Na západ!

„Krucinál fagot himmel hergot do aleluja aj trochu! Pša cholera dona wetter element!“ nadávám a kleju jak pohan. Nebo jako P..ová  před odjezdem na hory. Připojil bych i nadávky ve španělštině, ale zjišťuji, že tak, jak jsem je ovládal před mnoha desítkami let z knihy „Poklad na Sierra Madre“ je již nedám dohromady, paměť  mě zradila. Bodejť by taky ne, po tolika letech. Stojím uprostřed pole, či spíše bažinaté louky. Bahno mám až za ušima, barva oděvu se již nedá určit. V botách mohutně čvachtá, několikrát jsem si totiž nabral nechutné páchnoucí břečky. Kalhoty nepříjemně studí, čepice již dávno ztratila svůj tvar a váhu. Drobný, vytrvalý déšť sice před pár minutami ustal, vystřídala jej vlezlá mlha. Vidím houby, nejen díky mlze, ale i zaroseným sklům brýlí. Proklínám sám sebe, mé přiblblé nápady a vše na co si vzpomenu. Proč? Proč se neválím doma na gauči a místo toho tady stojím? Proč?

To je totiž tak. Rozhodl jsem se upřesnit znalosti členů klubu KSTS a formou reportáže je zavést do nejzápadnějšího místa této republiky. Jo, slyším vaši reakci, že o Trojmezí jste již slyšeli, mnozí z vás  ono trojstátí i navštívili, namátkou vzpomínám, že jsem tam doprovázel i Opici s Honzou. Ale to vše je zkreslením skutečnosti! Nejzápadnější místo je totiž úplně někde jinde! A je dokonce tak utajeno, že i mapa KČT č. 1 je useknuta východně od tohoto místa! Nevěříte? Věřte!

A jak je zvykem, že co se nevejde na mapovou část, je ve výřezech - zde to neplatí! Toto místo skutečně nenajdete na žádné z map výše uvedené edice! Ať se stydí její tvůrci! Takhle okradnout a okleštit tuto republiku!

Ale abych se vrátil k popisu cesty. No, popisu. Jak mám o něčem vyprávět, když  okolo sebe houby vidím. To spíše slyším -„ mlask, glogloglo, mlask, čvacht…“ No mám já to zapotřebí? Mám, jinak bych tu nenadával. A když jsem se dostal tak daleko, tak to přeci nevzdám! Toho bohdá nebude, aby moravský nacionalista z boje či túry utíkal! A to navzdory vyčítavým očím toho našeho chlupatého hńupíka, kterého jsem přinutil jít se mnou. Už to vidím doma! Myslíte, že mě politují, až uvidí jak vypadám? Ne! To bude „ chudinko Sindynko, co to s tebou ten páníček vyváděl, taky by už mohl mít rozum, ty chuďátko ubohý! Pojď, panička tě osprchuje, vysuší, dobrou  mňamku udělá! A ty“, otočí se k mojí maličkosti,“ ty se vysvleč hned u dveří ať to tady nezaprasíš! Podívej se na sebe, jak vypadáš!“

Ale to předbíhám. Jak jsem se zmínil výše - nacházím se na poli západně od bývalé obce Újezd. Ještě několik stovek metrů a jsem na státní hranici. Několik stovek metrů… Tyto jsou obzvláště dlouhé. Díky oblevě rozvodněné potoky, bažina kam se podíváš. A co je zvláštní, ať jsem na kterékoliv straně hraničního potoka, vždy se mi zdá, že na druhém břehu je terén schůdnější. Hledám tedy místa k přeskočení vody, místy to, co bylo bíle chundelaté a nyní je černé, musím vzít do náruče a překonávat vodu s fenkou v náručí. Jsem již u hraničního mezníku 10/7, cíl se nachází u HM 9/4. není to již daleko, takže skok, mlask, žvucht, skok, mlask…

A jsem u cíle! Naaranžuji malebnou skupinku, pes, hraniční mezník, na něm vlajka KSTS, vytáhnu digi a - bzzz, ticho. Došly baterky, nevadí, od toho mám náhradní. Mám, ale doma na nabíječce. Jestli čekáte, že opakuji výrazy z úvodu - nedočkáte se. Sedím na hraničním mezníku a směji se „jak nemocný osel“. Co mi také zbývá. Vlastně jen jediné - zvednout se a jít zpět. Slabé 3 km k autu. Nevracím se po svých stopách, zacházím si přímo přes Mlýnský vrch. Tam se zdá cesta pevnější. A tak se vracím. Od pasu dolů promočen, ale čtěte to pořádně, promočen, ne pomočen, od pasu nahoru propocen. Jektám zubama, kroutím hlavou sám nad sebou a přemýšlím, zda bych nemohl být zbaven svéprávnosti. Protože jít v době oblevy do bažin může  pouze nesvéprávný jedinec!

Jsem doma. Popis komentování mého návratu jsem téměř trefil. Ale mělo to i výhody. Když žena spatřila, v jakém stavu mám kalhoty, tak na hodnou chvíli ztratila řeč. A to neviděla ještě boty. A to malé je již opět bílé. Musela projít očistnou koupelí za použití všech možných psích šampónů. To mi nezapomene. Mám to u ní schované. A to ještě neví, že se v dohledné době  chystám po stopách jednoho německého básníka. Je sice již několik století mrtev, ale jednu jeho větu bych nechal do skály vytesat a pozlatit.

Kterou? To až příště.

Jak se tam dostat?

Trasa: Aš- Krásná, odtud po cestě směrem k vlakové zastávce Štítary, dále po uzoučké asfaltce k bývalé rotě PS Újezd. Tam jsem nechal auto a po přístupové cestě od roty jsem šel k bývalému drátěnému zátarasu/na mapě označeno jako signálka/  a odtud jsem nabral směr ke státní hranici. na ní jsem se řídil podle hraničních mezníků. Jen pro informaci- Trojmezí má HM 1/1, nejzápadnější bod je na 9/4