Zrušte pohádky!

Tak konečně jsem se dokopal ke zvednutí zadní části těla z gauče. Poslední pohled z okna - počasí přeje, padá něco mezi sněhem a kroupama, zataženo, slabý vítr - zkrátka příjemné sudetské „wetter“, je třeba vyrazit.

A nejdu sám - Květa využívá toho, že její zaměstnavatel pro ni a ostatní zaměstnance nemá práci, nařídil celozávodní dovolenou do 18.ledna, může tedy vyrazit za body do „bóráků“.

Využívám toho, že má polovička jako převážná většina domorodců všude na světě ví - ale co ví, to vám prozradí Alp svou jadrnou hanáčtinou, já odmítám používat takové vulgární výrazy jako Nova, Sparta, hovno a další, zkrátka využívám toho, že má žena je v místním místopise poněkud ehm, nesmělá, zkrátka ví co průměrný domorodec, je tedy mou povinností rozšířit její obzory a ukázat jí místa, kde zajisté ještě nebyla.

Naplánoval jsem cestu - z Aše přes Mokřiny, poté lesem na Goethův vrch a přes Skalku a golfové hřiště k hazlovskému zámku, u něj groček, klobáska, pivečko a čekání na autobus.

vábení Sirény

Opouštíme Aš a procházíme obcí Mokřiny. Květa mě někam láká, málem ji poslechnu. Ještě že jsem se pořádně rozhlédl a přečetl onu ceduli - na hřbitov mě lákala! To tak, já ji znám, zavede mě tam jako otec Jeníčka a Mařenku do lesa a nechá mě tam! A to ještě doprovodí větou, že je zbytečné se na tu chvíli ze hřbitova vracet! Tůdle, tím směrem nejdu! Než na hřbitov, to raději pokračuji k obci Nebesa. Když už nebudu mít nárok coby ateista na nebesa, ať aspoň poznám Nebesa!

čekání na Mrazíka

Sledujeme lesem modrou tz a a já koukám, kde se zase ta moje ztratila. Neztratila! Stojí pod smrkem, jedličku prý nepozná, a vykřikuje něco ve smyslu, že čeká na dědu  Mrazíka! Okamžitě mou maličkost vymění, neb onen děd má vše, co chybí mojí maličkosti! Nijak blíže ony mé chybějící klady nespecifikovala, tak nevím, co si mám myslet. A ani nevím, jestli si to hrála na Nastěnku nebo na Marfušu. Budu se jí muset zeptat.

baba Jaga

Pokračujeme dál, Květa zase někde zmizela a tu co nevidím - chaloupku na kuří nožce! Ona nožka je sice skrytá ve sněhu, ale ve dveřích stojí baba Jaga a vykřikuje něco ve smyslu:“Chaloupko, k Milanovi zády a ke klidnému životu čelem!“ /Jen na vysvětlení - ten Milan, to je má přezdívka, pár lidí mě tak oslovuje./

vrcholové foto

Pokračujeme díl a já v Goethových skalách zjišťuji jednu zásadní věc - snažit se vyškrábat na skálu pokrytou sněhem a ledem je blbost! Nekecám! Ještě nyní mám namožené a otlučeníé nohy, ruce, trup - zkrátka celé tělo mi mou nerozvážnost vytýká.

Ale čert vem tělo – bodoval jsem! Skutečně - Květa je v těchto místech poprvé, dokonce na pár vteřin, ohromena tou nádherou,zmlkla. A zatímco se kochala, já pořizoval fotodokumentaci, neb jak říkal Švejkův nadřízený :“Pořádek a disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt! Bez disciplíny byste nejen viseli v Karláku na stromech, ale ani by nebylo bodů do „bóráků!“

Sněhová královna

Dokochali jsme se a pokračujeme přes část obce Skalka směrem k Hazlovu. Zacházíme si směrem ke golfovému hřišti a tam Květa ve svém pohádkovém nadšení pokračovala - tentoktrát se stylizovala do Sněhové královny. Nestačil jí ledový střípek, který měl zasáhnout mé, tak jako Kaiovo, srdce! Ne, mrmlala něco ve smyslu, že srdce mám ledové dost, střípek prý nestačí.

Nestačil, podíváte-li se na jedno z fot, tak to po levé ruce Sněhové královny jsem já! Ano, takto dopadnout po tolika desetiletích manželství jsem si skutečně nezasloužil!

zima na Ašsku

Ještě štěstí, že za chvíli byl Hazlov. Pokračovat dále, nevím, jak bych dopadl. A proto volám:

“Zrušte pohádky! Všechny! Teda jednu můžete nechat, tu o líném Honzovi. Tam rád budu hrát titulní roli! A jestli někde čeká dajaký hladovec na buchtu - nedočká se. Já z pece neslezu, všichni draci, princezny  a další nestvůry mi mohou být ukradené! Tož tak!