|
Ogarův dějepis - Cheb
Tak pojď, Ogare, projdeme se. Přeci nebudeme doprovázet mami a babi, necháme je v klidu běhat po obchodech a my se zatím budeme kochat chebským náměstím. No, neohlížej se pořád, kam ti ty dvě zmizely, nějak těch pár půlhodin sami zvládnem, no ne?
Vidíš tam ty - kam to koukáš, nech na pokoji tu výlohu cukrárny a patřičně obdivuj ty baráčky před náma. To je "Chebský Špalíček". Vypadají pěkně, viď? Jak z pohádky. Cože? Jo, proč jsou ty stěny tak nepravidelně vyboulené, ba přímo bachraté? No, když chvilku v kočárku v klidu posedíš, tak se ti to budu snažit vysvětlit.
To bylo totiž tak. Tady na náměstí vyrůstaly kupecké domy, to bylo již někdy v první polovině 14. století, jo, ty nevíš, co to je to století - no zkrátka, je to již hodně dlouho, co si tehdejší kupci vybudovali své sklady a obytné místnosti v tomto místě. No jo, jenže s rozvojem Chebu bylo lidí více a více, tím pádem přibývalo domů, rozšiřovat stavby nebylo kam. A tak ti fiškulíni začali baráčky stavět na sebe. No, a tady je výsledek - ta vyboulenost je proto, jak bych ti to vysvětlil, sám nejsa architekt, no, představ si, že si stavíš ze svých kostek komín - jo, přesně, jak ti v tom pomáhám, no a i když se snažíme sebevíc/ ne, že někomu prozradíš, že stavím s tebou!/, tak v určité výšce nám naše dílo spadne. Je to proto, že se sem tam o nějaký milimetr vychýlíme z osy a stavba ztratí stabilitu. A tyto kupecké domy, to jsou vlastně 4 kostky na sobě, celkem třikrát se přistavovalo patro. Ale byli, ti tehdejší stavitelé, šikovnější, než my - jak je vidět, jim to nespadlo. A to jim celé to navyšování trvalo bezmála 100 let!
Vidíš tu uličku mezi nimi? Tak ta se jmenuje Kramářská, a víš jak je široká? 160 cm! To je, co? Někdy mám strach, že když si dám pořádný oběd a jedno dvě orosené, tak se do ni nevejdu. Velice pěkně ji namaloval jeden malíř, až jde z jeho malby přímo strach, že se to vše na tebe svalí. Tak rychle, ať ji máme za sebou.
Tak co, líbila se ti? Kam zase koukáš, ten pejsek není náš, ten si s tebou hrát nebude. A proč se pořád rozhlížíš? Jo, tak, hledáš mami. Pamatuj si, Ogare, chceš-li mít radost z blízkosti jiného, musíš se od něj občas vzdálit, nemůžeš se těšit na někoho, koho máš pořád vedle sebe!
Víš co? Nyní se projdeme podél řeky, ta se jmenuje Ohře neboli Eger, podle ní dostalo jméno i město a přilehlé okolí - "Egerland".
Vidíš ten hrad nad námi? Tak to je císařská falc. A na druhé straně řeky, tam kde stojí ty domy, tam stával hrad královský. Z něj nezbylo vůbec nic. Proč dva hrady vedle sebe? No, já ti to zkusím trochu vysvětlit.
Ten, co se tyčí nad námi, tak byl postaven ve druhé polovině dvanáctého století. To je o dvě století dříve, než Špalíček. Jaký Špalíček? No přeci ty baráčky na sobě, na náměstí, vždyť jsem o nich povídal. Ano, tam, jak jsi sledoval toho pejska a neměl tudíž čas poslouchat.
Takže opakuji - hrad byl postaven, a to na místě slovanského hradiště, které je datováno do 9 - 11. století. Nebudu tě unavovat dějinami Chebu, k tomu se někdy dostaneme /snad/, ale nyní si představ, že tato falc plnila úlohu hradu císařského a královského. No jo, ale ležela téměř ve středu města, a co kdyby chebští měšťané si chtěli vysvětlit nějakou při s králem "zočivoči"? Co pak, jak se bránit uprostřed nepřátelského území?
Toho si byl vědom i král Václav II. Co ten dělal v Chebu? No, nebudeš věřit, Ogare, ale Cheb mu přinesla věnem dcera Rudolfa Habsburského. Co že je to věno? Nepřerušuj, takhle ti nestihnu nic říci. No a ten král nechal postavit hrad nový, na druhém břehu řeky. Ten se měl stát záštitou přímé vladařské moci, která by účinněji mohla hájit panovníkovy zájmy a současně podpořit mocenskou základnu v kraji. To bylo někdy okolo roku 1290, plus minus několik let.
Od stavby hradu uběhlo několik desetiletí, kolik? No dejme tomu deset, a nějaké ty tři roky navrch. U moci byl král Václav IV. Víš, že tento král navštívil Cheb celkem čtyřikrát? Říkám král, to byl, ale Cheb si dělal co chtěl, byl to takový stát ve státě. Král přijel, potvrdil výsady, jež město mělo a byl rád, že je rád, že nemusí do mocenského střetu. No a právě v tom roce Chebanům se začalo zajídat, že královský purkrabí, Ctimír ze Sedlce, hájí královské zájmy. Tak to teda ne! Nějaký královský úředník chebským měšťanům do věcí kafrat nebude!
Jak že to dopadlo? Typicky česky. Jak říká tvoje prababička - "panská láska po zajících skáče", takže Václav IV. svého purkrabího odvolal a na vládu v tomto městě vlastně rezignoval. Dokonce nechal zbořit i most, který spojoval jeho hrad s falcí. A k dovršení potupy se Václavův hrad stal později jedním z opěrných bodů chebské obrany, později zpustl a zmizel beze stopy.
Ale no tak, Ogare, já si tady plácám játrama a ty spíš. A to jsem ti chtěl ještě povědět o nejznámějším chebském katu či o muži, jenž byl generalissimus císařského vojska a tamhle v tom domě ho to, zabili. Takže spi, hlavně se neprobuď, až půjdeme okolo té cukrárny. Ne, že bych ti nechtěl dopřát, ale o kousek dál dělají výborné francouzské palačinky, takže se stavíme až tam. Pokud budeme mít ještě trochu času. A když ne, tak při příští vlastivědné procházce si to vynahradíš. Pokud mi tedy slovutný šéfredaktor tuto reportáž neomlátí o hlavu. Ani bych se mu nedivil.
P.S.: Jsem si vědom, že při mém výkladu vstávají architektům a historikům vlasy hrůzou na hlavě. Všem se za mou exkursi do chebských dějin omlouvám, veškeré invektivy z jejich strany povařuji za oprávněné a slibuji, že toto víckrát - a co, navzdory pochybnostem o mém IQ budu v "Ogarově dějepise" pokračovat. Je tu Cheb, Aš a spousta dalších měst!
|
