Mám rád když se blbne 9 aneb on se zbláznil

Tak to mám úředně potvrzeno. Ne teda přímo s razítkem a kolkem, pouze ústně a ani ne od úřadu, ale slovo ženy má také svou váhu a nedostatek úředních hen těch oných nahrazuje.

Jo, ještě jsem vlastně nenaznačil, o co vůbec kráčí. Věc se má totiž tak - když má rachitická zchátralost dorazila z poslední vycházky domů, nechala si Květa vylíčit mou anabázi. Poslouchala, hlavou pokyvovala, a na závěr, místo aby pochválila jaký jsem "bórák" tak pronesla: "Ty jsi blázen!"

No, mám já to zapotřebí? Jakýpak blázen, já chci jít pouze příkladem ve věci, ve které mám čest být spoluautorem. Ano, tušíte správně, jedná se o KDTJ?. A výše uvedená slova má choť pronesla po mém návratu z plnění podmínek další etapy. A co že ji konkrétně k této invektivě vedlo? Sám nevím, vylíčím vám to co jí a máte šanci posoudit sami, zda má pravdu.

02:30 hod.- zvuk budíku /co to je za anachronismus, budík, já si nastavuji mobil nebo rádio, v uvedeném případě to byl mobil/ mě tahá z postele. Mám 25 minut na hygienu a rozkoukání se, na takové zbytečnosti, jako je např. snídaně, tak na takové zhůvěřilosti není čas.

02:55 hod.- sedám do mé těžce zkoušené Felicie a mířím do Chebu. Žádné jiné spojení z Aše v tuto hodinu neexistuje, zajímavé je, že po cestě nepotkávám žádné auto natož kolo, že by zájem o turistiku vymíral?

03:33 hod.- vláček opouští nádraží a míří na sever. Poněkud nepříjemné je, že je to až do Chomutova osobák, teprve poté se stává rychlíkem. Nejedu tuto trasu poprvé, díky KDTJ? znám zastávky, mohu si opakovat Tršnice, Nebanice, Kynšperk, Dasnice, Hlavno, Citice, Sokolov - mám pokračovat? Mohu, skutečně všechny zastávky mezi Chebem a Chomutovem již znám, pěkný to vedlejší produkt oné akce.

06:55 hod.- po přestupu v Mostě vystupuji v Litvínově a začíná nejprotivnější část mé dnešní anabáze. Ať jsem studoval mapu zleva, zprava, od severu, od jihu - nikde žádná cesta, která by mi dovolila vyhnout se hlavní silnici spojující Litvínov s Mostem. Našel jsem pouze ji, vedoucí mezi chemičkou v Záluží. Holt, co narobím, děckama nezatopím, tak se dávám na cestu. Paradoxem je, že podél ní vedou tramvajové koleje. Nechápu řidiče oněch přibližovadel, oni totiž, když mě míjejí už počtvrté či popáté, kroutí hlavou! Tak proč si nedají nějakou masáž, když je bolí za krkem, no ni?

Záluží

09:20 hod,- jsem konečně u mosteckého nádraží, východiště turisticky značených tras. Nyní půjdu po modré tz až do Loun, nemusím špekulovat kudy, nechám se pěkně vést, snad žádnou změnu směru nepřehlédnu. Ještě naposledy zamávám Hněvínu, vždyť deset km jsem na něj koukal a snažil se nevnímat řev aut.

Hněvín

První překvapení mě čeká nad Mostem, míjím poslední paneláky a procházím parkem s asfaltovým chodníčkem pro cyklisty a ty in-line bruslaře, nebo jak se tomu nepřirozenému pohybu říká. A v areálu - jak se jmenuje, má to něco s kostelem, jo, Benedikt, tak tam se v létě musí rodiče s dětmi vyřádit! Spousta atrakcí pro děti, navíc koupaliště, osvěžovny...

Procházím Vtelnem, míjím místní kostelík. Ještě netuším, že tato sakrální stavba bude vidět z každého vyvýšeného místa, kterým budu procházet. Dokonce i poslední kopec nad Louny mi poskytne pohled na Vtelno. Nevěříte? Zkuste si to, já vám poradím kudy jít a přesvědčíte se sami.

Nevím čím to je, ale od Vtelna jdu pořád z kopce. Cítím se jak v Jižních Čechách, pouze místo Temelína mě provází jiné chladící věže.Tam někde pár kilometrů od Bečova u Mostu, neplést s Bečovem nad Teplou, ten je jinde!

