Ogarův zeměpis

„Stromek sa musí ohýbat, dokaď je mladý“ praví můj dědý. A to pokaždé, když se mne snaží poučovat nebo učit něčemu novému. Jakoby nevěděl, že na podobné zbytečnosti nemám čas, důležitější je převrátit jim /babí a dědýmu/ byt vzhůru nohama, dědýmu rozložit veškeré tiskoviny na jednotlivé listy a pak sledovat, jak brunátní a používá neslušná slova. Taky jsem jich již spoustu pochytil!

I takové malé hříbečky jsem našel, dědý ne, on blbě vidí

No, a když mu začnu přerůstat přes hlavu, tak si vymyslí nějaký „program“. A to mě baví, jako když jsme byli poprvé na houbách. V lese to bylo príma, našel jsem spoustu hub, jen nožík mi nechtěli půjčit, asi abych jim neublížil či co.

Ale o houbách se bavit nechci, i když dědý pořád opakuje, že bych na pusu potřeboval vypínač, že mi huba jede jak starý špuléř, a jestli bych aspoň chvíli nemohl držet kušňu. Ale já si toho nevšímám, ani nevím, co ta přirovnání znamenají.

A bál jsem se jen trošičku

Takže to vemu z kraje - vyrazili jsme s babí a dědým na výlet, to abych poznal široké okolí a nebyl potem ve škole za blba, jak říká dědý Milan /ještě mám dědýho Laďu, ten má rybičky a psa Denyho/. Nevím, proč mluví o škole, když teprve v září začnu navštěvovat školku. Oni ti staří jsou fakt nějací divní.

Ty jóó, to je zvířátko

Nejdříve jsme se zastavili v „Motýlím domě“. Tam bylo motýlů! A musím přiznat, že z počátku mi moc veselo nebylo, přeci jen, těch létajících tvorů tam bylo hóóódně, lítali sem tam, dokonce jsem musel uhýbat, aby do mé hlavy nevráželi, a také jsem musel dávat pozor, kam šlapu, protože ta paní, co prodávala lístky, tak ta upozorňovala, že bych mohl některého zašlápnout! A také říkala, že bych měl být na rukách dědýho, to abych náhodou těm motýlům neublížil. Takhle mě urazit! Jako bych byl nějaký kazisvět, já zvířátkům neubližuji! Teda, mimo našeho Kubíka, toho zlobím a provokuju, a také naši mňau tahám za ocas, ale jen když to nikdo nevidí, jinak bych dostal na zadek. Ano, tak jsou krutí ti dospělí!

Takhle nějak vypadá dědý po návratu z treku

Po motýlech následovala přírodní rezervace, ve které bublá voda! Tak jsem se na to těšil, ale nejprve - jů, to vám bylo! Představte si různé příšery, a veliké - a těch byla plná místnost. Tam už jsem nebyl napomínán, tam jsem běhal od příšery k příšeře - a tu najednou - ve vitrině bylo něco podobného dědýmu, takhle nějak vypadá, když se vrátí z treku! /Teda, mezi náma, ale to mu neříkejte, už stárne a chodí spíše na výlety, než na treky! Ale psst, ať se to nedoví! To by bylo zase řečí!/

A potom, v dalším domečku, tam tam byla vypaná všelijaká zvířátka, a hodně jich bylo! Všechno to, co na Chebsku žije, ať již v lese, na louce, u vody, no zkrátka všude! A také tam mají stanici, kde uzdravují různé ptáky! A já je viděl! A viděl jsem taky, jak cvičili poštolku! Ale ona je moc neposlouchala, to já jsem poslušnější, teda, když chci, a to já čas od času bývám. Je jen škoda, že když jsem hodný, tak to nikdo nevidí, ale když zlobím - co bych vám povídal, určitě to znáte.

Konečně jdeme k té bublající vodě. Měli jste vidět babí, ta se o mne bála! My totiž šli po takovém dřevěném chodníčku, dědy říkal, že to jsou hatě, a já běhal sem a tam, a babí se bála, že spadnu do vody nebo močálu, a dědý říkal, ať mě nechá, že když si rozbiju ústa /teda on to řekl jinak, ale já jsem slušně vychovaný, nebudu opakovat každou sprostotu, kterou uslyším/ tak si příště dám pozor a nebudu vyvádět vylomeniny. /Teda, neříkal vylomeniny, říkal něco jako „cypoviny“, to slovo neznám, má to prý spojitost s pomocníkem štajgra a nedostudovaným horníkem, ale jak jsem uvedl, nebudu papouškovat každý výraz, kterým mě dědy počastuje, neb jsem slušně vychované dítko!/

Ta voda z Císařského pramene byla dobrá

A potom jsme došli k takové studánce, babi se napila, vyplivla a dědý se napil, nevyplivnul, pouze použil některé své oblíbené výrazy, a já se napil- a to vám byla dobrota! Takovou divnou chuť to mělo, takovou, jako když jednou mami přesolila polévku, vůni to mělo, jako když naše mňau se vrátí po několika dnech domů, ale dobré to bylo! Dokonce jsem se ke studánce i vrátil, ale to už si dědý ťukal na čelo, asi ho bolela hlava, nebo co.

Prošli jsme celý okruh, to už mě začaly bolet nožičky, teda, to jsem jenom tak dělal, že si chci odpočinout, protože jsem viděl takový domeček, a v něm prodávali párek, a také jsem se mohl napít dědova piva, protože když jsme někde autem, tak pije takové to pivo, co mohu i já. A blížil se večer, musíme se vrátit domů, teda já ne, já domů ne, já budu ještě pár dnů u babí s dědým, ještě mám spoustu práce, to abych je vychoval k obrazu svému, to byste nevěřili, jaké dělají pokroky, když to vemu pořádně do ruky! Dědý lozí po čtyřech, babí už umí hrát na schovku, však já je vychovám!

Tak, těším se na další výlet. Mám slíbený výlet do ZOO, podívám se na zvířátka. Ale nevím kdy, když ti dospěláci jenom slibují, a pak se vymlouvají, že nejbližší ZOO je 120km daleko, ale snad v dohledné době svůj slib splní. Pokud tomu tak bude, tak budu hodný, pokud ne, tak já budu tak zlobit...