PSR- pár postřehů

Ne, nebojte se, nebudu popisovat naši slavnou pouť po Beskydských hřebenech den po dni. Toho se chopili jiní a povolanější, kteří mapovali onu anabázi, jenž si zajisté vydobyla čestné místo v životě jejich účastníků. Já se jen pokusím přidat pár postřehů.

Šeherezáda

Každý, kdo jednou použil své nohy k dopravě na delší vzdálenost - tím nemám na mysli prostor mezi gaučem a ledničkou - tak zajisté poznal onu chuť praštit se zavazadlem a na chvíli nechat pohovět celému tělu. Tak i my, nesouce těžký bágl po mnoho horských kilometrů jsme byli nuceni občas zalehnout do trávy, lapat po dechu a nevraživě měřit očima další úsek cesty. Pot štípal v očích, plíce vydávaly těžké vzdechy, nohy se třásly po prožitých hrůzách. Pouze Alpenstock měl v takových chvílích polomdlob sílu vyprávět. Tu o onom, tu o něčem jiném, plně využíval svého řečnického nadání doprovázeného typickou grimasou a slovním obratem v hanáckém nářečí. A zatímco má a Bobova výřečnost byla na nule, Alp svá mluvidla nešetřil. Dokonce tempo jeho řeči se zrychlovalo, plynule přecházel z tématu do tématu, ze vzpomínky do vzpomínky. Trvalo nám téměř dva dny, než jsme pochopili určité zákonitosti verbálního projevu Hanáckého Bóráka. On se totiž snažil, tak jako Šeherezáda svou popravu, oddálit další pochod a prodloužit přestávku! Jakmile jsme toto prokoukli, nedělalo nám žádné potíže skočit mu do řeči, zavelet oblíbené Bobovo: "Materiál uchopit!" a pokračovat. Kdybychom totiž dbali na základy slušného chování a tudíž neskákali Alpovi do vzpomínek, tak to bychom byli ještě někde pod Velkou Čantoryjí!

Bob kulinářem

Jednoho večera, mám dojem, že to bylo na Muřínkovém vrchu, se Bob rozhodl vyzkoušet recept. Kde jej vzal, nevím, nepodezřívám jej z četby "Zálesácké kuchařky" od F.A. Elstnera. Ale abych neprodlužoval - s velkou pompou jmenovaný rozhlásil, že si jde uvařit čaj z čerstvých výhonků smrkového jehličí. Několik minut vyvářel, čichal k páře linoucí se z ešusu, pomlaskával, zvedal obočí s výrazem: "To čubrníte, co! A já nedám, vypiji si to sám!" Nedbaje skeptických výrazů ostatních účastníků expedice, odstavil nádobu z plamene a nábožně foukal do vřelé tekutiny, oddaluje tak slast z prvního doušku. Konečně! Nábožně nabral do úst několik centilitrů onoho vývaru, poté použil několik fíglů, za které by se nemusel stydět ani zkušený sommeliér, polkl, nasadil neutrální výraz a prohlásil: "Já si z toho čaje udělám raději polévku!"

Neplánovaně pod střechou

Aby je šajtan tisíc let po poli honil! Oba! Oba jsou vinni! A žádné polehčující okolnosti jim nepřiznám! Jo, vy vlastně nevíte, proč jsem se tak rozohnil. To bylo totiž tak:

Pomalu celý den jsme šli bouřkou a deštěm z místa posledního noclehu - lesa nad Konečnou. Plánovali jsme toho dne zabivakovat někde v prostoru rozhledny Sůkenická, asi 2 km nad Bumbálkou. A protože jedna z TZ, kterou jsem ještě nevlastnil, se prodává na Masarykově chatě, stavíme se tam, dáme poblivku a pivo, já si koupím dřevěné kolečko a budeme pokračovat. K útulně jsme dorazili v 17:30 hod, otevírací doba do sedmnácti, ale když nás provozovatelé chaty viděli, tak se slovy : "Přeci vás nenecháme v tomto nečase venku!" otevřeli pohostinné dveře. Alp využil svého práva a požádal Boba, aby mu přečetl nabídku jídelního lístku, neb mu řádně vyhládlo. A Bob začal, otevřel desky a četl informace. Aniž by domyslel důsledky svého jednání, přečetl i první stranu: "Ubytování- 170 Kč za osobu  a noc". Jakmile Alpenstock toto vyslechl, ruce se mu spojily s půllitrem v jeden celek, a nebylo síly, která by je odtrhla. Snažili jsme se, vše marno. Alp rozhodl, Alp se z chaty nehne, Alp chce pivo, whisky a postel, Alp chce sprchu, a jestli nepřestaneme naléhat, tak nás chce Alp poslat někam... Podrobili jsme se. Remcali jsme, ale to tak mohlo být všechno, co se ten večer dalo dělat. /Mám dojem, že jsme ale oba rádi, máme to na koho svést a dál si můžeme hrát na drsńáky, kteří by na treku pod střechou nespali, ale když on ten Alp tolik naléhal a vyhrožoval, tak co jsme mohli dělat?/

Radegastova pomsta

Mám dojem, že se tomu stavu, ve kterém se nacházel nestor naší výpravy, říká "Montezumova pomsta". Ale byli jsme v Beskydech, proto ono přejmenování. Ale abych nezdržoval - zkrátka Alpa přepadla to, no, průjem. A to tak, že velmi. To má z toho, že neprojevil patřičnou úctu vládci hor a lesů v místech, kde jsme se pohybovali. Jó, kdyby jako já první den onoho vládce slušně pozdravil, poprosil o povolení projít jeho panstvím, na konci treku zase poděkoval za ochranu, to by byla jiná! Ale to ne! To bylo celou výpravu - ale to až ve slovníku. Musím se vrátit k tomu, kdy se postižený pohyboval pouze od toalety k toaletě. Proto jsme také navštívili Dřevěné městečko v Rožnově, neb tam je oněch místnůstek dostatek.

No, a za přesunu od jedněch dveří s panáčkem ke druhým, a mám dojem, že v případě nutnosti zaplul tam, kam to bylo blíže, panáček nepanáček, dostal nápad léčit svůj zdravotní stav rumem. A to prosím od začátku treku odmítal slivovici jako preventivní opatření, neb je prý abstinent! Asi po osmé pilulce značky "Tuzemák" barvitě líčil, jak žádal Berušku přesně v těchto místech o ruku. Oči mu zjihly dojetím, ruka držící nápoj se chvěla a Alp vzpomínal. Nevím, zda to byl rum či ony vzpomínky, ale problémy zadního traktu byly vyřešeny. A to tak úspěšně, že i při přestupování ve Vsetíně, během těch čtyřiceti minut, jenž nám daly České dráhy k dispozici, neustále opakoval: "Mají tady rum?"

Hanácké slovník

Těšil jsem se, jak se prohloubí má znalost hanáckého nářečí během treku. Zklamal jsem se. jediné, co jsem pochopil hned, bylo - když Hanák říká "trek", má na mysli několikasetmetrový výlet. Ale přeci jen nejpoužívanější výrazy z úst "Hanáckého Bóráka":

z.....é kopce, za.....é Beskydy, zk.....é lesy, do p....e s trekem, do p... s krosnou, za.....ý Radegast  a spousta dalších nepublikovatelných výrazů.