Severočeský Temelín

Brzy se přesvědčuji, jak zdání klame. Tak pěkný název, a takový ošklivý krpál. Jo, jo, ono se řekne České středohoří, i kdyby toto horstvo stokrát zvali jinak, protivné bude stejně! /Pan WS zajisté promine/. Ale k tomu názvu - Milá- na jazyk se dere spousta synonym, kterým se dá název nahradit, ale není po dvaadvacáté hodině a intelektuální vyspělost případných čtenářů mi je nedovoluje použít. Jak může být mílé něco, co člověku bere dech a dělá z něj potácející se cosi?

kopec Milá

A já hňupidlo, nedosti mi jedné zkušenosti, jsem se po pár kilometrech dal do dalšího kopce! Tentokrát jsem stoupal na Písečný vrch, doufaje, že tam bude nějaká informační tabule. Místní značení totiž hlásalo, že je tam paleontologické naleziště. Nic tam nebylo, byl jsem odměněn ale opět nádherným výhledem na Mostecko a ono zmiňované středohoří.

Po několika dalších kilometrech si mohu hlavu ukroutit. procházím totiž Hrádečkem. Nedaleko něj je letišťátko, takové malé, pro ta letadla na klíček či na gumu, jak je motorové aero vytáhne do vzduchu a tam ponechá svému osudu. Asi čtyři plachtila vzduchem, nad jedním hodně vysokým kopcem. To jsem ještě nevěděl, že modrá je cesta do pekel, myslím tz. Ta totiž vedla přímo na ten kopec Raná! A já ji musel doprovázet, neb jinak bych byl úplně ztracenej, jak pravil J.Š.

větroně nad kopcem Raná

Nedosti tomu, sotva jsem se pokochal výhledem a praktickou ukázkou přistávání větroňů, opustil jsem tento kopec a na jeho úpatí zjistil, že jdu špatně. Že těsně za vrcholem jsem měl odbočit. Což o to, zorientoval jsem se rychle, měl jsem na výběr - jít po hlavní silnici, nebo se pokusit najít onu ztracenou modrou. Vybral jsem si druhou variantu, mezi ty smradlavé řvoucí plechovky jsem nechtěl, těch jsem zažil dost ráno, při cestě z Litvínova do Mostu.

Poslední dvě vesnice a já mohu pozdravit starou známou, dlouho jsme se neviděli, naposledy v Klášterci nad Ohří, tam jsem jí mával naposledy - řeč je samozřejmě o řece Ohři. Přicházím totiž do Loun, kolem stadionů a poté parkem. V něm je arboretum /říká se tak keřům a stromům srovnaných do řady?/. Zaujal mě latinský název břízy bělokoré, jak jen to bylo - nangy palba, sarka farka, mamba janda - já si nevzpomenu. Až se dostanu k digi, tak se podívám, a to jsem žil v omylu, že tak libozvučný název nelze zapomenout! /Podíval jsem se, název zní Betule pendule „Yongii“.

Jsem na náměstí v Lounech. V infu mají tz, jsem o další suvenýr bohatší. Náladu mi kazí pouze rozcestník, ten mi sděluje, že na nádraží mám dojít ještě další dva kilometry. Jako bych toho dnes neušel dost.

středověké Louny

16:05 hod.- docházím na nádraží. Mám dvacet minut čas, mohu si dovolit ochutnat místní výrobek, ale jen jeden, v Chebu mám auto a za tři a půl hodiny budu do něj sedat, tudíž žízeň po oné ochutnávce dohasím pivem nealkoholickým.

Bez problémů se ve 20:15 hod. dostávám domů. V nohách 42 km, prvních deset stálo za, no, nechám toho, ale zbývající vedly nádhernou krajinou. Město Louny má také své kouzlo, možná je ještě někdy navštívím, jako turista kochající se středověkým rázem některých jeho částí.

Tak, a nyní se ptám - zasloužím si tu invektivu od osoby, s níž jsem svázán manželstvím? Copak je bláznivého na více jak čtyřicetikilometrové procházce? Ha, to by mě radši denně nacházela na gauči s lahváčem v ruce čumícího na televizi? Toho bohdá nebude, abych u televize vegetil! Vždyť je tolik zájmových oblastí, které se dají zkoumat - např. kvalita nápojů v osvěžovnách a spousta podobných aktivit! Tož tak.

Jak se tam dostat - vykašlete se na cestu z Litvínova, začněte v Mostě a držte se modré tur. značky. Ta vás dovede do Loun, po cestě je nádherný pohled do krajiny, každý kopec je vyhlídkou, proto jsem také nenavštívil Frohlichovu rozhlednu, byla by to zbytečná odbočka a další kilometry navíc.

P.S. Další den přišla tabulka od Opice, den přede mnou šla z Loun do Peruce, takže aniž bych s tím počítal, za onu štrapáci mi naskočí prémiové body! Úsek Litvínov - Slaný byl totiž dokončen!  Dál jsem v závěsu za LeLu a nenechám se setřást! Toho bohdá nebude, aby moravský patriot bydlící v Aši z boje utíkal! Byť i bláznem ho doma zvali!