlo mi, že se jedná o nějakou botanickou zahradu nebo něco takového. No jo, jenže mě to došlo až sto metrů za ní. A přeci se nebudu vracet. A to je právě ta nevýhoda cykloturistiky - takový požírač kilometrů nevidí, a když už vidí, tak přejede, a když přejede, tak přece z kola nesleze, aby se vrátil!

Blížíme se k Trojmezí, musíme sesednout z kol. Na všech možných i nemožných místech zaparkovaná auta, davy lidí směřující k 1/1, na kole to zkrátka dál nejde. V ústrety kvičí šraml. To, co jsem viděl, předčilo mé nejhorší představy. Davy lidí, většina mužů na sobě kalhoty s padacím mostem a klobouček s kančí štětkou. Tyto davy seděly u stolů, pohybovaly se do rytmu vyřvávající dechovky, postupně se osazenstvo jednotlivých stolů začalo držet okolo ramen a kývalo se do rytmu, jak je v kraji zvykem. Občas někdo zahalekal, to aby udal tón. Zdálo se mi, že jsem zaslechnul zatím nesmělé, ale s přibývajícími pivy čím dál hlasitější jejich nejoblíbenější, tu "Dojčland, dojčland ýbr áles". Do toho třeskot půllitrů doprovázený mohutným "Hóch!" a "Prósit!". Nedílnou součástí bylo několik českých jedinců, kteří se servilním úsměvem poklepávali jedince z onoho davu po ramenou, to z naděje, že se jim dostane zdarma žejdlíku piva. Okolo těchto juchajících stánky s pivem, klobáskou, gulášem, aintopfem a dokonce i stánek s hračkama. Ale něco, co by se dalo nazvat suvenýrem, to nikde. A po mém nesmělém dotazu u organizátorů se mi dostalo takového pohledu, že jsem se radši ztratil. No, ztratil. Starší mladej totiž splnil svou vlasteneckou povinnost a o tatíka se postaral, jak ukazuje jeden z obrázků. Tak rychle jsem pivo dlouho nevypil, spěchal jsem rychle pryč z toho místa. Vždyť o dvanáct - patnáct km dál je vesnička, Thonbrun, a co to táram, jsem celý zblblý z oněch oslav, Studánka se jmenuje, a tam mají u rybníka hospůdku, v ní se mluví česky, budvárek točí, znají mě tam, pětadvacet let jsem totiž dělal do fotbalu v oné vísce, pěkně se sedí venku u dřevěných stolů, nikdo nehaleká, no, zkrátka - sedám na kolo a ujíždím tam!

Nezklamala. Sil jsme nabyli, nervy uklidnili a mohli pokračovat domů. Studánka, Smrčiny, Kamenná osada, Krásná... Jo, Krásná, na takové polosamotě má v té dědině mladší mladej se svou ženou baráček, tak co je nejít pozdravit. A nejen je, i toho Ogara, co se na nás již zdaleka usmívá.

Víckrát mě nikdo na ony "Slavnosti" nedostane. A ještě malý slovníček některých výrazů z textu:

HP- hraniční pásmo, ŽTZ- ženijně technické zabezpečení, lidově dráty, rPS- rota Pohraniční stráže, HM- hraniční mezník, SkH- skrytá hlídka, ÚnV- útok na volno, PchH- poplachová hlídka, PSk- pátrací skupina, Pz- pozorovatelna.

A v neposlední řadě - dáma ne jedné z fot, jenž jsou u tohoto článku, ta v popředí, v červené vestě - tak ta mi někoho strašně připomíná. Nevíte koho?