Šourem Sokolovskem aneb za všechno mohou Pimpovi

To jsem si takhle v pátek večer přečetl zprávu o putování Starýho Pimpy přes Jeseníky. A v tu chvíli jsem pocítil takový absťák po chůzi, až mi z toho téměř pohorky samy naskočily na nohy. Zatímco SP se kochá v Jeseníkách, Alp určitě někde poučuje domorodce, PaVeAnTo plní podmínky některého z mnoha desítek záznamníků - tak já bych měl pouze provozovat gaučink? Tož to teda ne, natáhnu budík, ráno nastoupím do vlaku, a až přijde průvodčí prodat mi lístek, tak jako cílovou stanici udám co mě jako první napadne. Tak. A bude po absťáku!

Nejen, že jsem si budík natáhl, já dokonce po jeho zazvoňení i vstal! A to bylo teprve půl šesté! Nejbližší vlak opouští nádražíčko v 06:54 hod, já v něm seděl a měl i vybrán cíl - vrch Krudum u obce Hrušková na Sokolovska. K výběru cíle pomohla i náhoda – ve vlaku seděli tři turisté, kteří hodlali absolvovat některou trasu „Sokolovské 50“. Z jejich řeči jsem pochopil, že jedna z tras, ta dvacetikilometrová, vede i přes onen vrch. Tak co bych jednou nešel organizovaně, budu přizpůsobovat tempo tak, abych byl sám a tak se vyhnul konverzaci s ostatními pochodníky. A budu mít nejen TZ z onoho místa, ale dovolím si ten luxus a koupím si i VTZ  onoho putování, když se ho tedy zúčastním, no ne? Jinak VTZ  vzhledem k jejich devalvaci moc nekupuji, pouze z akcí, které mě osloví. No, a vzhledem k tomu, že ony akce se svou VTZ jsou pro návštěvníky, tudíž spousta lidí a kraválu, tak jich mám pomálu. To se mi to rýmuje, co?

Ještě, že ti turisté jeli ve stejném vlaku jako já. Nebylo nic jednoduššího, než je zpovzdálí sledovat. Neznal jsem totiž místo registrace, vždyť jsem se rozhodl teprve ve vlaku. Tak proč nevyužít starších /no,no, nechte si těch poznámek, skutečně je pár lidí starších než já!/ a zkušenějších, držet se za nimi a tak se bez hledání na místo dostat. Fungovalo to. Asi za půl hodiny jsem stál v polích u Sokolova a se zájmem sledoval, jak si něco vysvětlují, máchají rukama a pak se náhodného kolemjdoucího ptají na cestu. Než by oka zamhouřil, byl jsem v místě registrace. V deset dopoledne. Startovní pult již pomalu zrušen, první dálkoplazové docházeli do cíle... Ale toho bohdá nebude, abych ze svých cílů slevil!

Vyzbrojen plánem trasy s vyznačením kontrolních stanovišť dávám se svižným krokem na cestu. Času je málo, přede mnou 20 km a v půl čtvrté mi jede vlak. Takže žádné kochání, i když by bylo čím! Např. Velkým dětským hřištěm na ploše, a to nepřeháním, několika hektarů! Nebo několikakilometrovou cyklostezkou upravenou i pro in-line brusle, nebo tak nějak se to říká. A o vodní nádrži Michal nemluvě! Tak okolo takových míst jsem procházel. A pak, že Sokolov je místem zanedbaným, kecy!

První zastávku jsem si dopřál v Hruškové, v místním Sportcentru. To je totiž prodejním místem TZ 1551 hora Krudum. Moc jsem se nezdržoval, času málo, vlak pomalu vjíždí do stanice a já ještě v kopcích vysoko nad městem. Pokračuji dál, podél pomníku přísahy čsl.vojáků /obr1a2/, základům středověkého kostela sv. Mikuláše/obr3/, odkud se kochám pohledem na bájnou horu Krudum, neboli Chrudim. V poslední době je jí věnována velká pozornost, stává se takovým symbolem Karlovarského kraje. Něčím podobným, jako je pro pár desítek domorodců v nitru Moravy kopec Velký Kosíř.

