Stávám se „in turistou“ aneb házet perly sviním.

„Někdo rád vdolky a jiný holky“ praví české přísloví. Zkrátka každý jsme jiný, někoho nedonutíte vstát z gauče a i pivo z lednice mu musí přinést manželka, jiný zase nepochopí nejen jak co funguje, ale dokonce ani jak se to ovládá...

Mezi ty druhé patřím já. Co mi paměť dovolí si vzpomenout, vždy jsem patřil mezi manuálně nesmělé. Tento nedostatek mě přinutil již ve třinácti odložit tříkolku, nikoho totiž již nebavilo nasazovat spadlý řetěz, neustále mrmlali něco o tom, že ve svém věku bych to mohl zvládnout sám.

Odložil jsem tedy onen dopravní prostředek a věnoval se jiné zálibě - toulání.  Trvalo několik let, než se mi napoprvé podařilo zarážet stanové kolíky do země tou správnou stranou. A nezmrzačit se při této činnosti. A stačilo málo, abych při marné snaze zjistit, jak se odepínají na stanových celtách olivky, používal při otevírání stanu nůž.

A život přinášel další podrazy - nastala éra dálkového ovládání k čemukoliv. Přiznávám - vždy trvalo několik týdnů, než mi ostatní, způsobem abych i já pochopil vysvětlili, jak s ním zacházet a jak jej používat. Nechápal jsem je, jako kdyby k ovládání televize nestačila násada od koštěte, i s ní je přeci možno dosáhnout na ty televizní čudlíky.

Mohu uvést jeden konkrétní příklad mému vztahu k  technice. Používám již od setkání ve Veselici takový ten foťák co nepotřebuje film. Ten, jak jsem ho loni utopil a tím uvedl do stavu tiché zuřivosti jeho majitele. Nevím, proč se tak starší mladej ksichtil, vždyť nakonec, po několika dnech, se tu krabičku podařilo rozchodit.

Ale proč onen digi zmiňuji - od Veselice je součástí mé turistické výbavy. Celá ta léta vydržel mou péči. No a po třech letech používání jsem náhodou zjistil, že onen přístroj dovede i ozvučené videosekvence v délce co jakási paměťová karta stačí! A to jsem ještě v červnu Alpovi tvrdil, že nic podobného neumí! Ten foťák, ne Alp!*

Proč tak zdlouhavý úvod? To z toho důvodu, aby bylo zřejmé, co pro mne - technického analfabeta- znamenala nabídka klubových kolegů Le-Lu. Oni totiž tento můj vztah k technice neznali. Proto mi nabídli, abych si vyzkoušel jejich GPS-ku, že je to přístroj pro turistu, plnící podmínky „bóráka“, věc nezbytná. Touto nabídkou jsem byl ohromen, zvažoval jsem pro a proti a nakonec na onu velkorysou nabídku kývl. Koneckonců, když jsem se po asi šesti měsících naučil používat mobilní telefon, tak mě nějaká věc nemůže rozházet! Když dokonce valašský král rozluštil, co ta zkratka GPS znamená. /G.. p... s./.

Přišel onen den, kdy úhledně zabalená věc dorazila. /Další můj mindrák, nikdy se mi nepodařilo žádnou věc úhledně zabalit, proto balíky neposílám, ještě jsem totiž nenašel poštu, která by mnou zabalenou krabici přijala./

Nevím, jak jsem si ovládání toho přístroje představoval, ale okamžitě po jeho spatření jsem zmalomyslněl - todle se přeci nemohu nikdy naučit ovládat! Vždyť to má 6 čudlíků, a nedosti tomu - každý ten čudl má několik funkcí!

Nebudu nic tajit, po třech hodinách čtení návodu jsem se naučil pouze tu věc zapnout a vypnout, jo, nesmím zapomenout, dvě hodiny mi zabralo zjištění, že bez vložených baterií  to fungovat skutečně nebude! Snažil jsem se pochopit návod k použití- dvě knihy o několika set stranách. Brzy jsem poznal, že tudy cesta nevede.