Více na webové stránce.http://www.druidstvi.cz/view.php?cisloclanku=2006123101

1	2	3

Na Třídomí opouštím žlutou značku a po zelené pokračuji na místo Dvorky, dříve osada, nyní pouze rekreační chalupy. Po cestě se kochám panoramatem, je co obdivovat. A ani průmyslový Sokolov nenarušuje  celkový dojem, co jsou komíny s barevným kouřem či chladící věže proti zalesněným svahům Slavkovského lesa!

Následuje sešup do Starého Sedla pak po cyklostezce proti proudu Ohře. Při přechodu jejího toku po visuté lávce jsem svědkem toho, co dokáže náhoda. Odhaduji, že z lidí, které znám, tak maximálně dva zdolávají tento víkend řeku na kánoi. Jaká je pravděpodobnost, že pod onou lávkou proplouvají v ten okamžik, kdy já stojím na ní? Jaká je asi statistická pravděpodobnost? Že nulová? Blbost, ono se mi to skutečně stalo! A včil mudrujte..

Začínám spěchat. Přeci jen, rád bych se dostal domů za světla, i když přiznávám, za současného stavu českých drah je to sázka do loterie. Proto v Královském Poříčí ani nenavštívím statek Bernard, toto potěšení si nechám na některý z rodinných výletů. Letos už byl jeden, myslím ten rodinný výlet, tak co nezorganizovat druhý. Nyní to již bude snažší - když už budu mít volno v sobotu či neděli, tak žena nebude vázána praním, žehlením a celkovou přípravou dcery na návrat do Plzně, tak jako to bylo předcházejících pět let. Dcera zdárně zakončila studia a je opět u rodinného krbu, či spíše ústředního topení. Dovolím si tedy jen pohled na nejstarší sakrální stavbu oblasti - kostelík sv. Kunhuty /obr4/ a spěchám do cíle.

Při troše spěchu bych i vlak stihl, ale veden větou slavného Moravana „ Všelijaké kvaltování toliko pro hovada dobré jest!“ se rozhodnu jet vlakem dalším, a ušetřený čas věnovat prohlídce Sokolova. Procházím botanickou naučnou stezkou, ty keře a rostliny se mi zdají jedno jako druhé, ale přeci jen vzbudil mou pozornost název jednoho druhu - snad jsem si to zapamatoval přesně - Šácholan Soulangeův. Cítíte tu exotiku a vůni dálek při vyslovení tohoto názvu? Má to i české pojmenování, libozvučné, pěkné, ale Šácholan Souvangeův - uznejte, není to nádhera? A kdo na Alpových stránkách první napíše onen český název - ale bez toho, že by zadal úkol webovému vyhledávači - tak ten vyhraje a mimo pocitu hrdosti nad sebou samým dostane i odměnu!

Po projití botanické stezky jsem zabrousil i do středu starého města. Dávám k lepšímu pamětní desku na jedné budově věnovanou Karlu Mayovi /obr5/. A víte, že onen spisovatel píše v jednom svém díle o Sokolovu, tedy vlastně Falknovu? Jestli se nepletu, hihi, tak je to v knize Vánoce. I když, mezi náma, nová nezkrácená vydání tohoto autora se nedají číst, tolik theologie se málokde vidí, zlaté překlady šedesátých a sedmdesátýczh let! Anebo je to tím, že dnes se mi zdají příhody jeho hrdinů schématické a naivní?

4	5

Zdárně jsem se dostal domů, bohatší o dvě TZ a jednu VTZ, dále o potvrzení absolvování pochodu, spousty propagačních materiálů Sokolovska a dokonce i skleničky s emblémem pochodu. Tož tak. A za všechno mohou Pimpovi! Kdyby nedělali s Jeseníkama chutě, tak jsem seděl doma na – na tom, na gauči, a neplahočil bych se v téměř tropických vedrech po dajakých krpálech!

 Jak se tam dostat: Od nádraží v Sokolově po žluté TZ okolo zmíněných památek na Třídomí/ 8,5 km/, odtud po zelené na Dvorky /5 km/, opět po žluté do Starého Sedla /5km/, po přejití lávky přes Ohři po zelené přes Královské Poříčí do Sokolova /6 km/. Jak tedy napočítali dvacet, to je mi záhadou. A pak jsem měl stíhat!