Jen malá ukázka - v návodu často opakovali „použít tlačítko ENTER“. No jo, ale na obrázku toho přístroje žádný takový bazmek nakreslen nebyl! Já nechápu, copak žádný výrobek nemůže obsahovat návod psaný tak, abych i já pochopil? Pěkně vysvětlit postup, polopatě -např.:“Uchopte přístroj do levé ruky, to je ta, kterou máte na straně srdce, držte v ruce tak, aby taková malá obrazovka směřovala k vašim očím a přístroj zapněte. Zapnete tím tlačítkem, které je na pravé straně přístroje v pořadí první od spodní strany - to je ta strana vzdálenější od obrazovky. Na toto tlačítko dáte palec a na krátkou dobu zatlačíte - pokud se vám toto povede udělat správně, obrazovka se přístroje se rozsvítí.“

Ano, podobným způsobem si představuji návody k použití! To bych potom nemusel povolat k sobě domů mladšího mladého! Nemusel bych poté koukat na jeho výraz, kterým mi dával najevo svou technickou převahu! No co, on by zase neuměl nabít vložku do piliňáků, to také vyžadovalo fortel!

Po snaze vysvětlit mi ovládání onoho čertova vynálezu ml.mladej rezignoval. On to neřekl nahlas, to mu strach nedovolí, ale určitě si vybavil ono přísloví v názvu této zpovědi. Hanebně to vzdal, pouze mektal cosi o tom, že mi nahraje mapy do onoho přístroje, a že nade mnou láme hůl, aspoň co se týče technických věcí! No, no, ať se nepotento, chtěl bych vidět, jak by zvládl třeba v době senoseče krmit u stodoly žraloka senem! To bych ho teda rád viděl, jak bere na vidle seno a toto strká do fukaru!

Nejlépe je, jak já říkám, provést průzkum bojem. Já na to přijdu, jak onu věc, podobající se mobilnímu telefonu, ovládnout! Vždyť nejlépe je postupovat bez bázně a hany, systémem pokus-omyl-pokus-omyl! Pak se zadaří a budu o krok dál!

Věren této životní filosofii vzal jsem tento přístroj, svačinu a Květu a vyrazil prověřit své znalosti praxí. Vystoupivše z vlaku v Plané, okamžitě jsem využil svých dosavadních znalostí a přístroj zapnul. A poté nespustil zrak z malé obrazovky, zdobící tuto GPS. Ta neustále ukazovala, g.. p... s. A nedovolila mi zabloudit. Pravda, schopnost pochopit údaje jsem si ověřoval, nejsem přeci včerejší, vím, že platí heslo „důvěřuj, ale prověřuj!“, proto jsem se místních ptal, zda jsem opravdu v Plané, jak mi ukazuje můj turistický průvodce, krmený údaji z družic!

Nevím proč, ale v takových chvílích se Květa posunovala dál od mé maličkosti, kterou vlastní již tolik desítek let a tvářila se, že mne nezná!

A nedokážete pochopit mou radost, když po návratu domů jsem si na počítači zobrazil ušlou trasu. Ta úleva, že skutečně jsem šel Planá - Bohušův vrch - Chodová Planá - Mariánské Lázně! Kdybych neměl onu věcičku, tak bych byl úplně ztracenej! /A musím se pochlubit, jak přenést data z GPS-ky do počítače jsem pochopil během krátké chvíle, pouze 27 minut trval telefonický hovor s ml. mladým, kdy mi to vysvětloval. A za to si může sám, kdyby pořád nepoužíval, téměř po každé větě:“Ježíšímarjá, vždyť jsem ti to už vysvětloval a minule prakticky ukázal, a máš počítač propojen s tou GPS? Že ne? Že nevíš, jak a kam ten káblík strčit? Ježíšimarjá,vždyť jsem ti to už vysvětloval  minule...“

No nevím, nevím, ta dnešní mládež se mi jeví poněkud nervově labilní, to my v jejich letech... Chtěl bych mladého vidět jak by si poradil například s uvedením petrolejové lampy do provozu! To bych teda rád viděl!

No nic, počkám až vychladne a nechám se proškolit z dalších funkcí nezbytného přístroje pro moderního turistu. Já to nevzdám! Hin sa hukáže, kdo z nás! Zda já nebo technika! A poté zatančím svůj tanec vítězství nad oním přístrojem, nebo tanec zmaru na onom přístroji! Toho bohdá nebude, aby někdo, kdo má v sobě tolik Alpenstockových vlastností** /zde prosím šéfredaktora o jejich výčet/ před technikou zbaběle prch! Jdu studovat manuál. Tož tak!

*pozn. šéfredaktora: No dyť!

**pozn. šéfredaktora: nevím co máš zrovna na mysli, ale zkusím to:

božský, vševědoucí, moudrý, jedinečný, tolerantní, chápavý, milosrdný, štědrý...